Proč horory z dílny youtuberů zachraňují kina? Mladí na filmy chodí, když mají důvod

Na konci května měla premiéru dvojice hororů Posedlost a Backrooms. První s rozpočtem okolo 750 tisíc dolarů utržil téměř 430 milionů, druhý stál 10 milionů a platící za něj nechali necelých 370 milionů, přičemž se stal nejúspěšnějším filmem renomované společnosti A24. Takhle mamutí úspěch obou filmů nikdo nečekal. Jde přitom o logické vyústění dlouhodobého trendu a potvrzení faktu, že mladí lidé do kina chodit dokážou, pokud jim k tomu producenti dají ten správný důvod. 

Horory jsou s mladými spjaté dlouhodobě. V 50. letech šlo v populárních autokinech o brakovou zábavu plnou slizu, mimozemských sil, tryskající krve a pudové zábavy, která nikoho nevychovávala. Důraz na děs a šokování žánru dlouhodobě dominovaly. V posledních letech se však horor plynule měnil, začal mít sociální přesah a přibyly intelektuální motivy. Horor se stal děsuplným hřištěm pro reflexi hlubších problémů, vyděsit prvoplánovými lekačkami již není primární cíl. 

Příšery, nadpřirozené entity či zdroj lidské zlosti mají metaforické kontury, aniž by tyto prvky zapomínaly na své kořeny. Zároveň jde o žánr s nenákladnou výrobou. Ostatně, pro sugestivně tísnivý příběh bohatě stačí uzavřít hrstku postav do jedné lokace. Už z podstaty definice žánru navíc nabízí mnohem kreativnější pole pro různorodé i mladé autory. A producenti díky nízkým nákladům riskují takřka minimálně. Dlouhodobá poptávka po těchto hororech ukazuje, že diváci chtějí originalitu. 

Mezi hrůzou a nepříjemným humorem 

Posedlost je v jádru hororem podvratně zhmotňujícím krédo „dávej si pozor na to, co si přeješ“. Protagonista zlomením kouzelného proutku posedne dívku, která se mu líbí, a ta se do něj obsesivně zamiluje. To vede k reflexi toxických vztahů, kde je partnerská dynamika nerovná. Dívka pak z transu občas procitá. Právě tahle konstantní nejistota tenze a trapnost jsou zdrojem děsu, diskomfortu. Film rozpouští hranici mezi hrůzou a nepříjemným humorem. Věc tolik příznačná pro dnešní cynickou dobu. 

Oproti tomu film Backrooms má silný popkulturní základ. Vychází z internetového fenoménu, který tvoří samotná komunita. Jde o zespoda vybudovaný svět, k němuž filmaři chovají úctu, a na základě jeho pravidel vymýšlí nový příběh. Hrdinou je tu utrápený lúzr, který svaluje vinu na ostatní. Backrooms, mokrými koberci potáhlé a nekonečné místnosti, se stávají světem za zrcadlem, kde se protagonista cítí dobře. Žene jej fascinace překlopená ve fanatismus. V liminálních prostorech se stává karikaturou sebe samého. Strach je hluboce spjatý s podvědomím. 

V obou případech nejde o intelektuální tituly, nýbrž skvěle vystiženou kombinaci myšlenkově bohaté linie s neokoukanou žánrovou zábavou, jež variuje a obrací známé vzorce. Oba filmy režírovali mladí tvůrci, kteří začínali na YouTube. Currymu Barkerovi (Posedlost) je 26 let, Kane Parsons nedávno oslavil teprve 21. narozeniny. Nejpopulárnější síť světa YouTube, ve filmovém průmyslu dlouho považovaná za takřka zakázané slovo, je pro mladé tou hlavní platformou pro konzumaci obsahu. Tato generace, jež na ní vyrůstala, už se stala dospělou. Čili nejen ekonomicky soběstačnou, ale zvyklou na jiná pravidla i estetiku. 

