Desítky cen, jež obdržel, v zahraničí doprovází nadšený kritický ohlas. Na internetovém agregátoru Metacritic, který shromažďuje recenze renomovaných autorů, má snímek mimořádně vysoké hodnocení 93 procent, doprovázené doporučením "must-see" (musíte vidět).
Země nomádů však není drama, které by chtěl vidět každý. Oscarový film roku může odrazovat již nezvyklým žánrovým ukotvením. Jde o hybrid mezi hraným a dokumentárním snímkem, pro nějž se vžil termín docufiction. Dokumentaristickými prostředky zachycuje realitu, do níž tvůrci vkládají fiktivní situace, aby autentičnost umělecky posílili.
Režisérka Chloé Zhaová si všímá novodobého fenoménu amerických šedesátníků a sedmdesátníků, jejichž dosavadní život se rozpadl po světové finanční krizi v roce 2008. Nejsou to příslušníci takzvané white trash ("bílé spodiny"), nýbrž zchudlí zástupci nižší střední třídy, kteří celý život pracovali. V důsledku ekonomické recese najednou zůstali bez výdělku.
Tito lidé - někteří z donucení, jiní dobrovolně - se proměnili v moderní nomády, kteří křižují Spojenými státy v odlišně komfortních obytných karavanech. Hledají sezónní práce ve fastfoodech, kempech či - jako fiktivní protagonistka filmu, ovdovělá šedesátnice Fern hraná Frances McDormandovou - ve skladech obchodního řetězce Amazon.
"Nejsem bezdomovec, jsem jen bez domu," brání Fern svůj sociální status navzdory tomu, že přišla o manžela, práci, přátele, a dokonce i město, v němž žila. Jmenovalo se Empire, bylo postaveno v Nevadě a po uzavření místního závodu na výrobu sádrokartonu de facto vymazáno z mapy. Jak připomíná úvodní titulek, v červenci 2011 mu úřady dokonce zrušily poštovní směrovací číslo.
Než aby žila ve městě duchů, Fern naloží nejnutnější věci do ošuntělé dodávky, která se stane jejím novým domovem. Přespává na parkovištích, přejíždí ze státu do státu a poznává lidi ze stejného "kmene". Vydělává si jen na nejnutnější přežití. Nejvíc se bojí, aby se jí dodávka neporouchala.
Režisérku, scenáristku a střihačku Chloé Zhaovou inspirovala knižní předloha americké novinářky Jessicy Bruderové z roku 2017 nazvaná Nomadland: Surviving America in the Twenty-First Century (Země nomádů: Přežít Ameriku v 21. století). Natáčela na autentických místech, například v kempu pro "začínající nomády" uprostřed arizonské pouště.
Do Fernina smyšleného příběhu režisérka vtahuje několik skutečných kočovníků včetně Boba Wellse, amerického autora, youtubera a "vandwellera", propagujícího tento způsob života. Neherci ve filmu vystupují sami za sebe, byť v lehce modifikované podobě. Některé situace se zdají být výsledkem improvizace.
Představitelka hlavní role Frances McDormandová, jež za svůj výkon získala Oscara a britskou cenu BAFTA, film také produkovala. S prostředím autentických kočovníků splynula natolik, že je od nich takřka k nerozeznání. Třiašedesátiletá Američanka, známá z tvorby bratrů Coenových nebo snímku Tři billboardy kousek za Ebbingem, během čtyřměsíčního natáčení přespávala v dodávce a prováděla většinu obvyklých prací nomádů.
Před kamerou, jež často zblízka snímá její tvář poznamenanou životními zkušenostmi, se nebojí objevit nenalíčená, špinavá nebo nahá. Fern hraje bez známek sebelítosti, vyzařuje odvahu, nezávislost i svéhlavost. Ale také jakousi emoční rezervovanost, projevující se především v kontaktu s přívětivým bělovlasým nomádem Davem, jenž se do ní zamiluje.
Daveův představitel David Strathairn, známý z dobového politického dramatu Dobrou noc a hodně štěstí nebo špionážních thrillerů o Jasonu Bourneovi, díky přirozenému výkonu rovněž uvěřitelně zapadá do specifické subkultury.
V Zemi nomádů ojediněle zaznívají plakátová hesla typu "tyranie dolaru a trhu", není to však antikapitalistická agitka, ke které by vzhledem k tématu snadno mohla sklouznout. Situaci neviditelných obětí ekonomické recese režisérka nevyužívá k politickým proklamacím.
Pouze v jedné scéně, kdy navštíví sestru, se Fern skoro ostýchavě ohradí vůči fungování hypotečního trhu, v důsledku jehož kolapsu vypukla globální finanční krize. Hrdinka nechápe, proč byli lidé přesvědčováni, že mají investovat celoživotní úspory a zadlužit se na koupi domu, který si zjevně nemohli dovolit.
Snímek přesto nevyznívá bezútěšně. Minulost novodobých nomádů je sice poznamenána bolestí a smutkem, ve filmu však působí jako lidi, kteří se s ranami osudu dokázali vyrovnat. Jsou schopni získávat příležitostnou práci a nacházet v nestálém životě nový smysl i důstojnost.
Zidealizovaný pohled na pospolitou komunitu nezištně si pomáhajících kočovníků nikdy nezkalí jediný dramatický konflikt, a to ani svár, který by byl do tohoto společenství vnesen zvenčí. Nedojde k žádnému kriminálnímu činu ani zradě.
Nejen v tomto směru se Země nomádů zásadně liší od filmů klasiků syrového sociálně-kritického realismu, jako jsou Angličané Ken Loach nebo Mike Leigh. A také od pozoruhodného snímku American Honey režisérky Andrey Arnoldové, s nímž bývá oscarová novinka srovnávána vzhledem k tématu soudobého kočovnictví i specifické podobě amerického snu.
Země nomádů se vyznačuje dokumentaristickou popisností, avšak zároveň udivuje lyričností. Kameraman Joshua James Richards nezachytává jen malebné panoramatické záběry zapadajícího slunce, širých plání, rozervaných útesů nebo vyprahlých pouští amerického Západu. Poetické obrazy nachází i na neromantických místech, třeba během sklizně řepy. Pomáhá mu v tom hudba italského klavíristy Ludovica Einaudiho.
Bez ohledu na získané ceny, při jejichž udílení mohly hrát roli i jiné než umělecké důvody (Chloé Zhaová se stala první filmařkou jiné než bílé pleti, která obdržela Oscara za režii), ne všechno v Zemi nomádů funguje. Pomalé tempo bude každý vnímat odlišně, zásadnějším nedostatkem však je, že problematiku sociálního vyloučení režisérka mnohdy příliš estetizuje, a tudíž přikrášluje.
Země nomádů je introspektivní, meditativní drama, které více než 100 minut vrství nálady a pocity, aniž by předkládalo klasicky strukturovaný příběh. Kamera mnohdy sleduje protagonistku při běžných činnostech jako uklízení nebo vaření. Zaznamenává ji při toulkách civilizací netknutou přírodou, a dokonce na toaletě.
Všechny zdánlivě bezvýznamné okamžiky, veškerá letmá setkání i osamělá rozjímání ale postupně vykreslují pronikavý portrét samorostlého a nezdolného outsidera. Fern je sice bez peněz, za osobní svobodu je však ochotna platit vysokou daň.
Země nomádů
Režie: Chloé Zhaová
Falcon, česká premiéra 3. června.
