Prezident a jeho vrah. Rána bleskem připomíná zapomenutou část amerických dějin

James A. Garfield se do americké historie nezapsal příliš výrazně. Po pár měsících prezidentování jej totiž v roce 1881 zastřelil neúspěšný právník Charles J. Guiteau. Minisérie natočená podle knihy Destiny of the Republic ovšem s touto pozapomenutou figurou pracuje jako s důležitým symbolem Ameriky, jejíž rychlý vzestup a náhlý skon ovlivnil celý národ. 

Ve své podstatě je Rána bleskem duelem dvou mužů, kteří navenek nemohou být odlišnější. Spojují je ale jejich ambice. Garfield v podání melancholického Michaela Shannona je příkladem zdrženlivé morální autority. Učenec, generál a reformátor, jehož inteligence a poctivost nejsou v tehdejší americké politice vnímány jako ctnosti, ale jako břemeno. 

Proti němu stojí Matthew Macfadyen v roli Guiteaua. Není karikaturou extravagantního šílence, jak by se nabízelo, ale citově nestálým mužem podléhajícím bludům o vlastní důležitosti, občas patetickým, jindy komickým nebo děsivým. Macfadyen svým živým výkonem činí jeho narcistní potřebu pozornosti lidsky srozumitelnou. 

Maximální věrnost historickým reáliím

Odlišná povaha obou mužů se projevuje i ve stylu vyprávění. Scény s Garfieldem, z něhož nepřetržitě vyzařuje přemýšlivost a vyrovnanost, jsou natočené v teplých barvách a vyvážených kompozicích. Ty Guiteauovy jsou naopak nervní, klaustrofobické a často částečně ponořené do temnoty interiérů osvětlených pouze plynovými lampami. 

Zobrazit
6 fotografií

Rozdílný vizuální jazyk vystihuje nejen protikladnost hlavních postav, ale také rozpolcenost zlatého věku Spojených států, éry vzletných demokratických vizí narážejících na ušmudlanou realitu. Toto napětí je umocněno průběžným zohledňováním širšího historického kontextu. Série věnuje poměrně dost prostoru popisu sociopolitických mechanismů konce 19. století. 

Uvnitř americké republikánské strany dochází k třenicím mezi reformátory a konzervativci udržujícími status quo, což ovlivňuje i dynamiku mezi postavami. Nick Offerman v roli Garfieldova následovníka Chestera A. Arthura je působivým zosobněním tohoto konfliktu. Tragédie ho donutí pokračovat v Garfieldových reformních krocích, které se mu příčí. 

Maximální věrnost reáliím je patrná i z rekonstrukce samotného atentátu. Garfield nezemřel okamžitě po Guiteauových výstřelech, ale pomalu a v bolestech. Na vině byla nesterilní léčba a neochota amerických lékařů přijmout nové evropské hygienické standardy. Série z Garfieldova utrpení nedělá senzační podívanou, ale zároveň od něj odmítá odvracet zrak. S pozorností k detailům zachycuje chaotičnost amerického lékařství v roce 1881: lékaři zkoumající rány neumytýma rukama a nekompetentnost maskovaná vědeckou autoritou.

Související

Osmnáct minut do apokalypsy. Strhující thriller o balistické střele mířící na Chicago

Také fatální selhání zdravotníků, jejichž arogance se ukazuje být smrtelnější než kulka atentátníka, série využívá k osvětlení širších témat. Nemocnice představuje jeden z několika nefunkčních systémů, o nichž Rána bleskem tak poutavým a vtahujícím způsobem vypráví. Garfield je politickým systémem nejdřív povýšen na prezidenta a následně omezován ve svých rozhodnutích. Přehlížený a vysmívaný Guiteau zase zastupuje oběť systému sociálního.  

Příběh o křehkosti demokratických institucí 

Série přesvědčivě ukazuje, že Garfieldova smrt nebyla nešťastnou náhodou zapříčiněnou náhlým pominutým mysli, ale důsledkem celé řady selhání různých institucí a jednotlivců neschopných rozpoznat své vlastní limity. 

Pokud má série nějakou slabinu, pak je to tendence příliš detailně vysvětlovat historické souvislosti, například prostřednictvím komentářů vedlejších postav. Zřejmě z obavy, aby ani méně pozorní diváci neztratili nit a orientovali se v postavách. Podobná didaktičnost je naštěstí vzácná. Scénář, jehož autorem je Mike Makowsky, povětšinou umně balancuje mezi historickou věrností a dramatickou srozumitelností. Dialogy mají moderní rytmus, ale nejsou anachronické. Struktura pouhých čtyř epizod pak vyžaduje přísnou narativní disciplínu. 

Série vystavěná okolo násilné smrti jednoho charismatického politika ve výsledku vypráví především o křehkostí demokratických institucí. Závěrečné okamžiky jsou bolestivé nejen proto, že Garfield trpí a umírá, ale také kvůli vědomí, jak snadno šlo neštěstí zabránit, kdyby zodpovědné osoby nebyly tak neoblomně přesvědčené o vlastní pravdě.