Recenze: Může být trpaslík černoch? Prsteny moci ze světa Pána prstenů jsou velkolepé

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
4. 9. 2022 17:00
Dávno před hobity Frodem a Bilbem Pytlíkovými, dávno před časy, kdy Středozemím kráčel hraničář Aragorn, už tuto fantasy říši stvořenou spisovatelem J. R. R. Tolkienem sužovalo temné zlo. Nový seriál Pán prstenů: Prsteny moci, jehož první dvě epizody jsou k vidění na Amazon Prime Video, zve do těchto dob. S velkolepostí vystihující ducha Tolkienových knih.

Když v prvních záběrech Prstenů moci elfí drobotina pouští papírové lodičky po říčkách zalitých sluncem, stačí pár vteřin a diváka zavalí dojmy. Tuší, že ona dívenka s lodičkou je budoucí bojovnice a elfí princezna Galadriel, dobře známá z knižní i filmové trilogie Pán prstenů. Ale především ví, jak velký nános dějin žánru fantasy leží na bedrech tvůrců, kteří výpravný seriál natočili.

Prsteny moci jsou případem díla, na něž měli mnozí názor dříve, než z něj mohli cokoli vidět. Velké emoce fanoušků doprovázely první uveřejněné fotky, později první ukázky. A reakce byly často nepřátelské, až nenávistné. Proč?

Tolkienova sága je základem žánru fantasy. Toho žánru, který byl dlouhé dekády brán jako podřadné čtivo pro dospívající chlapce či nedospělé dospělé. Nejprve jeho vnímání změnily filmové adaptace Pána prstenů od Petera Jacksona z přelomu tisíciletí. Díky technologiím se je podařilo natočit v potřebné velkoleposti a díky režisérově nadšení vznikla trilogie, která se jistě ne vždy striktně držela předlohy. Rozhodně se ale těšila všeobecné úctě, což v roce 2003 stvrdil Oscar pro nejlepší film. Tehdy se fantasy stalo součástí mainstreamu a oficiální kultury.

O zhruba dekádu později se díky seriálu Hra o trůny dříve vysmívaný žánr ještě pevněji usadil v obývácích většiny diváků. Zákulisní pletichy v palácích, nad nimiž poletovali draci chrlící oheň, uspokojily nejen fanoušky fantasy, ale stejnou měrou i publikum historických dramat či televizních soap oper. Dnes je tak fantasy cosi jako fotbal či kvalita piva: každý na něj má názor, každý má potřebu ho komentovat.

Seriál Prsteny moci se vrací k něčemu kanonickému. Jen pro někoho jsou kánonem původní knihy, pro dalšího filmové verze Tolkienových děl, pro jiné úspěšné fantasy hity obecně.

Tolkien přitom sám bývá vnímán jako otec zakladatel, ale též coby jisté prokletí žánru. Po úspěchu knižního Pána prstenů desítky let mnozí napodobovali propracované světy, jaké spisovatel stvořil. Kde nebyli elfové, skřeti a trpaslíci, tam jako by nebylo možné uspět.

Seriál Pán prstenů: Prsteny moci je k vidění na Amazon Prime Video. | Video: Amazon Prime Video

Mnoho velkých knižních fantasy ság z nového tisíciletí naopak představuje často kritickou reakci na Tolkiena. Ten stvořil neobyčejně spletitou říši, vymyslel jazyky elfů či trpaslíků, propracoval historii do nejmenších podrobností. Ale tak jako v mytologických eposech, jimiž se inspiroval, stvořil univerzum poměrně jasně rozdělené na dobro a zlo. Hrdinové jsou hrdinové, trpaslíci trpaslíci a elfové elfové.

Sám autor Hry o trůny, spisovatel George R. R. Martin, sice z Tolkiena vychází, ale kriticky. Jeho ságy jsou špinavější, realističtější, bez velkých hrdinů. Jak to sám shrnul: je snadné napsat, že "Aragorn pak vládl moudře po dalších sto let". Ale Martin by chtěl vědět, jaké zavedl daně, co udělal, když přišel hlad, a co se stalo se všemi těmi skřety.

Prsteny moci jsou tak v ošemetné pozici. Vychází nikoli z románové trilogie Pán prstenů, ale z Tolkienových textů, které byly dávným mýtům ještě blíže než jeho nejslavnější dílo. Posmrtně vydaný Silmarillion, vyprávějící o skutcích takzvaného Prvního či Druhého věku Středozemě, je spíše kronikou či dávným eposem než románem.

