Recenze: Jízlivější černá komedie než korejský Parazit v kinech není

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
9. 10. 2019 19:39
Souběžně se do české kinodistribuce dostali letošní vítězové z Cannes a Benátek, dvou nejprestižnějších filmových festivalů světa. Jejich porotci jako by udělením canneské Zlaté palmy jihokorejskému Parazitovi a benátského Zlatého lva americkému Jokerovi vzkazovali, že hrátky s populárními žánry na ostře sledovaných přehlídkách nestojí bokem.
Film vypráví o chudé rodině, z níž se stane dokonalý sociální parazit.
Film vypráví o chudé rodině, z níž se stane dokonalý sociální parazit. | Foto: Aerofilms

Z pomyslného mezifestivalového klání jako ten hravější rozhodně vychází Parazit, snímek o vyšinutém vtipálkovi Jokerovi z batmanovského světa jako by si ze scénáře paradoxně vymazal veškerý úsměv. Zato uznávaný režisér Pon Džun-ho, v anglické transkripci Bong Joon-ho, smysl pro humor neztratil. Parazit se řadí k jeho nejpotutelnějším dílům.

Snímek z Parazita.
Snímek z Parazita. | Foto: Aerofilms

Padesátiletý Pon patří k předním korejským tvůrcům, k vlně autorů, která za uplynulé dvě dekády vytvořila obraz jihokorejské kinematografie coby vulkánu, v němž se perou všechny možné žánry a přístupy. Autoři jako Park Chan-wook s thrillerem Oldboy či Kim Jee-woon se snímky jako Hodný, zlý a divný či Viděl jsem ďábla překvapovali diváky směsicemi, v nichž byl jen krůček od trýzně ke vtipu, od paranoie k parodii.

Pon Džun-ho nejvíce uhranul titulem Pečeť vraha z roku 2003, u nás uváděným také jako Vzpomínky na vraha či Vzpomínky na vraždu. Kriminální drama o pátrání po sériovém vrahovi žen se překlápí z mysteriózního thrilleru v sociálněkritickou detektivku i do dalších poloh. A drtivému závěru na síle neubere ani fakt, že skutečný vrah, jímž se film inspiroval, byl nedávno dopaden.

Většina režisérových následujících snímků pracovala s vědecko-fantastickými prvky - s monstrem ničícím město Soul v Mutantovi či se světy budoucnosti v anglicky mluvené adaptaci francouzského komiksu Ledová archa a také v ekologické futuristické fantasy Okja. Vždy šlo zároveň o společenské alegorie, které se dotýkají dneška.

Nynějším snímkem Parazit se Pon vrací do současnosti. A téma nerovnosti vtělil už do názvu: film vypráví o chudé rodině, z níž se stane dokonalý sociální parazit, kterému coby hostitelský organismus poslouží jiná, o poznání bohatší domácnost.

Vše začne sérií drobných komických eskapád a nenápadných, s kamennou tváří pronášených lží, díky nimž se jeden mladík nechá zaměstnat coby doučovatel v rodině byznysmena Parka. K němu domů se brzy infiltrují i další příbuzní.

Parazit vypráví o rodině, která se infiltruje do domácnosti bohatého byznysmena. | Video: Aerofilms

Parazit se dlouho odvíjí jako černá satirická komedie, pak ale přijde rána kamenem do hlavy. Je to ten typ filmu, z něhož se nesluší prozrazovat mnoho, ale každý znalec Ponovy tvorby ví, že režisér se nebude ostýchat provést publiku takřka cokoli.

Jeho novinku si lze užít čistě jako sérii legračních i napínavých scén, poháněných jednoduchou premisou "kdy a jak to vše praskne". Jenže pak to opravdu praskne a dostavuje se další emoce, která pomalu přebírá otěže: neklid.

Snímek z Parazita.
Snímek z Parazita. | Foto: Aerofilms

Zprvu je divák zneklidněn tím, co vidí. Slabším povahám nezvyklým na to, jak nečekaně v korejských filmech přichází extrémní násilí z míst, odkud by ho nikdo nečekal, se může chvilkově udělat nevolno. Byť se většina událostí odehrává pod pláštíkem groteskní nadsázky.

Skutečná nevolnost, ta, která přetrvá déle než pár vteřin během jedné scény, ale není fyzická. Pramení z uvědomění, jak dovedně, podprahově a přitom účinně tato umně zkonstruovaná multižánrová hříčka hovoří o dnešní společnosti.

Je to ten typ filmu, který nevyhlašuje revoluci ani nehalasí, že je vše na světě špatně. Přesto se trefuje do podstaty dnešního konzumního života, v němž se svět nedělí na jednoduché hodnotové póly. Je to zásah odněkud zpoza rohu, ale přesný.

V poslední čtvrtině, a především v závěrečných obrazech, se na publikum valí různé druhy smutku. Některé pramení z brutálních skutků, které se udály. Další, ty jemnější a hlubší, se dotýkají nitra hrdinů, kteří jsou zároveň obětí vlastní malosti i světa, v němž žijí.

Snímek z Parazita.
Snímek z Parazita. | Foto: Aerofilms

Punův nový film je skvělý v tom, že nikomu nestraní, že jízlivě hledí na bohaté i chudé. Vlastně je rodinka chudých výtečníků přinejmenším v prvním plánu ještě méně sympatická než ten naleštěný svět, na němž se rozhodli parazitovat.

V tomto ohledu je Parazit zároveň opakem černých komedií, kde se hrdinové sice chovají nekorektně, sprostě či trochu podle, v jádru to ale obvykle bývají dobráci či sympaťáci. Režisér Pun nešetří jedny ani druhé a publikum posílá na autodrom protichůdných pocitů, kde do sebe autíčka narážejí až do vyčerpání sil. A přitom se u toho - jako na každé pouti - lze od začátku do konce bavit.

Jen je třeba si uvědomit, že právě sledujete film, který parazituje i na té vaší zábavě. Což je v pořádku, tady žádnou symbiózu čekat nelze, k uzdravení organismu nedojde. Lze se jen nechat velmi plodným způsobem infikovat.

 

Právě se děje

před 15 minutami

Tipsarevič v posledním zápase kariéry odvrátil devět mečbolů

Srbský tenista Janko Tipsarevič bojoval ve čtvrtfinále ve Stockholmu o prodloužení kariéry přes tři hodiny a odvrátil devět mečbolů, nakonec ale Japonci Juičimu Sugitovi podlehl 2:6, 6:4 a 6:7. Pětatřicetiletý bělehradský rodák už dříve ohlásil, že turnaj ve švédské metropoli bude jeho posledním představením na ATP Tour.

"Kdybych si měl vybrat způsob, jak ukončit kariéru, bylo by to takhle - nechat na kurtu všechno. Tento okamžik si budu pamatovat do konce života," uvedl Tipsarevič po zápase, který oba tenisté končili v křečích.

Bývalý osmý hráč světového žebříčku odvrátil devět mečbolů v závěru třetího setu a vynutil si tie-break, v němž dokonce vedl 2:0. Sugita ale pěti body vývoj zkrácené hry otočil a vypracoval si desátý mečbol na 6:4, při němž Tipsarevič poslal bekhend za základní čáru.

Srbský tenista hrající v ochranných sportovních brýlích získal během kariéry čtyři tituly na ATP Tour a na dalších sedmi turnajích postoupil do finále. Dvakrát startoval na Turnaji mistrů a v roce 2010 byl členem vítězného srbského družstva v Davis Cupu.

Další zprávy