Nejlepší nakonec. Francouzská romance Portrét dívky v plamenech je film roku

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
4. 1. 2020 17:20
Ruka držící úhel se pohybuje nad bílým papírem. Nejprve je slyšet jen šustění pokožky o podklad, žádné zjevné linky, umění teprve čeká na počátek zrodu. Mezitím v okolním prostoru vyskakují úvodní titulky francouzského snímku Portrét dívky v plamenech, který se o svátcích dostal do české distribuce. A předčil vše, co v kinech bylo za loňský rok k vidění.
Adèle Haenelová jako Héloïse a Noémie Merlantová v roli Marianne.
Adèle Haenelová jako Héloïse a Noémie Merlantová v roli Marianne. | Foto: Lilies Films

Už v titulkové sekvenci, stejně jako v samotném názvu, jsou ukryta klíčová témata díla. Čtvrtý film jedenačtyřicetileté francouzské režisérky Céline Sciammové vypráví o ženách, umění i společnosti. A vypráví jako už dlouho nikdo. Jen vrcholná díla dovedou zrušit umělecký rozdíl mezi tichem a burácející symfonií.

Noémie Merlantová hraje Marianne.
Noémie Merlantová hraje Marianne. | Foto: Lilies Films

Portrét dívky v plamenech je v první řadě romance, situovaná na odlehlý bretaňský ostrov v druhé polovině 18. století. Už v rámci milostného žánru nabízí to, co málokterá jiná - z drobných gest, všedních her, mlčenlivých pohledů a strojeného jazyka dobové francouzské šlechty splétá intimní pouto mezi dvěma ženami, obraz opravdové blízkosti, které však v cestě stojí tehdejší mravy, postavení obou dívek i fakt, že jde o ženy.

Když do šlechtického sídla připluje malířka Marianne, má jediný úkol. Namalovat portrét mladé šlechtičny Héloïse, který bude zaslán jejímu nastávajícímu, váženému milánskému šlechtici, coby předpoklad uskutečnění svatby.

Heloïse však má vlastní hlavu a odmítá nejen sňatek, ale i nechat se portrétovat. A tak s ní Marianne tráví dny, předstírá, že má za úkol být jí společnicí. Jen do paměti si ukládá křivky obličeje, které pak potajmu přenáší na plátno.

Brzy je pravý účel Marianniny přítomnosti odhalen, ale to už se mezi oběma dívkami rozvíjí vztah, který se vzpírá běžnému popisu. Tady se projevuje mistrovství režisérky Sciammové, jež pomocí kamery maluje ztišený portrét všedních činností, od procházek po skaliskách u moře přes karetní hry až po dumání nad významem mýtu o Orfeovi a Eurydice.

Portrét dívky v plamenech je strhující romance i úvaha o nemožnosti romance, avšak úvaha, která se neodehrává pomocí dlouhých debat. Po většinu filmu je ticho, nemluví se, nezní hudba, přesto od toho nelze odtrhnout zrak.

Portrét dívky v plamenech začala česká kina promítat mezi svátky. | Video: Artcam

Stačí například sledovat dívku se svíčkou kráčející po schodech a podivovat se nad tím, že od historického dramatu Barry Lyndon režiséra Stanleyho Kubricka z roku 1975 tu nejspíš nebyla tak brilantní práce s přirozeným svícením. Ještě větší obdiv ale zaslouží, k čemu slouží ty mihotavé obrazy odhalující na prchavé okamžiky světlo v temnotách.

Céline Sciammová své předchozí snímky zasazovala do moderní doby, a byť tentokrát poprvé natočila historické drama, promlouvá o dnešku přesněji a silněji než mnohé filmy, které se k němu vztahují napřímo. Možná i proto, že svým způsobem pojednává právě o vzniku moderní doby.

Adèle Haenelová jako Héloïse.
Adèle Haenelová jako Héloïse. | Foto: Lilies Films

Portrét dívky v plamenech je až do posledních chvil snímek prostý mužů, a přesto je jedním z jeho hlavních témat to, jak patriarchát formoval tehdejší společnost. Od způsobů, jakými docházelo k zásnubám a sňatkům, až po obtížné postavení žen, které se rozhodly věnovat umělecké činnosti.

Přesto tu není stopy po mentorování, filozofování. Obraz tehdejšího světa vyvstává mimoděk, ve dvou protichůdných pohybech. Zatímco sledujeme postupné sbližování obou žen, jež dalece přesahuje vášeň či erotickou touhu, okolní svět naopak vyvstává jako místo, které ženy izoluje a oddaluje od veřejného dění.

Režisérka a scenáristka Sciammová jemnou, ale pevnou linkou načrtla portrét dvou dívek i umění samotného. Její film hovoří o tom, co je zjevné a co skryté, aniž by diváky uvrhl do osidel přehnaného intelektualismu. Naopak se až do konce odvíjí živelná, jakkoli v jádru tragická romance, která nejprve zasahuje smysly a až pak ponechává mysli možnost rozmýšlet.

Když v závěru, po dlouhých desítkách minut ticha jen tu a tam okořeněného třeba zvuky loutny, zazní Vivaldiho houslový koncert, jen těžko lze popsat ty pocity. Skoro by se chtělo říci, že jsou stejné, jaké zažívají hrdinky - v době, kdy zdaleka nebylo tak snadné hudbu zaslechnout. A ve chvíli, kdy kromě estetické krásy pociťují také silné osobní emoce.

Noémie Merlantová (Marianne) a Luàna Bajramiová jako Sophie.
Noémie Merlantová (Marianne) a Luàna Bajramiová jako Sophie. | Foto: Lilies Films

Jako bychom ty - dnes už oposlouchané - Vivaldiho tóny nikdy neslyšeli. A stejná je moc Portrétu dívky v plamenech. Ukazuje nám známá témata a motivy, ale umožňuje nám se mezi nimi pobývat, jako by to bylo poprvé.

Smysly se tříbí, střetávají s něčím nebývale intenzivním a zároveň žasnou, jak uměřené a režijně zvládnuté je každé tvůrčí rozhodnutí. Jak se z plamínku stává požár a přitom je obojí stejné povahy.

Je to sňatek rozumu a citu - ovšem ve snímku, který navzdory schopnosti spojit mnohé protiklady vypráví o světě, kde k tomu nejdůležitějšímu sňatku dojít nemůže.

Portrét dívky v plamenech

Scénář a režie: Céline Sciammová
Artcam, česká distribuční premiéra 26. prosince

 

Právě se děje

před 19 minutami

Biker Stošek si na ME v maratonu vyjel bronz

Martin Stošek získal bronzovou medaili na mistrovství Evropy v maratonu horských kol ve švýcarském Evoléne. V závodu na 78 km s převýšením 3900 metrů ho porazili jen Němec Andreas Seewald a Ital Samuele Porro, který skončil druhý na třetím šampionátu za sebou.

Stošek výrazně vylepšil 18. příčku z roku 2019 a navázal na pět let starý bronz Kristiána Hynka, který dnes dojel v 41 letech sedmý. Na vítězného Seewalda ztratil Stošek téměř osm minut, za Porrem zaostal o čtyři minuty.

Závod žen na 70 km vyhrála Španělka Natalia Fischerová.

Příští rok se maratonský evropský šampionát uskuteční v Jablonném v Podještědí, kam se vrátí po deseti letech.

Zdroj: ČTK
Další zprávy