reklama
 
 

Recenze: Snový čínský film ukazuje svět, jaký na plátnech ještě nebyl

10. 6. 2019 14:25
V Číně utržil 38 milionů dolarů za jedinou silvestrovskou noc. Přitom je snímek Poslední večery na Zemi, který nyní promítají česká kina, vrcholně uměleckým dílem. Spíše než děj zkoumá zákruty vzpomínek. Třeba pomocí hodinového záběru, který se odehrává ve 3D.

Film není třeba podstrkovat publiku jako romantickou komedii, jak to udělali čínští distributoři - stačí říct, že trpělivým divákům dovolí pobývat ve světě zázraků.

Hned u debutu Kaili Blues z roku 2015 bylo jasné, že třicetiletý čínský básník a režisér Gan Bi nehodlá dělat nic menšího než znovuvynalézat filmovou řeč. Tímto dějově minimalistickým opusem uhranul světové festivalové publikum, které se o autora začalo zajímat. Zprvu nenápadná skica se pokusila uchopit do své moci samotný čas - mimo jiné jednačtyřicetiminutovou scénou natočenou v jediném záběru.

Ale teprve u druhého snímku Poslední večery na Zemi si i někteří jeho spolupracovníci začali myslet, že se Gan Bi zbláznil. Režisér a scenárista začal psát prostý příběh, v němž figurují muž, žena a zbraň, v duchu slavné hollywoodské noirové krimi Pojistka smrti ze 40. let minulého století. Postupně se mu ale snímek při psaní rozpustil do abstraktní neo-noirové básně, v níž děj je tím posledním důležitým prvkem.

To by stále ještě nebylo nic překvapivého. Gan Bi se o příběh nezajímá, chce vyprávět o čase, prostoru, vzpomínkách. Tentokrát skoro v duchu stylotvorného hongkongského režiséra Wonga Kar-Waie, jehož podmanivá snová romantická dramata definovala jeden velký proud kinematografie 90. let.

Na hlavu si ale někteří začali ťukat, když se Bi rozhodl svůj nový snímek zakončit devětapadesátiminutovým záběrem, který se odehrává převážně v noci a bude ve 3D. "Přišlo mi, že 3D nejlépe znázorní 'realističtější realitu' snu," vysvětlil své rozhodnutí filmař. "Chtěl jsem, abychom se ztratili v jiné dimenzi."

To se podařilo. První hodina snímku je sice podmanivá, ale vyžaduje trpělivého diváka. Kamera pobývá v prostých pokojích města Kchaj-li, kde se Biho snímky odehrávají, občas oknem prosvitne neon, typický pro neo-noirové příběhy, s jejichž konvencemi si Poslední večery na Zemi pohrávají.

Pak si ale hrdina, který celý film pátrá po osudové ženě, nasadí v kině brýle, čímž vyzve diváky, aby učinili totéž. V tu chvíli začíná sen, který se nepodobá žádnému jinému, jaký se kdy filmové dílo pokusilo zachytit.

Ve filmu Poslední večery na Zemi je stejně jako ve snu vše stejně významné. | Video: Film Europe |  01:11

Režisér ten záběr plánoval několik měsíců. Poté se jej stejně nedařilo natočit při prvním, druhém ani třetím pokusu. Přišlo tedy další dlouhé plánování a napodruhé už se zdálo, že tvůrci jsou na správné cestě. I tak scénu nakonec točili několikrát. Pátý záběr konečně vyšel ke spokojenosti všech.

Filmaři se nakonec rozhodli obraz konvertovat do 3D až v postprodukci, neboť klasické 3D kamery byly příliš těžké na vyvádění kousků, jaké měl Gan Bi na mysli. I tak před štábem stála obrovská výzva.

Kamera se s hrdinou v noci pohybuje komplikovaným členitým prostorem, v jedné chvíli se vznáší do vzduchu. Po celou dobu je třeba udržet pocit podivného snu, který je přitom přirozený a nenucený. A v jehož mihotavém světle se divák ztrácí.

Publikum ani nemusí tušit, jak komplikované překážky filmaři zdolávali, že například v jedné chvíli pomocí magnetu připnuli kameru na dron, který se s ní vydal k nebesům. Každopádně právě díky této umělecké umanutosti vznikl film, v němž se ztrácí logika a všechny další lidské návyky spojené se dnem i bděním.

Tak jako ve snu je zde vše stejně významné. Ať už postava mává zbraní či pojídá jablko, jedna věc přechází plynule do druhé, divák se nemá čeho chytit, a tak mu nezbývá než pobývat ve výsostně stylizovaném, originálním, přitom zvláštně známém kinematografickém prostoru.

V Číně distributoři film prodali divákům jako ideální romantickou komedii, což přineslo 38 milionů dolarů za jediný den, ale také silně rozhořčené reakce zamilovaných párů, které neměly zájem se ztrácet v abstraktních vizích ambiciózního mladého režiséra.

Český distributor Film Europe teď přichystal vhodnější premiéru. Projekcemi Posledních večerů na Zemi zahájilo činnost nové kino Edison Filmhub v centru Prahy, nedaleko Jindřišské věže.

V čistých funkcionalistických prostorech bývalé transformační stanice, která dala novému kinosálu jméno, tak i dnes dochází k pozoruhodné transformaci. Gan Bi tu přeměňuje minulost kinematografického média na současnost i budoucnost.

V mihotavém světle, v odstínech červené a zelené barvy se vlastně skoro nic neděje. Přesto vznikl prostor, v němž stačí třeba zapálit prskavku a vydat se na další pouť s hrdinou a kamerou. Schválně jestli se stihnou vrátit, než doprská?

Poslední večery na Zemi

Scénář a režie: Gan Bi
Film Europe, česká distribuční premiéra 6. června

Stihnou. Stejně jako filmaři naplní veškeré výzvy, které si naložili na bedra, stejně jako herci trefí kulečníkovou kouli do důlku, aby ten jednolitý finální záběr mohl pokračovat ve své závratné pouti.

Režisérovi Gan Bimu se v jeho druhém snímku podařilo vše. A zdaleka nejen technicky. Vynálezce Edison, v "jehož" kině lze nyní snímek vidět, by mu za to nepochybně potřásl pravicí.

autor: Tomáš Stejskal | 10. 6. 2019 14:25

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama