Recenze: Seriál Rapl nezačal dobře, čtvrtý díl postavám konečně vdechl trochu života

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
29. 1. 2019 19:40
Major Kuneš sedí ve svém oprýskaném pokojíku, kouří, a zatímco kamera sleduje autíčka a figurky indiánů na policích, detektiv využívá faktu, že před šesti minutami skončil noční klid. Vybrnkává hlasitá sóla na kytaru.
Major Kuneš v podání Hynka Čermáka do druhé řady vkročil levou nohou. Je na něj uvalena exekuce.
Major Kuneš v podání Hynka Čermáka do druhé řady vkročil levou nohou. Je na něj uvalena exekuce. | Foto: Mikuláš Křepelka

Se čtvrtou epizodou, která takto začíná, jako by se konečně usadila i druhá řada seriálu Rapl od České televize. Toto krimi už před dvěma lety stálo na charismatické titulní postavě v podání Hynka Čermáka. A také na drsné atmosféře Krušnohoří.

Policistce hrané Lucií Žáčkovou kolegové kvůli příjmení přezdívají Slepice.
Policistce hrané Lucií Žáčkovou kolegové kvůli příjmení přezdívají Slepice. | Foto: Michaela Buchtová

Sveřepého hrdinu Kuneše si tehdy režisér a scenárista Jan Pachl vypůjčil ze svého předchozího seriálu Cirkus Bukowsky, kde major Kuneš řešil jeden zamotaný případ i svůj problém s alkoholem. Poté ho tvůrci "přeložili" do pohraničního zapadákova a vznikl Rapl, Českou televizí promovaný jako její první "spin-off", tedy seriál, v němž se osamostatní postava ze seriálu původního.

Majoru Kunešovi tato emancipace celkem prospěla, zmizel poněkud otravný protagonista Nestor Bukowsky a jeho utahané monology, přibyl zachmuřený kraj, kterému to před kamerou sluší, a parta lokálních podivínů z řad policie. A přestože tato tuzemská hra na syrovou kriminálku stále dost troskotala na samotném jádru žánru, tedy na vyšetřování a působivosti případů, přinejmenším některé vztahy mezi postavami se uměly vepsat do paměti.

Do druhé řady však vykročil levou nohou jak major Kuneš, na kterého je uvalena exekuce, tak samotní tvůrci. Policejní jednotka pod vedením kapitána Rohana se přesunula do Ústí nad Labem a s tím jako by se zpřetrhaly i vazby mezi hrdiny. V prvních dílech občas postavy působily, skoro jako by se v dané scéně viděly poprvé.

K tomu přetrvávají všechny neduhy z první řady. Třeba neschopnost napsat ženské postavy. Ty stále jsou dobré leda k tomu stát se objektem fotografa-amatéra.

O jedné policistce stále nevíme o moc víc, než že jí kolegové kvůli příjmení přezdívají Slepice. Druhá nosí kávu, neboť k tomu má dostatečně "vhodný" výstřih. A vyšetřované případy, které ani v první řadě nebyly nejsilnější stránkou seriálu, působí ještě těžkopádněji.

Vlastně jde spíše o případ. V úvodním díle se ani o něm ještě nedá mluvit, je pouze potřeba Kuneše, který se v Praze živí jako soukromé očko, dostat zpět k jednotce.

Druhá a třetí epizoda naopak rozplétají relativně komplikovanou kauzu ze zákulisí ústeckého fotbalu a jeho radiálního fanouškovského jádra. Bohužel se tak děje neobratným, podivně sestříhaným vyprávěním, v němž bloudí protagonisté, autoři i diváci.

Čtvrtou epizodou Rapl poprvé končí tak, že divák s napětím čeká, jak to příště dopadne. | Video: Česká televize

Čtvrtou epizodou ale pokračuje seriál, na který má divák chuť se koukat dál. Místo sledování karikatur neonacistů a zkorumpovaného fotbalového prostředí konečně dostávají více prostoru vyšetřovatelé.

Kuneš si tu a tam vymění pár slov s parťákem Lupínkem, kolega Mácha v podání Tomáše Jeřábka přestává být jen komickou figurkou, co občas někde spadne z kola, jeho hrdina nabývá lidského rozměru. A ke slovu se opět dostává gang z bývalé Jugoslávie, jehož boss od nepovedeného přepadení policejní kolony v prvním díle stále čeká ve vězení, až ho kumpáni osvobodí.

Mafiánský boss hraný Ivem Trajkovem zatím stále čeká, zda a jak ho jeho kumpáni dostanou z vězení.
Mafiánský boss hraný Ivem Trajkovem zatím stále čeká, zda a jak ho jeho kumpáni dostanou z vězení. | Foto: Michaela Buchtová

Tato jednotící dějová linie pracuje s uvěřitelnými postavami gangsterů a občas kameře umožní nahlédnout do jejich fotogenické přímořské domoviny.

Režisér a scenárista Pachl konečně pevněji zasazuje postavy do nového prostředí, které už nevykreslují jen atmosférické, ale trochu mechanicky působící záběry industriální krajiny. Čtvrtý díl také lépe pracuje s rozpadlou plesnivou ubytovnou, kde policisté nalezli dočasný azyl a kde mají spoustu prostoru jít si vzájemně na nervy. Anebo naopak zjistit, že se tu spolu budou muset naučit žít. Třeba Mácha s kapitánem Rohanem.

Skrze jednu mimoděčnou, dobře načasovanou historku o tom, jak to měl Mácha v mládí těžké s mámou - s tou "mámou", kterou si nyní nastěhoval k sobě do ubytovny a naštval tím nerudného kapitána - se náhle objevuje postava, do níž není těžké se vcítit.

O poznání problematičtější je to se samotným kapitánem, kterého Alexej Pyško hraje jako protivu a nelidu, byť i ten ve čtvrtém díle na jeden krátký okamžik ukáže, že má kdesi v sobě také kus člověka.

Foto: Mikuláš Křepelka

Stále přetrvává dojem, že za mnoha hrdiny stojí potřeba napsat je tak, aby zábavně naplnili konvence žánru. Že v jedné scéně přirozeně ožijí, jindy je to "na sílu".

První čtyři epizody druhé řady Raplu jsou rozhodně nevyrovnanější, než byl začátek řady první. Ale poslední díl konečně postavám vdechl trochu života. Je to úleva po všech těch karikaturách neonacistů či romských podvodníků z předchozích epizod, u nichž si divák leda tak povzdechl, že komediální seriál Most! podobné postavy zvládá uvěřitelněji než rádoby realistická krimi.

Poslední scéna dokonce přinesla malý zázrak: čtvrtou epizodou Rapl poprvé končí tak, že divák s napětím čeká, jak to dopadne příště.

 

Právě se děje

Další zprávy