O úmrtí napsala agentura ČTK, serveru iDnes.cz informaci potvrdil producent Jan Bradáč ze společnosti Falcon. Režisérka odešla v klidu, uprostřed rodinného kruhu, upřesnil.
Poledňáková na přelomu 70. a 80. let minulého století uspěla s rodinnými komediemi. Příběhy školáka Vaška dávajícího dohromady své rodiče nebo trampoty tří otců a jejich ratolestí na horách patří k nejpopulárnějším v české kinematografii. Po roce 1989 režisérka věnovala pozornost vydávání knih a podnikání, v novém tisíciletí se ale za kameru vrátila a natočila komedie Líbáš jako bůh a Líbáš jako ďábel.
Tehdy se musela vyrovnat s novými technologiemi. "To byl neuvěřitelný skok, prostě výlet z jednoho století do druhého. Nová zkušenost byla úžasná, jak s technikou, tak s novou generací zapálených mladých profíků," popsala svůj pocit z návratu.
Volné pokračování filmů Jak vytrhnout velrybě stoličku 1977 a Jak dostat tatínka do polepšovny z konce 70. let, ovšem již bez tragicky zesnulého Tomáše Holého, kritika nepřijala příliš příznivě. Přesto do kin snímky přilákaly nadprůměrných 600 tisíc diváků. "Mládež vydrží kdejakou 'ptákovinu', ale zvednout ze židlí střední a starší generaci, aby šly do kina, je daleko obtížnější," řekla k tomu režisérka.
Mnohem více lidí dodnes zná její starší díla. Snímek S tebou mě baví svět z roku 1982 byl dokonce vyhlášen nejlepší českou veselohrou 20. století, získal cenu na festivalu ve španělském Gijónu a roku 2000 také speciální Zlaté jablko za nejúspěšnější dětský titul století. "Nic takového jsem ani ve snu nečekala," kvitovala Poledňáková, jejíž filmografie nebyla příliš bohatá. Velkou část navíc točila pro televizi.
Než se roku 1973 poprvé postavila za kameru, získávala zkušenosti jako dramaturgyně a scenáristka Československé televize. Tam nastoupila coby asistentka scény začátkem 60. let.
Důvody, proč se Marie Poledňáková po deseti televizních letech dala na režii, byly jednoduché. "Za deset let po boku režisérů jsem viděla, co ta profese obnáší: stres, napětí, úspěchy a pády. Věděla jsem ale, že určité scény, především s dětmi, nikdo nezrežíruje podle mých představ," zdůvodnila to. Debutovala dvěma historickými inscenacemi o malíři Karlu Purkyněm a králi Přemyslu Otakaru II.
Zapřažená v televizi
Marie Poledňáková se narodila 7. září 1941 ve Strakonicích. Než nastoupila na Divadelní fakultu Akademie múzických umění v Praze, musela se kvůli nevyhovujícímu kádrovému profilu živit jako svářečka v továrně. Nakonec se na školu přece jen dostala. K dramaturgii na DAMU se však mohla přihlásit až jako zaměstnaná žena a matka malého syna.
"Školu jsem dokončila, když synovi bylo osm let. Nevím, kdo z nás dvou z toho měl větší radost. Mezi jeho čtvrtým a osmým rokem jsme žili sami, celé dny jsem byla zapřažená v televizi, noci jsem trávila nad skripty. Petr chtěl mámu, která na něj má čas, chtěl jezdit na hory, jenže já jsem i v létě o víkendu na chatě ležela v učení," popsala jednu z inspirací pro svůj první veleúspěšný snímek, do kterého ale zařadila třeba i zkušenosti z rodiny sestry, jež byla učitelkou.
Do povědomí diváků se Poledňáková poprvé zapsala roku 1977 rodinným snímkem Jak vytrhnout velrybě stoličku. Příběh o malém chlapci, který se snaží "dohodit" nového životního partnera své matce, měl velký úspěch. O rok později následovalo volné pokračování nazvané Jak dostat tatínka do polepšovny.
Další úspěch představovala komedie S tebou mě baví svět z roku 1982. Tragikomické pachtění trojice tatínků, starajících se o potomky během zimní dovolené, jen v kinech vidělo 2,6 milionu diváků. Další miliony snímek zhlédly díky častým televizním reprízám. Tuto komedii už Poledňáková jako svůj debut pro biografy točila na Barrandově. Československé televizi dala sbohem počátkem 80. let.
Když někdo namítl, že točí filmy vyhovující režimu, připomínala, jak ji naopak komunisté v mládí perzekvovali. "Zákaz studia na vysoké škole, továrna, emigrace a dramata v rodině. Nechci naříkat, jiní lidé na tom byli ještě hůř. Přesto takový úder na solar v mladém věku člověka zasáhne," uvedla v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Fakt, že v jejích filmech není žádná politika, si musela vybojovat, tvrdila. "Soudruzi na mě naléhali, co mám točit a jak. Vyčítali mi, že jsou moje filmy odtržené od reality, že by se mohly odehrávat kdekoliv a kdykoliv," říkala.
Po listopadu 1989 dala Marie Poledňáková režírování na dlouho sbohem. "Chtěla jsem stát na vlastních nohou. S radostí jsem okamžitě z Barrandova odešla a začala podnikat. Předvídala jsem, že tam nastane boj. A to se taky stalo. Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě," ohlížela se později. Po revoluci se podílela třeba na vzniku FTV Premiéra, tedy dnešní televize Prima.
Úspěch v kinech po letech zažila opět s romantickou komedií Líbáš jako bůh z roku 2009, kterou navzdory špatným recenzím vidělo přes 900 tisíc lidí. Snímek také získal Českého lva pro nejúspěšnější divácký film roku.
Volné pokračování Líbáš jako ďábel se stalo divácky nejúspěšnějším českým snímkem o tři roky později. "Na mé filmy chodí lidi bez ohledu na profesi a výši vzdělání. Město, venkov, fyzicky pracující lidi, vysokoškolští profesoři, doktoři, manažeři nebo právníci," říkala. "Točím filmy, na které bych já sama šla do kina. Mám potřebu po náročném dnu načerpat energii a nechci se ještě protrápit večerem."
V roce 2013 vydala Poledňáková autobiografickou knihu nazvanou S kým mě bavil svět. Začíná jako příběh obyčejné holky z malého města Nepomuku. Autorka píše, jak poprvé telefonovala až jako sedmiletá, jak do jejích 12 let neexistovalo televizní vysílání a první televizi měli doma, až když jí bylo devatenáct.
