Recenze: Film o Krejčířovi sráží nerozhodnost tvůrců. Gangstera Ka táhne hlavně Hynek Čermák

Martin Svoboda Martin Svoboda
Aktualizováno 26. 11. 2015 19:02
Druhý Gangster Ka udržel řemeslnou a hereckou úroveň jedničky, což není překvapivé, protože oba díly vznikaly společně. Tvůrci si s osobností Radovana Krejčíře ale nevědí rady a celou dobu se nedokážou rozhodnout, jestli se jeho životem inspirovat příliš, nebo málo. Více v recenzi Martina Svobody.
Gangster Ka: Afričan
Gangster Ka: Afričan | Foto: Bioscop

Recenze - První Gangster Ka se setkal s přijetím od uznalého pokývání hlavou po spokojenost, čímž výrazně převýšil své dosavadní žánrové souputníky. Natočit dvojfilm a uvést ho do kin s čtvrtletním odstupem chtělo navíc trochu odvahy, není to v Česku zvykem.

I u druhého dílu zde však veškerá uznání skončí u chvály z principu, úlevy, že výsledek nedopadl nedůstojně špatně. Hůř už by se prohlašovalo, že se opravdu povedl.

Pro Afričana opět platí, že si udržuje řemeslnou úroveň na výši, kterou nemůžeme jen tak přehlížet. Byť kontrast modrých Čech a žluté exotiky, připomínající kamerové filtry Limonádového Joeho, je svou prvoplánovostí trochu legrační, celek stále působí na naše poměry velmi zvládnutě (pokud na chvíli zapomeneme na řádově zvládnutější televizní Mamon).

Hynek Čermák ze sebe znovu vydává to nejlepší a snímek vypráví kontinuální příběh s definovaným světem, zkrátka drží pohromadě. Výhodou dvojky je soustředěnost na menší množství postav, lépe tak chápeme, co se vlastně děje. Jiné nedostatky jsou naopak podtrženy a hlásí se o slovo ještě víc než minule.

Krejčíře moc, nebo málo

Předně se střetá informacemi přeplněný voiceover s naopak zcela vyprázdněným dějem, kdy to, co nám říká vypravěč, je mnohem důležitější, než co sledujeme v obraze.

Falešný Krejčíř se tak po útěku z Česka dostává nejprve na Seychely, potom do Jihoafrické republiky a buduje si zde svá nová impéria. Selhává a začíná znova, abychom jen přemýšleli, proč sledujeme tu kterou scénu, když veškeré zásadní zvraty se stejně dozvíme mimo obraz na mnohem plnohodnotnější úrovni.

Projevuje se i další schizofrennost konceptu, kdy tvůrci prohlašují, že nejde o Krejčířovu biografii, ale „obraz doby“, přitom jsou ale na jeho život navázáni moc pevně, aby to do důsledku naplnili.

Krejčíř jim svým úprkem na druhou polokouli láme vaz. Děj je nyní odtržen od tuzemského prostředí, čímž padá možnost odhalit poměry v českém podsvětí, a mechanicky kupí stejné scény se stejným smyslem a stejným vyzněním, které možná parafrázují realitu, ale z příběhového hlediska jsou poměrně nezajímavé.

Antihrdina nyní nemůže sloužit jako modelový průvodce svým světem – musel by začít fungovat jako lidská bytost. I přes veškerou Čermákovu snahu se však z Kraviece nedaří udělat víc než karikaturu Krejčíře definovanou na samém počátku, neměnnou figuru opakující se beze změn ve svých jednáních a rozhodnutích.

Tvůrci si tuto limitaci nejspíš uvědomují, proto se snaží funkčnější osobnost vtisknout vrchnímu nohsledovi v podání srbského herce Predraga Bjelace, který sice neustále pochybuje o svém jednání, na druhou stranu však nejsou přiblíženy jeho motivace a netušíme, proč tedy vlastně dělá věci, co se mu tolik příčí.

Chtělo si vybrat!

Skutečný Krejčíř jistě neprochází složitým a pozorovatelným psychologickým vývojem, to málokdo, ale nezapomínejme: My přece nemáme sledovat Krejčíře, ale postavu jím inspirovanou. Když tolik jiných motivů bylo žánrově zploštěno, mělo se i lépe pracovat s profilem protagonisty.

Bohužel Káčko dává smysl jen tehdy, když víme, koho kopíruje, stejně jako veškeré dění, jež v Afričanovi už zcela ztrácí „obecnost“, nese hodnotu jen tehdy, když si jsme vědomi, k čemu se tvůrci obrací.

Odklonit se od faktů, změnit všem jména a uchylovat se ke klišovitým svépomocem (prototypně zlý politik, polda jak z detektivky) pak působí jen líně. Spoléhat na Čermákův talent, aniž bych ho podpořil pořádným scénářem, je rezignace.

Filmaři si měli vybrat, jestli chtějí nabídnout modelovou situaci demaskující české prostředí a věnovat se Krejčířovi méně, nebo převyprávět (případně parafrázovat) jeho příběh, a potom tolik nefabulovat a pokusit se rozvést jemnější psychologii. Obojí nelze.

Hodnocení: 45 %

Gangster Ka - Afričan trailer | Video: Bioscop
 

Právě se děje

před 24 minutami

Podezřelého z napadení seniorky v metru poslal soud do vazby, hrozí mu dva roky vězení

Pražská policie muže podezřelého z útoku na seniorku v metru obvinila z trestných činů výtržnictví a ublížení na zdraví. Soud ho poslal do vazby. Hrozí mu až dva roky vězení. Řekl to v pátek mluvčí pražské policie Richard Hrdina. Na webu znovu požádal o to, aby se policii ozvali svědci napadení. Pachatel minulý týden zaútočil na Proseku na devadesátiletou ženu, která špatně vidí a pohybuje se o holi. Bil ji do obličeje, když ho požádala o uvolnění sedadla.

Policie o napadení informovala ve středu. Podezřelého zadržela ve čtvrtek ráno v Praze 5 podle informací od revizora dopravního podniku. Útočníka poznal na videozáznamu, který policie zveřejnila.

Seniorka si chtěla minulý týden ve středu v soupravě metra ve stanici Prosek sednout na sedadlo, na kterém muž ležel a celé ho zabíral. Když ji napadl, zastali se jí další cestující. Útočníka se jim sice zadržet nepodařilo, kamera ve stanici ale zachytila jeho tvář. Ženu kvůli zranění v obličeji ošetřili zdravotničtí záchranáři. Útočník jí také poškodil brýle, škoda je více než 3000 korun.

Zdroj: ČTK
před 53 minutami

Dirigent Rattle, manžel Kožené, po brexitu zažádal o německé občanství

Slavný britský dirigent sir Simon Rattle zažádal o německé občanství. Pětašedesátiletý liverpoolský rodák a manžel české mezzosopranistky Magdaleny Kožené tak učinil v reakci na brexit. "Stejně jako pro mnohé to také pro mě bude nezbytné," vysvětluje Rattle, jenž před pandemií běžně hostoval u předních evropských orchestrů.

Tento týden překvapil svět klasické hudby, když oznámil, že roku 2023 skončí ve vedení London Symphony Orchestra. Od stejného roku Rattle povede Bavorský symfonický rozhlasový orchestr sídlící v Mnichově. Rozhodl se tak především proto, aby mohl být nablízku Kožené a jejich třem dětem, se kterými žijí v Berlíně. Faktorem byl ale také brexit.

"Fakt, že muzikanti a obecně umělci náhle musí žádat o víza pro cestu do Evropy, rozhodně není tím slibovaným přínosem brexitu," zdůrazňuje Rattle. Podle agentury Reuters neskrývá rozhořčení a lituje, jak neblaze odchod Velké Británie z Evropské unie poznamená nejmladší generaci anglických hudebníků, kteří byli zvyklí na starém kontinentu studovat a vystupovat bez byrokratických překážek.

Zdroj: Reuters
Další zprávy