Polidštěné monstrum. Nový Frankenstein zkoumá jizvy, které otcové způsobují synům

Krátce poté, co se v českých kinech objevil snímek Dracula: Příběh lásky, ožilo na Netflixu ve filmu Frankenstein další klasické monstrum z černobílých hororů společnosti Universal. Tyto stylové filmy vznikaly od počátku 30. let minulého století a přiváděly na plátno dříve neviděné nestvůry. Jejich groteskně znetvořený vzhled byl inspirován hrůzným vzezřením zmrzačených válečných veteránů.

Gotické drama Frankenstein napsal a natočil Guillermo del Toro. Mexický režisér předlohu Mary Shelleyové o "vědci, který se rozhodl stvořit člověka dle obrazu svého a bez pomoci boží" označil opakovaně v různých rozhovorech za svůj nejoblíbenější román. Realizaci vysněného projektu ale několik desetiletí odkládal.

Charles Dance jako despotický Victorův otec a Christian Convery jako malý Victor ve filmu Frankenstein.

Oscar Isaac jako vědec Victor Frankenstein ve filmu Frankenstein.

Snoubenka Victorova bratra v podání herečky a modelky Miy Gothové.

Zobrazit
8 fotografií

Svébytnou variací frankensteinovského mýtu vizionářský filmař znovu potvrzuje svoji empatii vůči zranitelným nadpřirozeným bytostem, která prostupuje většinu jeho tvorby. Například jeho čtyřmi Oscary oceněná romantická fantasy Tvář vody (2017) přímo odkazovala na horor Netvor z Černé laguny z roku 1954, jehož titulní postava se stala posledním archetypálním monstrem studia Universal.

Film se od knižní předlohy v mnohém liší

Snímek Frankenstein vychází ze struktury hrůzostrašného gotického příběhu Mary Shelleyové, který má tři vypravěče. V souladu s ním tentokrát nechybí jeho prolog, který většina přepisů vynechává. Úvod filmu se odehrává na nejsevernější výspě světa v roce 1857, kdy se posádka dánské lodi, uvězněné v arktickém ledu, setkává se zraněným doktorem Victorem Frankensteinem a posléze i s bezejmennou stvůrou, kterou oživil.

Stejně jako v předloze je příběh vyprávěn nejprve z pohledu stvořitele a posléze z perspektivy jeho výtvoru. Základní dějovou kostru příběhu však Guillermo del Toro především v první části doplňuje novými dějovými motivy i postavami. Někteří původní protagonisté chybí, jiným částečně pozměnil motivace. Odlišně nahlíží na Victorovo dětství, poznamenané despotickým otcem i předčasnou smrtí matky. Zároveň posiluje roli jeho mladšího bratra Williama, jenž v románu umírá jako dítě.

Film se od předlohy liší v mnoha detailech a přináší několik natolik zásadních posunů, že lze hovořit spíše o reinterpretaci klasického příběhu než o jeho adaptaci. Stále však vychází z téhož předpokladu jako román, že původcem zla není netvor, nýbrž vědou posedlý a vlastním egem zaslepený vědec, jenž porušil zákony přírody i Boha a je pronásledován děsivými následky svého neuváženého činu.

Doktor Frankenstein a jeho výtvor jsou dvě strany téže mince. Bytost, citlivě a zároveň velmi fyzicky ztvárněná Jacobem Elordim, nikoho nežádala, aby byla sešita z mrtvol sundaných ze šibenic nebo sesbíraných na bitevním poli. Její zjev vzbuzuje u cizích lidí zděšení a odpor, ačkoli se pod ním skrývají lidské emoce. Výjimkou je - stejně jako v knize - slepý stařec, u kterého nachází přátelství a jenž ho vybízí k četbě Miltonova Ztraceného ráje.

Rány na těle i na duši

Pravděpodobně v žádné jiné adaptaci nebyl - bez ohledu na její smířlivé zakončení - v tak negativních konturách vykreslen doktor Frankenstein, kterého s místy až démonickou vyšinutostí ztělesnil Oscar Isaac. Zpupná touha hrát si na Boha, na kterou se soustředí mnohé filmové adaptace, je přitom u něho poněkud potlačena.

