reklama
 
 

Paskaljević: Když máte hlavu v písku, zadek je venku

1. 8. 2013 10:30
Rozhovor s největší režisérskou hvězdou letošní Letní filmové školy

Uherské Hradiště - Patrně největší režisérská hvězda letošní Letní filmové školy Goran Paskaljević patří s Agnieszkou Hollandovou a Emirem Kusturicou mezi nejznámější zahraniční absolventy pražské FAMU. Vliv československé nové vlny byl koneckonců hodně znát na jeho snímcích ze sedmdesátých a osmdesátých let.

V devadesátých letech se stal neúprosným Miloševičovým kritikem a už v roce 1992 se v obavě o svou bezpečnost uchýlil do zahraničí a nyní pendluje mezi Paříží a Bělehradem. Neustále ale točí snímky kritické k mentalitě vlastního národa. I když rozhovor vznikal ve třicetistupňovém vedru po celodenní cestě do Uherského Hradiště, odpovídal režisér ochotně v překvapivě čisté češtině, z níž jen občas odskakoval do angličtiny.

Aktuálně.cz: Při slavnostním zahájení jste v kině Hvězda uvedl svůj poslední film Když se rozednívá. Vypráví o postarším profesorovi hudby, který se najednou dozví, že je Žid a že jeho rodiče zahynuli v koncentračním táboře v centru Bělehradu. Je to zapomenuté místo, které nepřipomíná památník ani muzeum. Pomohl film rozvířit debatu o budoucnosti tohoto pietního místa?

Začalo se o tom více mluvit, ale víte, jak to je. Je ekonomická krize, peníze na kulturu nejsou a na takové věci taky ne. Každý podobný film vždycky trochu atmosféru rozvíří, objeví se obhájci, ale také odpůrci a začnou se vynořovat názory, proč jsme natáčeli jen o židovských obětech a ne srbských. Zaútočili na mě nacionalisté, ale nějací politici alespoň dali slib, že něco s tím místem udělají.

A.cz: Jak konkrétní podobu měly ty útoky?

Jedna menší ultrapravicová strana například vytiskla letáky, v němž tvrdili, že jde o antisrbský film, a když měl premiéru, tak je rozdávali před kinem.

A.cz: Na slušné lidi to může také působit jako reklama.

Je to sice reklama, ale o takovou nestojím, protože nejsem konfliktní člověk.

A.cz: Existuje v Srbsku silný antisemitismus?

Ne, antisemitismus, ale odpor proti všemu nesrbskému. Teď je v mé rodné zemi jen pár tisíc Židů, před válkou jich bylo třicet tisíc. Nacionalisté vždycky schovávají hlavu jako pštrosové před nepříjemnou skutečností. Jenže když máte hlavu v písku, zadek je venku.

A.cz: Mě v tom filmu zaujaly výroky postavy rabiho, které na mě působí jako obecné motto vašeho pohledu na svět. „Zločiny se opakují, zločinci bývají nepotrestáni, lhostejnost světa zůstává neměnná."

To jste trefil, je to opravdu motto filmu. Vždycky do svých filmů hlavní myšlenku doslovně vložím a je na divákovi, aby ji objevil.

A.cz: Snímek Sen zimní noci jste pojal jako alegorii, v níž jste mentální stav srbského národa přirovnal k autismu. To bylo před devíti lety. Vyléčila se tamní společnost od té doby?

Ještě moc ne. Politickou moc mají stále v Srbsku lidé, kteří vládli za Miloševiče.

A.cz: Váš předposlední snímek Líbánky je unikátní hlavně tím, že jde o první srbsko-albánskou koprodukci. Byl její vznik náročný?

Ani ne. Produkce byla bezproblémová a já jsem během příprav a natáčení na místě pochopil, proč se Albánci tak nemají rádi se svými kosovskými bratry. Za komunismu byl v Albánii obrovský útlak a do kosovské provincie jugoslávský režim vždycky pumpoval peníze. Když po začátku války hledali kosovští Albánci azyl v Albánii, chovali se často ke svým chudším krajanům přezíravě a jako haurové. Ale ten film vypovídá o něčem jiném. Jeden albánský a jeden srbský pár, každý z jiných pohnutek, se rozhodne hledat štěstí na Západě. Když ovšem přijedou na hranice, začnou tam jejich problémy a oni zjistí, že Evropa na ně nečeká.

A.cz: Jak se v tomto světle díváte na proces dalšího sjednocování Evropy?

Já jsem byl vždycky zastánce myšlenky společné Evropy. Teď jsme ovšem narazili na situaci, že ve všech evropských zemích vládnou průměrní byrokraté bez vize. Problém hrozného papírování a byrokratických obstrukcí se objevuje, i když sháníte od k tomu určených institucí a komisí peníze na filmy.

A.cz: Jak se díváte na současný srbský film, máte tam oblíbené tvůrce?

Nikoho (smích). Není to pravda, je tam celá nová mladá generace, která má kuráž a s novými digitálními technologiemi si může dovolit natáčet filmy, které nejsou tak náročné na rozpočet. Za všechny bych jmenoval třeba Maju Miloš, její film Klip byl skvělý a uvidíme, jak se vydaří její nový projekt.

A.cz: Jaký máte názor na snímky Emira Kusturici, který je někdy kritizován za svou obhajobu velkosrbské myšlenky?

Proto vůbec o Kusturicovi nechci mluvit, vůbec mě nezajímá.

autor: Jan Gregor | 1. 8. 2013 10:30

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama