reklama
 
 

Recenze: Andílek na nervy prohlubuje dno českého filmu

21. 6. 2015 11:32
Andílek na nervy navazuje na troškovské trendy a vykresluje všechny lidské vlastnosti jako nedůstojné terče posměchu. Představuje prototyp "špatného českého filmu".

Recenze - Jsou chvíle, kdy člověk sedí v kině s němým úžasem. Je zatlačen do sedačky a není schopen se ani pohnout, jak nevěří, že promítané obrazy bylo možné dostat na plátno. V ideálním případě proto, že se mu poštěstilo zakoupit lístek na výjimečně povedený film. V horším, když nějakým nedopatřením zašel na jednu z nejhorších tuzemských produkcí za poslední roky, na film Andílek na nervy.

Pokud se něco tvůrcům musí nechat, tak že se neuchýlili ke klamavé reklamě. Když se podíváte na plakát, máte velmi jasnou představu, co vás bude následující hodinu a půl čekat. Pohled na v šílených barvách vyvedené umělohmotné figuríny herců s křečovitým výrazem ve tváři, jak na vás bez života koukají a oznamují vám, že tady se pojede na doraz, je zkrátka vševýpovědní.

Pozor na hlavu, před vámi se tyčí dějový oblouk!

Sledujeme příběh rozmazlené čtrnáctileté holky z Prahy, populární módní vloggerky, jež po smrti matky musí odjet na venkov za otcem, kterého doposud neznala, a samozřejmě si k němu po počátečním odporu najít cestu. Střetávají se zde tedy dva příběhové vzorce, o napravení zkaženého dítěte a střetu města s venkovem, tak banální a opotřebované, že by se v první řadě řeklo, že už se nedají příliš zkazit.

Trailer k filmu Andílek na nervy | Video: YouTube

Absence citu pro míru a vkus Juraje Šajmoviče a dalších tří (tří!) scenáristů se ale ukáže jako bezbřehá hned pár minut od začátku, kdy apatická rozmazlená nána oznamuje (příšernými postsynchrony) ve znuděném monologu smrt matky a přestěhování k otci vidlákovi. Už během těchto prvních okamžiků nám dochází, jak nestřídmé, nesmyslné a hloupé karikatury bude snímek budovat, aby svůj dějový oblouk mohl zdárně dotlačit do konce, aby opravdu každý pochopil, že ta holka je na začátku rozmazlená a na konci už ne.

Pokud je Andílek na nervy něčím, tak urážkou. Urážkou obyvatel měst za vykreslení jako nesnesitelných snobů bez taktu a empatie. Urážkou mladé generace coby hloupé a nesnesitelně rozmazlené. Urážkou obyvatel venkova jako směšných vidláckých figurek. A v neposlední řadě urážkou diváků skrze absurdní polopatičnost a primitivnost vystavění děje.

Zlí lidé ve světě ponížení

Doposud se mělo za to, že tento trend do dokonalosti dotáhl Zdeněk Troška, Andílek na nervy ale ještě víc pojímá všechny postavy jako sobecké hajzly, odpudivé lidské figurky, nad nimiž se dá buď pohoršovat, nebo velkoryse usmívat. Všechno jejich snažení je motivováno osobními zájmy, všechny jejich vlastnosti jsou jen terčem posměchu. Tento svět karikatur bez existence pozitivních hodnot přetéká nedůstojností a ponížením.

Hodnocení: 0 %

Hodnocení: 0 %

Komedie, jež si zakládá na nejprimitivnějším humoru. Tvůrci pouze nekonzistentně kupí situační gagy a postrádají představu, jak se chovají teenageři a lidé na vesnicích. Andílek na nervy ale ještě víc pojímá všechny postavy jako sobecké hajzly, nad nimiž se dá buď pohoršovat, nebo velkoryse usmívat.

Rodinný / Komedie, Česko, 2015, 105 min

A všichni jsou tu hloupí. Tak hodně hloupí! Asi aby měl i nejhloupější člověk při sledování pocit převahy nad postavami - opět prvek spojený především s troškovskými komediemi.

Tvůrci navíc zjevně postrádají představu, jak se chovají teenageři a lidé na vesnicích, tak tvoří jakýsi paralelní vesmír – nikoho nemůže ani napadnout, že by se takový příběh někdy někde mohl stát a že takoví lidé by mohli existovat. Na to jsou dialogy a vztahy mezi nimi moc teatrální a odtržené od emocí.

Snímek zároveň prokazuje touhu jít s dobou, když například zapojuje sociální sítě a zobrazuje hrdinčiny tweety. Netuší ale, že v dnešní době internetového trollingu by byla tahle "módní ikona" především terčem posměchu, sotva by ji někdo následoval.

Snad bychom to vše mohli pochopit u satiry nebo filmu s nastavenou a smysluplnou hranicí nadsázky. Typická česká komedie, jež si zakládá na nejprimitivnějším humoru a bokem se vyrovnává se smrtí hrdinčiny matky, se ale stává nesnesitelnou.

Těžko se dá emočně napojit na příběh o dívce, jež najde zalíbení ve svém otci a ve venkově, když otec je tupý opilec a venkov nedůstojná díra, když je tato dívka po celou dobu nesympatická a mění se jen proto, že jí to uděluje scénář. Když tvůrci pouze nekonzistentně kupí situační gagy, nemůžeme se divit, že se v jejich světě rozpadají veškeré vztahy a hodnoty a zůstává jen pocit beznaděje a všudypřítomné růžové barvy.

autor: Martin Svoboda | 21. 6. 2015 11:32

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama