Los Angeles - Harry Potter a Relikvie smrti - část 2 (jak zní plný distribuční název) zaznamenal při premiéře rekord v kategorii „největší tržby prvního víkendu". Ze zhruba 4375 kin (a 11 tisíc sálů) po v severní Americe nasbíral 168,55 milionů dolarů, čímž výrazně překonal zdánlivě nesesaditelného Temného rytíře, jenž v roce 2008 dosáhl na 158,4 milionu.
První část Relikvií smrt (jež byla podstatně méně akční a šlo vlastně jen o čekání na finále) utržila o premiéře 125 milionů. Batmanovský Temný rytíř je nyní tedy na druhém místě, na třetím je třetí díl Spider-Mana (151, 1). Čtvrtý je druhý díl Twilight Ságy: Nový Měsíc (142, 8 milionu) a pátý je druhý díl Pirátů z Karibiku: Truhla mrtvého muže (135, 6).
Relikvie smrti - část 2 ustanovila i předběžný rekord za první den promítání ve výši 92,1 milionu dolarů. Dosud první byl zmiňovaný Nový Měsíc ze ságy Twilight: utržil 72, 7milionu a šlo o dosud největší nájezd náctiletých fanynek. Potterovi pomohlo to, že cílí na mnohem různorodější publikum (první část je šestá, za Zatměním, Temným rytířem a druhý dílem Transformers).
Očekávání a pokles
Zároveň je nutné zmínit, že očekávání okolo posledního dílu byla tak velká a následně tak vyčerpal publikum, že se mu podařilo dostat na čelní místa i v rychlém opadu zájmu. Z pátku na sobotu nastal pokles tržeb o více než 53 procent, což je třetí nejhorší procentuální propad všech dob.
Podobně tomu bylo i s první částí Relikvií smrti (pokles zájmu o 38 procent). Ze známých hitů je na špici i první a druhý Twilight nebo druhý Sex ve městě. Zjevně platí, že filmy cílící téměř výhradně na ženské publikum mají v kinech nejkratší trvanlivost. Co se týče nejlepších výsledků během víkendových dní, je poslední Harry Potter až na osmém místě.
Další statistiky se zaměřují na to, jak si Harry Potter vede ve 3D. Zde se opět potvrzuje, že móda 3D je na ústupu. Ze 4375 kin jich kolem 3100 bylo vybaveno 3D projekcí a z toho 247 byla IMAX kina, ale tržby nakonec pocházely z 57 procent z menšinových 2D sálů.
Z tohoto hlediska jde o značný neúspěch. Jen je otázka, zda přímo pro Pottera, nebo 3D formát. Na druhou stranu, tržby 72,5 milionu dolarů z 3D sálů jsou druhým nejlepším víkendovým výsledkem jakéhokoli 3D filmu. Prvním přitom není Avatar, který sbíral peníze dlouho po menších částkách, ale Alenka v říši divů s 81, 3 miliony. Co se týče tržeb ze sítě IMAX, je Harry Potter dokonce první s 15,5 miliony za víkend.
Poslední dostupná statistika sleduje složení publika. Podle průzkumů studia Warner Bros. tvořily 54 procent publika ženy (minule jich bylo o pár procent více) a 45 procent publika bylo mladší 25 let (zatímco minule to bylo 56 procent). Film tedy lákal více odrostlejší fanoušky knih a filmů a rodiče nebrali na poměrně temný drastický film tak často malé děti.
Speciál k fenoménu Harry Potter najdete zde
S odchodem Harryho Pottera se vyrojila záplava „vzpomínkových textů". Srovnávaly se i různé série. Potter se množstvím dílů nemůže rovnat Jamesi Bondovi či hororovým sériím typu Halloween, Pátek třináctého nebo Noční Můra v Elm Street. Nicméně jde víceméně o unikát v tom, že osm filmů vzniklo během deseti let a byly točeny se stejnými hlavními představiteli i víceméně stejným štábem (střídali se sice režiséři i scenáristé, ale jádro týmu pro udržení kontinuity zůstávalo stejné).
Hele, to je ten z Pottera
V souvislosti s hereckým zráním se rozvíjejí i debaty, jaké šance na další kariéru mají hlavní tři „dětští" herečtí představitelé - Daniel Radcliffe (Harry Potter), Emma Watsonová (Hermiona Grangerová) a Rupert Grint (Ron Weasly). Objevují se hlasy, zda nedopadnou podobně jako Mark Hamill a Carrie Fisherová z Hvězdných válek, kteří už si nikdy pořádně nezahráli a skončili v béčkových a televizních filmech, případně se všude objevují jen v „cameo rolích", které mají připomínat „hele, to je ten/ta z Hvězdných válek".
Jedinou hvězdou Star Wars se nakonec stal Harrison Ford, přičemž v Harry Potterovi pozici Hana Sola zastává Ron Weasley. Grint ale těžko někdy může hrát hlavní role v akčních filmech či dramatech - svým fyzickým typem je spíš „odsouzen" být komikem nebo tragicky-směšným hrdinou.
Ostatně v brzké době se Grint objeví hned ve třech filmech - hororu Cross Country, sportovním válečném Wartime Wanderers a životopisném filmu Eddie the Eagle, kde ztvární známého outsidera Eddieho Edwardse, prvního Angličana, který se dostal na olympiádu v disciplíně skoky na lyžích. A právě posměšně titulovaný Orel Eddie může představovat vrchol Grintovy kariéry.