Má silnou a členitou subkulturu, odkojenou ať už tvůrci, nebo formáty z YouTube. Ostatně také loňský megahit Minecraft film stojí na cestě, kterou vydláždil právě YouTube. I hororových příkladů máme více. Letos měl premiéru např. kosmický Iron Lung od youtubera Marka Fischbacha (s rozpočtem 3 miliony dolarů vydělal přes 50 milionů). A australská dvojice bratrů Philippouových, která natočila již dva úspěšné tituly Mluv se mnou a Vrať mi ji, hororový žánr také nejdříve ohledávala v krátkých filmech na YouTube. Dokázali využít svých etablovaných komunit, přilákat je do kina, ale zároveň nezapomínat ani na širší divácké spektrum. 

Zvědavost táhne, šablony už nestačí 

Posedlost a Backrooms však ostatním ukázaly, že youtubová generace do kina chodí v mnohem masivnějším měřítku. A je s podivem, že se tohoto intermediálního průniku studia konceptuálně chytají až teď. YouTube je zároveň ideálním prostředkem pro začínající tvůrce, kde si mohou ozkoušet řemeslo i reakce publika, v tom nejlepším případě zaujmout producenty. Ohledně žánrové zábavy jde o mnohem validnější model než snaha prorazit prostřednictvím festivalů. A to i přesto, že YouTube je přesaturovaný a zamořený balastem. 

Žijeme v éře, kdy se hra na jistotu natáčením pokračování úspěšných franšíz zdá vyčerpaná. Superhrdinské filmy už jsou dávno jednou nohou v hrobě, dokladem budiž třeba snímek Supergirl. Velký návrat Hvězdných válek do kin se také nekonal. Taky proč, když je publikum přesyceno nespočtem dalších filmů na streamech, a navíc ví, že právě Mandalorian tam za pár týdnů také zakotví. Backrooms mají silné popkulturní podhoubí, jde však o první filmové zpracování. Hlavní diváckou otázkou bylo „jak se jim z tohoto podaří udělat film“? Zvědavost táhne. Šablony už nestačí. 

Probudí indie horory stagnující Hollywood? 

Posedlost zvolila naprosto staromilský přístup k distribuci. Bez fanfár, bez speciálních IMAX projekcí či jiných akcí s přidanou hodnotou. Jde zkrátka o poctivé dílo pro kina, jehož hlavní kvalitou je film samotný. A pokud je dobrý a atraktivní, lidé si ho najdou. Třeba sdílením krátkých klipů na sociálních sítích nebo diváckých ohlasů. Filmy se na sítích staly hitem přirozeně, jakkoli jdou bizarní scény z Posedlosti sdílení záměrně naproti. Okolo malého filmu se vytvořil étos události, kterou nemůžete minout. Připomeňme, že návštěvnost Backrooms za otevírací víkend tvořili z více než 80 % mladí lidé pod 35 let, u Posedlosti to bylo 75 % pod 25 let. 

Související

Jak film nejhoršího režiséra světa uhranul extremisty. Je směšně nekompetentní

V zahraničí se hororům daří dlouhodobě, v Česku to vždy bylo v mnohonásobně menším měřítku. Jako by byl masivní úspěch nepřenositelný. I to je teď pryč. Na oba filmy u nás přišlo více než 100 tisíc diváků, což u nezávislých hororů vůbec není pravidlem. Indie horory jsou zkrátka horké zboží. A bude tomu tak i do budoucna. Je ale otázkou, zda ve chvíli, kdy se z nich stane určující trend, zájem neopadne. Generaci sociálních sítí totiž charakterizuje také fakt, že velmi rychle přesedlá na něco jiného. 

A to je pro tvůrce impulzem k neustálému hledání nových cest. Nemohou se spolehnout pouze na to, že když jim teď jeden tah vyšel, mohou ho v dalších letech replikovat. Popularita hororů také konečně vystavila pomyslný budíček stagnujícímu Hollywoodu. Možná že kina tak přece jen zachrání digitální generace, jen je třeba jí jít naproti.