Pád ve svatebním obleku. Reportáž z natáčení filmu nejen o vietnamské komunitě u nás

Barrandovský ateliér, obří prostor s vysokými stropy a ve zdech vepsanou historií, se topí ve tmě. Technikou obklopený štáb a zářící světla upínají pozornost k podstavě obehnané zelenými plátny. Na ní stojí herečka oděná ve stylizovaných svatebních šatech. Strohá kulisa se však již v náhledovém monitoru díky efektům mění ve svatební dort, na němž nevěsta utíká před krájejícím nožem. Surreálný i exaktní výjev je imaginativním ponorem do duše vietnamské dívky Mai, která v Česku studuje fotografii. Dopadá na ni však finanční tíseň jejích rodičů. Východiskem z této situace má pro ni být domluvený sňatek s Tuanem, mladým mužem, který by díky tomu mohl do Česka legálně přicestovat. 

O tom vypráví připravovaný celovečerní debut Diany Cam Van Nguyen Mezi světy, jehož předposlední natáčecí den jsme měli možnost sledovat zblízka. Film kombinuje hrané pasáže s animovanými kolážemi, jež zhmotňují vnitřní svět protagonistky. Studiové natáčení se soustředilo právě na ně. Realizace připomíná chirurgickou práci, režisérka subtilním a zároveň velmi cílevědomým stylem dává instrukce k sebemenšímu pohybu a kontinuitě akce. Nguyen plně zúročuje své zkušenosti z práce skriptky. 

Zobrazit
11 fotografií

Kameraman Dušan Husár se svým týmem s milimetrovou přesností koriguje správnou pozici vysoko postavené kamery. Soustředěné natáčení vyzařuje profesionalitu a klid, každý zná své místo. Posléze se štáb odebírá na obědovou pauzu. Rázem rozsvícená místnost odhaluje kulisy vystavěného pokoje, jenž posloužil k inscenaci introspektivních pasáží z Vietnamu, kde štáb své natáčení v červnu započal, konkrétně v Hanoi. Jinak v Česku natáčený koprodukční snímek rozdělí postprodukční síly do Francie, kde bude střižna, a Slovenska, jež se postará o animované sekvence. Do koprodukce vstoupil i Singapur. 

Romantické drama trochu jinak 

Diana Cam Van Nguyen stejně jako ve svých brilantních krátkých filmech Milý tati (2021) nebo Malá (2017) vychází z osobních zážitků a zkušeností s dvěma světy, dvěma kulturami. Dospívání, mezigenerační propast, deziluze a reflexe rodinných vztahů se v krátkometrážní autoterapeutické tvorbě režisérky odrážejí vynalézavě hravou formou. Mezi světy její autorský rukopis následuje, celovečerní formát na stranu druhou vyžaduje komplexnější a univerzálnější větvení. Film tak koketuje s žánrem romantického dramatu. 

„Pod pojmem romantické drama si člověk může představit něco jiného, než čím ve skutečnosti je. Přiznaně pracuji s prvky známými z romantických komedií, které otáčím do jiné perspektivy. Třeba známý koncept nevěsty na útěku podáváme úplně jinak,“ přibližuje režisérka. „Máme hodně zkušený tým, jsme ze stejné generace a zároveň jsme kamarádi. Zároveň, když jsem v tom obřím kolosu natáčení, moc se nad velikostí natáčení ani nezastavuji, protože pořád něco řeším,“ říká ke své dosavadně největší režijní výzvě. 

Animované pasáže byly dopředu pečlivě rozkreslené ve storyboardech, u těch hraných zase tvůrci spoléhali na organičnost, kde šlo o mix předem rozepsaných záběrů a impulzivních nápadů plynoucích z vybraných lokací. Animovaných obrazů je přes 20, jejich rozpracování režisérka označuje za jednu z nejtěžších fází: „Jedna věc je scénu napsat, druhá vymyslet, aby fungovala i technicky a výtvarně. To bylo asi nejnáročnější, na stranu druhou fáze samotného natáčení díky tomu byla jednoduchá, přesně jsme věděli, co bude fungovat. Záběry jsme předem testovali.“ 

„Výtvarná technika vychází už z Milý tati, zároveň si ale necháváme otevřený prostor i pro další nápady. Stylizace vychází z profese protagonistky, coby fotografka vidí svět obdobným způsobem,“ vysvětluje hledání estetických klíčů režisérka, která ještě minulý týden točila náročnou scénu zahrnující okolo 200 komparzistů. 

V rámci herecké stylizace se pak snažila o civilnost: „Ve scénáři nemáme tolik dialogů. Vedení je hodně o pohledech a tichu mezi postavami. Dialogy jsme se pak snažili přiblížit tomu, jak mluví lidé mé generace. Nejdůležitější pro mě je herecká příprava. Přijde mi nejvíc zbytečné, když se na place čeká, než si herci s režií všechno řeknou. S každým jsem chtěla vše probrat dopředu, abychom rozuměli všem motivacím. Na place jsem pak s herci řešila už hlavně načasování a rytmus.“ 

Zapadnout a zároveň zůstat sám sebou 

Hlavní roli Mai ztvárnila Huyen Vi Tran, jinak multižánrová umělkyně. Ta skrze vyobrazení postavy cítí společenskou zodpovědnost vůči vietnamské menšině v Česku. „Hodně důvěřuji Dianě a jejímu tvůrčímu pohledu. Jsem hlavně jakási nápomoc k vyjádření jejích myšlenek. Nechtěla jsem ale, abych byla ohledně reprezentace příliš omezovaná tím, jak na to budou koukat ostatní. Bylo pro mě důležité, že Mai je nedokonalá, plná lidských chyb. To je mnohem důležitější než vytvářet iluzi perfektního obrazu vietnamské komunity ve filmu,“ říká. 