Filmaři se tyto mýty - psané vzletnými větami a popisující děje klenoucí se napříč staletími - snaží oživit v podobě nejvelkolepějšího fantasy seriálu, jaký tu kdy byl. S rozpočtem okolo 715 milionů dolarů, v přepočtu 17,6 miliardy korun.

Peníze jsou vidět okamžitě, jakmile se kamera proletí nad říší elfských kovářů Eregionem či jakmile se spolu s elfem Elrondem vydá do temných slují trpasličího království Khazad-dûm, kde se vodopády převalují mezi chodbami plnými hořících ohňů.

Je smutným paradoxem, že historicky nejnákladnější seriál plný oslnivých výjevů k divákům promlouvá skrze obrazovky televizí, počítačů či tabletů.

První dvě epizody Prstenů moci pozvolna vtahují obecenstvo do dob, kdy temný pán Sauron čeká na příležitost opět napadnout svět. Nejvýše postavení v říši nesmrtelných elfů věří, že je po válce, jenže skřeti doslova vylézají z děr a podle plavovlasé válečnice Galadriel je nutné zasáhnout, než bude pozdě. Kvůli tomu se dokonce znesváří se svým lidem. Jiní hrdinové musí urovnat sváry a překonat odvěká napětí mezi rasami, které Středozemi obývají.

Owain Arthur jako trpasličí princ Durin IV.
Owain Arthur jako trpasličí princ Durin IV. | Foto: Amazon Studios

Seriál prozatím v mnohém dost přesně odráží Tolkienovo vidění světa. Jistě, nevypráví v obecných větách kronikářů, buduje napětí i drobné hrdiny, které si lze zamilovat. Ať už Galadriel, která je tu oproti filmovému Pánu prstenů rozhodně víc urputnou bojovnicí než vznešenou elfí princeznou, či dívku Nori, takzvanou chluponohou, které z nebe spadl k nohám hořící obr. Příslušnice rasy blízké hobitům se nyní musí poprat s nástrahami, jejichž rozměry dalece přesahují drobné problémy jejího lidu. Ten chce být po většinu času zalezlý v norách a dobrodružství je pro něj sprosté slovo.

Prsteny moci prozatím zdárně mísí velkolepost a vznešenost elfích říší se zemitým světem lidí, chluponohých či trpaslíků. A rozhodně jsou Tolkienovým dílům blíže než rozpačitá snaha Petera Jacksona zfilmovat útlého Hobita v podobě obří trilogie, která místo pohádkové pouti jednoho hobita či velkolepého putování nabízela spíše únavné trmácení pohlednicovými záběry novozélandské krajiny.

Je to svět, kde se nepolitikaří jako ve Hře o trůny. A také svět, kam tvůrci vnášejí trochu oněch nutných "hollywoodských" stereotypů, přítomných už ve filmech Petera Jacksona. Takže trpaslíci nejsou jen sveřepí a drsní válečníci, ale také dobráci, kteří pod mohutnými plnovousy ukrývají hurónský smích.

Jestli bude seriál novým milníkem žánru, nebo jen lehce neživotnou, byť poctivou a snaživou poctou kánonu, je zatím brzy soudit. Z některých přehnaných reakcí publika se nicméně skoro zdá, jako by vrcholným kacířstvím nebylo pomyslné neumětelství tvůrců, ale spíše fakt, že několik trpaslíků či elfů je tmavé barvy pleti. A že místo chluponohých jsou tu v hlavních rolích chluponohé. Nebo že elfové mají být sliční, kdežto tady je někdy hrají oškliví herci. Opravdu smůla, že tvůrci do rolí elfů museli obsadit lidské herce a nikoli nadpozemsky krásné bytosti.

Pokud potřebujeme donekonečna debatovat o tom, kde je možné či vhodné obsadit herce jiné než "bílé" barvy kůže, pojďme jakékoli umění radši rovnou zrušit. Jinak se dočkáme jen absurdních přestřelek o tom, zda mohou být tvorové žijící tisíce let pod zemí tmaví.

Ve fantasy světě, který stvořil nějaký místní bůh, je to opravdu pozdvižení. Proč jen sám Tolkien nepředešel podobným půtkám a raději rovnou nepsal o slepých průsvitných tvorech, jejichž kůže nemá ani špetku pigmentu?

Seriál

Pán prstenů: Prsteny moci
Tvůrci: Patrick McKay a J. D. Payne
Seriál je k vidění na Amazon Prime Video.

 

Právě se děje

Další zprávy