Režisér totiž zkoumá především jizvy, které zklamaní otcové způsobují svým vzpurným synům. Stejně jako kdysi jeho otec, jehož hraje Charles Dance, tak i Victor Frankenstein své "dítě" trestá místo toho, aby je láskyplně vychovával. Jeho sebezahleděnost, arogance a necitlivost právě z něho činí skutečné monstrum, které svému okolí přináší jen zkázu.

Režisér svébytným způsobem pracuje také s motivem "Frankensteinovy nevěsty", který se objevuje již v předloze. Guillermo del Toro však nenechává vědce začít tvořit - a poté před dokončením zničit - monstrem požadovanou družku, jak to učinila Mary Shelleyová.

Objektem netvorova, ale zároveň i stvořitelova zájmu se stává postava Elizabeth, porcelánově křehká snoubenka Victorova bratra v podání Miy Gothové. Britská herečka a modelka v jakési oidipovské symbolice ztělesňuje také Frankensteinovu matku. Stejně jako ve filmu Tvář vody tak má i tentokrát v příběhu klíčový význam vztah ženy a monstra, které její blízkost natolik polidšťuje, že ztrácí svoji hrůznost a naopak vzbuzuje lítost a dojetí.

Hranatě zploštělá maska s elektrodami na krku, ve které nestvůru ztvárnil Boris Karloff ve 30. letech v klasickém hororu Frankenstein i v jeho rouhavějším pokračování Frankensteinova nevěsta, je jedním z nejikoničtějších obrazů v dějinách kinematografie. Vzezření stvoření v novém filmu je ve srovnání s Karloffem mnohem víc humanoidní, byť i jeho tvář a tělo jsou posety stehy a ranami. Vzhled bytosti ovlivnily ilustrace komiksového kreslíře Bernieho Wrightsona ve vydání Frankensteina z roku 1983.

Rušivé digitální efekty

Podobně jako film Dracula: Příběh lásky se i filmová novinka odklání od hororového žánru. Navzdory všem kalužím krve, hromadám rozřezaných mrtvol a amputovaným končetinám, režisér natočil spíše tragicko-romantické (melo)drama. Guillermo del Toro sice předkládá nový pohled na starý příběh, ale respektuje přitom podstatu literární předlohy.

Režisér se svou milovanou a mnohokrát zpracovanou látkou svádí odvážný, ambiciózní, nicméně ne zcela vítězný zápas. Z vizuálního hlediska působí film velkolepě. Jeho gotické kulisy jsou patřičně dramatické, efektní je také retrofuturistická laboratoř s vysokokapacitními voltaickými bateriemi a hromosvodem z ryzího stříbra. Nepřehlédnutelné jsou i honosné kostýmy, jejichž barvy a vzory jsou u některých postav sladěny s jejich charaktery.

Rukodělná práce specialistů z různých oborů filmového řemesla se vyznačuje pozoruhodnou fantazií i smyslem pro detail. O to větší škoda je, že ji rušivě zastiňují přebujelé a navíc místy až příliš "uměle" působící vizuální efekty, které byly digitálně vygenerované během postprodukce.

Neadekvátní se zdá i dvouapůlhodinová minutáž filmu. Příběh chvílemi ztrácí tempo a navzdory své velkorysé délce dostatečně nevysvětluje některé vedlejší dějové linky. Platí to především pro postavu Elizabeth, jejíž vrtkavé emoční pochody působí, jako by bylo z filmu vystřiženo několik scén. Nepříliš vhodná se zdá také proměna stvoření v nesmrtelnou bytost se zázračnými regeneračními schopnostmi a až superhrdinskou silou.

Bez ohledu na několik trochu přepálených akčních sekvencí Guillermo del Toro tlumočí Frankensteina jako fantaskní podobenství o smutku, osamělosti a nenaplněné touze po lásce. Stvrzuje to i citát, který v závěru snímku připomíná slova anglického básníka lorda Byrona: "Srdce se zlomí, ale zlomené žije dál."