„Mai je hodně svobodomyslná, má relativně liberální rodiče. Sváří se v ní různé kultury a různá očekávání. Má v sobě věrnost vůči rodině a všem životním vazbám. Její obranný mechanismus před všudypřítomným tlakem tvoří ironický humor,“ přibližuje charakter své postavy. „Mezi mnou a Mai je velký průsečík. Hlavně v nějaké obecné nátuře, nebyla pro mě vůbec cizí. Rozumím, z čeho vychází, s čím se potkává. Je mladší než já, snažím se do toho věku vžít, jak jsem se tehdy cítila.“ 

Toho se herečka snažila docílit i tím, že si pročítala vlastní deníky. Obecně dilema postavy vnímá hlavně v hledání kompromisu mezi vnějšími požadavky a vnitřní touhou. „Prostor vnitřního sváru, kdy se člověk snaží zapadnout a zároveň zůstat sám sebou. Hledání a objevování sebe sama. Jde o jakýsi vnitřní oheň a hlídání si toho, aby věci kolem mě nevzplály. To je podle mě ztotožnitelný pocit,“ vyzdvihuje ústřední motivy a témata své figury. 

Z Hanoje do Česka a skok do žíněnek 

Její protějšek ztvárnil Lam Thanh Nha, pro něhož jde o první zkušenost s českou produkcí. Jinak hrál primárně v asijských filmech, práci před zeleným plátnem si vyzkoušel už třeba v akčním žánru. Právě snaha vycestovat do jiné země a hledat nové možnosti jej s postavou Tuana pojí. „Do scénáře jsem se zamiloval. Když jsme točili v Hanoji, trochu jsem se kvůli mé nedokonalé angličtině bál, že nebudu na place všemu rozumět. Ale všichni byli skvělí a vtipní, šlo o naprosto čistou práci. V Česku se o mě pak kolegové krásně starají, měl jsem pro tvorbu postavy ideální zázemí, mám velké štěstí,“ popisuje. 

„Nejdůležitější je ve filmu poznat sám sebe, věnovat se sobě. Rozkol mezi vnějšími a vnitřními světy. Vnímání lidí okolo a nové kultury. Stát si za dobrým rozhodnutím, a především za něj nést plnou zodpovědnost, se všemi následky,“ přibližuje herec stěžejní aspekty vyprávění. Během rozhovorů a doznívajícího oběda se pozornost placu od dortu přesunula k realizaci kaskadérského kousku, jehož aktérem je Tuanův pomyslný dvojník. Oděn do svatebního obleku si nejdříve zkouší pád z vysoké konstrukce do naskládaných žíněnek se zeleným plátnem v pozadí. 

Postupně se štáb okolo scény sbíhá, kameramanský tým hledá ideální vzdálenost. „Neboj se klidně odjet ještě dál,“ instruuje kameraman Husár operátora jízdy, jenž přihazuje historku o tom, jak na jednom z předchozích natáčení kamera stála až v otevřených dveřích ateliéru, kvůli čemuž v zimních měsících štáb promrzl. Žíněnky se posléze obalují do zeleného hávu a kaskadér zatížený chumlem bílého oblečení několikrát padá. Okolní světla zhasínají a štáb se opět noří do maximálně soustředěné a stejnou měrou přátelské atmosféry. 

Související

Za sňatek s Vietnamcem jí nabídli půl milionu. Chtěl do Evropy, vysvětluje režisérka

Uvedení ve Vietnamu nebude jednoduché 

Mezi světy o distribuci zatím jednají, ale už teď je jisté, že se film bude ucházet o přední mezinárodní festivaly. Diana Cam Van Nguyen má již silné internacionální renomé, také se v rámci vývoje celovečerního filmu zúčastnila několika prestižních workshopů a programů. Potenciální uvedení v samotném Vietnamu však bude komplikované, protože všechny filmy prochází státem řízeným cenzurním aparátem. Tamní produkce nabízí především pompézní žánrové tituly, takže nuancované drama s ambivalentními postavami a s optikou kriticky zaostřenou na rigidní struktury nemá zrovna tu nejlepší výchozí pozici. 

Po loňském uragánu s názvem Letní škola 2001, který vidělo přes 25 tisíc diváků, tak Česko čeká další celovečerní dílo z nitra vietnamské komunity. Pravdivé vůči odžité zkušenosti a zároveň univerzálně srozumitelné. Právě Dužan Duong a Diana Cam Van Nguyen prošlapávají cestu možným následovníkům. Tyto hlasy potřebujeme slyšet. A nejen proto, že živelně osobitým vkladem zpestřují jinak často omšelou tuzemskou filmovou nabídku. Čekání na Mezi světy si můžete vyplnit třeba pásmem krátkometrážních filmů Phim Viet Nam, které najdete na platformě DAFilms a jehož součástí je i již zmíněný režisérčin snímek Milý tati. Své vietnamské kořeny zde emigrační perspektivou reflektují také Phạm Ngọc Lân a Pham Tien An.