Pokusní králíci pokroku. Dokument o Muskovi ukazuje dopady slepé víry v technologie

Režisér Andreas Pichler si jako základní osu vyprávění zvolil dvě tragické nehody vozů Tesla řízených s asistencí autopilota. K jedné došlo v Německu, ke druhé na Floridě. Jde pro něj o výchozí bod k prozkoumání širší otázky: Nakolik bezpečné jsou dnes vynálezy, které mají jednou zachraňovat životy?

Výpovědi pozůstalých i svědků působí sugestivně proto, že se drží konkrétní zkušenosti. V jejich příbězích se technologie mění z abstraktního příslibu ve viditelné selhání. Třeba případ Anji Oldenburgové má až kafkovský rozměr. Její manžel zemřel při nehodě Tesly, přičemž data z vozu „záhadně zmizela“. Technika, která měla vše zaznamenávat, se v rozhodující chvíli proměnila v černou díru.

Pichler zde výborně vystihuje asymetrii mezi jednotlivcem hledajícím pravdu a spravedlnost a miliardovou korporací, která disponuje nejen samotnými daty, ale i mocí rozhodovat o tom, která z nich budou existovat. Nedokonalosti systému tak mohou být snáz přenášeny na uživatele.

Zobrazit
8 fotografií

Tam, kde se problémy neřeší, ale zamlčují

Další cennou rovinu filmu obstarávají svědectví bývalých zaměstnanců a whistleblowerů, kteří upozornili na nekalé praktiky ve firmě. Popisují pracovní prostředí, v němž tlak na výkon výrazně převyšuje důraz na bezpečnost a kde se problémy neřeší, ale zamlčují a vytěsňují. Tento obraz dotvářejí uniklá interní data, známá jako „Tesla Files“: Tisíce stížností na chyby autopilota, nečekané reakce vozu i nejasná systémová hlášení.

Film z uvedených zdrojů skládá poměrně konzistentní obraz firmy, která soustavně bagatelizuje nebezpečnost svých produktů uváděných na trh. Pichler přitom Muska vykresluje jako hybnou sílu celého systému. Výpovědi spolupracovníků podávají obraz člověka posedlého cílem, který myslí a jedná v extrémních polohách a totéž očekává od ostatních. Detaily ho nezajímají tolik jako výsledek a lidé pro něj splývají s funkcemi.

Myšlenka, že současní uživatelé Tesly jsou de facto pokusní králíci, kteří generují data pro budoucí systém, není nová – Pichler ji ale navzdory konvenčnějšímu formálnímu pojetí artikuluje poměrně srozumitelně a naléhavě. Ve chvíli, kdy se film pokouší přesáhnout sféru automobilového průmyslu, ale ztrácí stabilitu a dopouští se zkratkovitosti.

Elon Musk jako symbol zla

Naznačené vazby Muska na politiku, včetně jeho podpory Donalda Trumpa, zůstávají nerozpracované. Dokument je využívá především jako další střípek do mozaiky Muskovy radikalizace. Stejně zjednodušený je širší kontext – konkurence na trhu, obecné problémy vývoje autonomních systémů nebo environmentální dopady elektromobility.

Související

Problémy Elona Muska nekončí. Tesla přišla o pozici jedničky mezi elektromobily

Pichlerova kritika je tak sice soustředěná, ale úhel pohledu příliš zúžený. Místo analýzy systému jako celku dostává přednost portrét jeho nejviditelnějšího představitele. Musk se postupně - vizuálně i narativně - mění v symbol zla, který toho v rámci vyprávění musí nést víc, než odpovídá jeho reálnému vlivu. Protiargumenty přitom zůstávají na okraji. Snímek například opomíjí, že problémy se softwarem a bezpečností nejsou specifické jen pro Teslu.

K tomu nejcennějšímu odhalení film nakonec dospívá mimoděk. Ve snaze demaskovat Muska jako člověka, který obětuje životy jednotlivců ve jménu pokroku, se nevyhnutelně ukazuje, že tento princip není výjimkou, ale strukturálním rysem tzv. technofeudalismu, tedy stavu, kdy velké technologické korporace disponují větší ekonomickou, informační a politickou mocí než státy. Hlavní problém netkví v tom, že Elon Musk zachází příliš daleko, ale že jde až tam, kam mu systém umožní se dostat.