Steve Martin a Martin Short spolu mnohokrát účinkovali ve filmu i na divadle. Hráli v komediích Tři amigos a Hlava rodiny, pro Netflix vytvořili celovečerní speciál An Evening You Will Forget for the Rest of Your Life, kde se s humorem a nostalgií ohlížejí za roky v šoubyznysu. Teprve vloni však dvojice populárních komiků vytvořila tandem v televizním seriálu. Desetidílná krimikomedie Jen vraždy v budově, v Česku nyní dostupná na platformě Disney+, okouzlila diváky i kritiky, kteří psali o překvapení roku.
Seriál vymyšlený Stevem Martinem a Johnem Hoffmanem přitom nepřichází s převratným konceptem. Využívá podobného příběhového schématu jako knihy Agathy Christie a jiných klasiků detektivky. Nemá ambici řešit problémy západního světa, jak je dnes zvykem u prestižní televizní produkce. Jde o čistokrevnou, něčím starosvětskou, přitom svěží charakterovou komedii s prvky krimi a grotesky.
Martin s Shortem hrají Charlese a Olivera, karikaturní odrazy sebe samých - sebestředné veterány zábavního průmyslu, kteří dlouho nedostali šanci zazářit. Místo tvůrčí činnosti vesměs vzpomínají na své zdary a selhání. Oliver je excentrický divadelní režisér, který při řešení každodenních trablů přichází s podobně megalomanskými nápady, jako když dříve inscenoval muzikály na Broadwayi. Charles před lety zabodoval v krimiseriálu. Od té doby dostává jen podřadné štěky.
Oba bydlí v luxusním newyorském činžáku. Nóbl apartmány vybavené stylovým nábytkem kontrastují s pokřivenými charaktery podnájemníků, z nichž někteří se neštítí ani vraždy. K jedné dochází zkraje první řady. Charles a Oliver to berou jako příležitost. Krom pokročilého věku a schopnosti lézt druhým na nervy mají totiž společné ještě jedno. Oba zbožňují podcasty o skutečných zločinech. Cíl je tedy jasný: vyřešit vraždu a nahrát při tom vlastní podcast.
Jejich nepravděpodobnou parťačkou se stává Mabel, která v domě plném excentriků bydlí čerstvě. Mileniálku s uměleckými sklony hraje popová hvězda Selena Gomez.
Trojice egoistů se kvůli generačním a povahovým rozdílům zpočátku nemůže vystát. Navzájem nechápou pointy svých vtipů ani popkulturní odkazy, o odlišném pohledu na život, sex a umění nemluvě. S postupujícím pátráním ale nevraživost opadává a k uštěpačným poznámkám se přidává upřímná starost. Na konci již amatérští detektivové tvoří sehraný tým.
Vedle talentovaného tria herců, kteří se svými odlišnými projevy výborně vyvažují, přispívají k návykovosti seriálu nápadité zvraty a učebnicově otevřené konce. Jeden takový završuje loňskou první řadu.
Krátce po odhalení identity vraha dochází k dalšímu zločinu. Neoblíbenou předsedkyni domovního výboru někdo propíchnul pletací jehlicí. Hlavní podezřelou je Mabel, která zřejmě jen byla v nesprávnou chvíli na špatném místě. Ale možná také ne. Podezření, že se na činu podílela, seriálu přidává další vrstvu napětí. Ve druhé řadě tak tři pátrači nejenže vyšetřují vraždu, navíc musejí očistit svá jména.
"Krvavá Mabel", jak nadějnou malířku překřtí škodolibí uživatelé sociálních sítí, se přitom zrovna začala prosazovat na newyorské umělecké scéně. Obvinění z vraždy do jejích kariérních plánů nezapadá. Díky úspěchu prvního podcastu mezitím atraktivní pracovní nabídku dostává Charles. Oliver zas připravuje ambiciózní projekt s Amy Schumer. Prostořeká komička se nastěhovala do apartmánu, jejž v první řadě obýval zpěvák Sting. Stejně jako on hraje parodii sebe samé.
Zábavné mudrování nad úskalími života na Manhattanu, v jakém dřív exceloval Woody Allen, se také ve druhé řadě mísí se satirickým ztvárněním celebrit a jejich fanoušků. Legrace na adresu mediální kultury nezdravě zaujaté krvavými mordy ustupuje do pozadí. Méně podstatné se jeví i nahrávání podcastu. Hrdinové řeší vedlejší závazky nebo zašmodrchané rodinné vztahy. Snaha rozlousknout případ je jen jedním z mnoha cílů. Také vyprávění postrádá dřívější soustředěnost a tah. Jako ve většině pokračování přibylo postav, zápletek i podezřelých.
Zápletka nesměřuje jen vpřed, k prověření důkazů a odhalení pachatele či pachatelů, ale také hluboko do minulosti. Druhá epizoda například začíná krátkou exkurzí do historie domu, kde se takřka celý seriál odehrává. Později formou flashbacků nahlížíme do vzpomínek Charlese, Mabel a Olivera, ujasňujících si buď svůj postoj k rodičům, nebo vlastní rodičovství. Vražda tak nakonec slouží hlavně jako záminka k prozkoumání vztahů mezi rodiči a dětmi, minulostí a přítomností.
Podobně jako ústřednímu triu se tvůrci snaží přiblížit ostatním postavám. K těm, které přežily první řadu, ovšem přibyla taková spousta dalších, až fikční svět působí přelidněně.
Autorka konkurenčního podcastu Cinda Canning, jejíž zlotřilost hezky zvěčnila Tina Fey, věří, že je na stopě senzačního odhalení. Zástup podezřelých doplňuje Cara Delevingne jako femme fatale Alice. V Oliverovi mezitím rostou pochyby, zda je skutečně otcem svého syna Willa. Do toho vychází najevo, že Charlesův táta měl nadstandardní vztah se zavražděnou, jejíž poslední den před smrtí rekonstruuje samostatná epizoda.
Když v první řadě tvůrci vyprávěli jeden díl z pohledu neslyšícího nájemníka, bylo to originální zpestření. Ve druhé sérii střídají perspektivy neustále, každý díl uvozuje komentář někoho jiného, což působí malinko manýristicky. Změny hlediska postavám sice dodávají víc rozměrů, jejich osamělost či pocit nenaplněnosti působí opravdově, zároveň ale ztěžují naši snahu se na kohokoliv více napojit.
Některé vedlejší figury, třeba matka oběti, kterou nádherně ztvárnila osmaosmdesátiletá slavná herečka Shirley MacLaine, navíc ze scény mizí krátce poté, co jsou představené. Totéž platí pro mnoho slibně rozehraných motivů.
Seriál přitom poskytuje největší divácký komfort, když věci zbytečně nekomplikuje a formou svižných mezigeneračních dialogů nechává vyniknout komediální souhru Martina, Shorta a Seleny Gomez. Oliver s Charlesem se stále považují za nejdůležitější bytosti ve vesmíru, o čemž všechny přesvědčují s energií štěňat čekajících na pamlsek. Ledově klidná Mabel tvoří jejich dokonalý protipól. Lakonickými poznámkami je opakovaně vrací na zem a zamezuje, aby seriál sklouzl k přílišné sentimentalitě.
Načasování replik, gest, grimas i střihů je pořád bezchybné. Ze stejného důvodu bezvadně fungují i jednoduché groteskní gagy se zakrvaveným nožem nebo pokusem o výslech, který končí porodem.
Druhá řada Vražd v budově sice kvůli hojnosti postav a motivů není stejně vyvážená jako ta první, v nejlepších chvílích ale stále prozrazuje, že ji vytvořili lidé, kteří mají s komediální tvorbou mnohaleté zkušenosti. Někoho může mrzet, že nenásledují trendy, nepouštějí se do odvážných experimentů a nekomentují žhavé společenské otázky, možná jsou si ale autoři vědomi svých limitů, a tak raději "jen" cizelují to, co umí nejlíp. Už nyní je jisté, že v tom budou moct pokračovat i ve třetí řadě.
Seriál
Jen vraždy v budově
Tvůrci: Steve Martin a John Hoffman
Obě řady seriálu jsou k vidění na Disney+.