Emma Watsonová nyní hraje vedlejší roli v životopisném snímku o Marylin Monroe (tu ztvárnila Michelle Williamsová) a jednu z hlavních rolí ve snímku The Perks of Being a Wallflower. Kromě modelingu a studia na vysoké škole, o němž se v rozhovorech často zmiňuje, tak Watsonová směřuje do oblasti spíše nezávislých nízkorozpočtových filmů. Podobně se ale ve filmu prosazovala i Natalie Portmanová, jíž nové Hvězdné války v kariéře příliš nepomohly.
Konečně Daniel Radcliffe zatím sbírá zkušenosti na divadelní Broadwayi a jeho první samostatný post-potterovský film je duchařský horor The Woman in Black, který podle ukázek působí, že se snaží maximálně těžit z temné atmosféry potterovské série. Spekulace ohledně toho, že by Radcliffe mohl hrát v Hobitovi, byly zažehnány - roli nakonec dostal typově velmi odlišný Martin Freeman.
Banalizace fantasy
Co se týče komerčního dosahu a s ním spojené určité banalizace známých témat a motivů, rozebírá se v případě Harryho Pottera a ságy Twilight vliv ženských spisovatelek (J. K. Rowlingové a Stephanie Meyerové) na proměnu literatury z oblasti fantastických žánrů (sci-fi, fantasy, horor: SFFH). Zdá se, že tyto ságy cílením na méně žánrově vyhraněné i poučené publikum (než je SFFH fandom) rezignují na originalitu a především neuvěřitelně natahují poměrně řídkou zápletku.
Nejčastěji se uvádí spojitosti mezi Harry Potterem a Hvězdnými válkami. V rozborech syžetu a prototypech postav se vyjevují nejen prazákladní příběhové formule. Mnohdy je otázkou, nakolik se Rowlingová nechala nevědomě unášet jakýmsi vštípeným vzorem.
Podobnosti mezi Potterem a Hvězdnými válkami vedly mnoho lidí k vytváření různých textových i grafických srovnání, či dokonce bodovaných soubojů a detailních posudků. Zcela od věci není ani srovnání s Matrixem - a zvláště finále pak působí vyloženě opsaně, byť tomu tak pravděpodobně není.
Přes veškerou délku a detaily potterovské ságy se bohužel jeví, že není zdaleka tak detailně propracovaná a její fikční svět nedrží pohromadě tak jako svět Pána prstenů, Hvězdných válek nebo právě Matrixu. Harry Potter má ale vybudovanou obrovskou základnu fanoušků svým mezigeneračním působením, kdy rodiče čtou dětem knihy a ty je pak postupně začínají číst samy.
Právě tento efekt asi nejvíc způsobil, že se filmoví recenzenti takřka uniformně stavěli k poslednímu filmu velmi shovívavě, nebo dokonce s nadšeným dojetím. Kladných textů zahalených nostalgií a nesených v duchu „naše děti s těmito filmy vyrůstaly deset let" bylo přes 90 procent - jak spočítala databáze Rottentomatoes.com.
Z celkem 229 recenzí jich pouze 7 bylo započítáno jako záporných. Mezi nimi je například Louise Kellerové ze stránky Urban Cinefile, která filmu vytýká, že v něm mezi hlavními postavami vlastně neexistuje žádná pořádná interakce. K tomu, aby recenze byla označená za zápornou, bylo potřeba, aby autoři udělili méně než průměrné hodnocení.
Mezi kladné byly započítány ale i texty, jejich finální verdikt zněl např. „pouze adekvátní s ohledem k předloze" nebo „uspokojivé". Dokonce i texty začínající výtkami vůči dramatické struktuře „film bez konce a prostředku a dvouhodinovým burácejícím vážným koncem" (Andrew O'Hehir, Salon.com) jsou com kvůli mírně nadprůměrnému hodnocení brané jako kladné, přestože jejich tón je rozpačitý. Na nepovedenost filmu, jemuž se „podařilo" emocionálně zničit a zazdít mnohé zásadní body knihy, si ostatně stěžují i mnozí věrní fanoušci.
Takto lze nepatřičně pozitivní přijetí posledního dílu chápat i jako selhání profesionálních recenzentů, kteří se nakonec zalekli hodnotit film nezávisle na tom, že za ním stojí mnoho fanoušků a že předchozí filmy byly lepší. Bez potřeby neprojevovat povinně ušlechtilé dojetí nad tím, jak vyrostly děti na plátně i děti u knížek, se dnes zřejmě neobejde většina médií.
Málokdo byl schopen projevit odvahu jako bývalý předseda newyorského sdružení filmových kritiků Armond White v NY Press, který napsal, že Harry Potter „nejtupější a nejjednotvárnější filmová série v dějinách filmových sérií". White argumentuje, že Potter je z hlediska fantazie vyjadřovacích prostředků negativní příklad toho, že střídá televizně banální snímání dialogů se záplavami vizuálních efektů - které ovšem nejsou v rukou režiséra Davida Yatese, a tudíž mezi nimi chybí propojení.
Podle Whitea není náhodou, že Rowlingová původně odmítla jako režiséra Stevena Spielberga, protože vlastně ani nechtěla, aby filmy podle jejích knih vypadaly jako dílo kreativního jednotlivce. Důraz na zaměnitelnost a podceňování možností všech zúčastněných (zvláště výborných britských charakterních herců, kteří si účastí zjevně jen vydělávají na činži) znamená podle Whitea ústupek možnostem dělat i v rámci mainstreamu dobré filmy.
Svůj text White zakončuje větami: „Série s Harry Potterem může být anti-křesťanská (anebo ne, to není problém), ale zcela jistě je anti-bondovská ve svém odmítání úžasu, krásy a vzrušení. Nikdo tomuto faktu nechce čelit. Nyní už to naštěstí lidé nemusejí dělat."
Vše skončilo, vezměte si potterovskou pilulku.
