Dvaapadesátiletý Ozon patří nejen mezi prominentní, ale také nejproduktivnější francouzské tvůrce. Kariéru odstartoval v 90. letech minulého století snímky jako Zamilovaní vrazi, což byla bizarní variace na Jeníčka a Mařenku - film o středoškolácích, kteří chtějí v lese zakopat tělo zabitého spolužáka, ale v lesní chalupě narazí na muže a ten zamíchá jejich sexuální identitou i celým dějem.
Výrazní herci
Pozdější Ozonova tvorba už není tak extrémní, ale kvalitativně značně rozkolísaná. Dává výrazné příležitosti hercům jako Jérémiemu Renierovi, kterého obsadil do tří snímků, i herečkám - například 8 žen je snímek s Catherine Deneuveovou, Isabelle Huppertovou či Emmanuelle Béartovou. Ve vztahové retrospektivě 5×2 účinkují Valeria Bruni Tedeschiová, v Bazénu Charlotte Ramplingová s Ludivine Sagnierovou a tak dále.
Ozonova filmografie se také vyznačuje navracejícími se queer motivy, podivnými milostnými příběhy nebo vyprávěním o mrtvých.
Tancuj na mém hrobě
Jeho nový, v pořadí devatenáctý film Léto 85 vznikl adaptací britského young adult románu Dance on My Grave od Aidana Chamberse a vypráví příběh šesti prázdninových týdnů v Normandii.
Šestnáctiletý Alexis, kterého hraje nový talent Félix Lefebvre, vypluje na moře a převrhne se. Zachrání ho o něco starší, charismatický a sexuálně uvolněnější David v podání výrazného, neokoukaného Benjamina Voisina. Alexis se do něj okamžitě zamiluje. Do příběhu ale vstoupí i Angličanka Kate a to už se situace zvrtne.
Režisér sází na mladé hrdiny a fetišizaci atmosféry poloviny osmdesátých let - kostýmy, účesy i rekvizity jsou nepřehlédnutelné a hudba Roda Stewarta nebo The Cure nepřeslechnutelná.
Patos a lechtivost
Různými způsoby Léto 85 zcizuje ústřední love story. Od úvodní temně vězeňské sekvence Alexis retrospektivně vypráví o mrtvém. Celý děj zhruba od třetiny navíc hrdina terapeuticky sepisuje pro svého učitele literatury a zároveň pro soud.
Obsahuje to značný patos, který vzápětí podvracejí scény jako z levného pornofilmu. To když například jeden chlapec zachraňuje druhého na lodi a afektovaná matka v podání Valerie Bruni Tedeschiové pak synova promočeného kamaráda pečlivě svléká.
Osudem zničený teenager má v knihovně za zády lebku, mužská postava v ženských šatech dostane nervový záchvat v márnici, mladík na čerstvém hrobě tančí do zvuku osmdesátkového hitu, pochopitelně puštěného z kazety ve walkmanu.
"Na scénu vstupuje postava XY," zní ve filmu několikrát jako v divadelní hře. Bohužel to ale není sofistikovaná hra, spíš vzájemně se střídající komické, lechtivé a tragické efekty.
Hysterický film
Seriózní letní drama o důležitém životním impulzu bere rychle za své, emoce střídají bizarní momenty. Léto 85 je nakonec nejlepší nebrat moc vážně, jinak by hystericky působilo i na náctileté.
Ať už ale všechny přepjaté záběry bereme seriózně, nebo ne, Ozon je vždy jen načrtne. Alexise podle vlastních slov fascinuje smrt, tento motiv však ve filmu postupně upadá a tečku za příběhem tvoří spíš moudro "jediné, na čem záleží, je dokázat nějak utéct od své minulosti".
Různé vedlejší postavy působí jako karikatury složené z několika znaků. Z kriminální zápletky, která tvoří rámec vyprávění, se najednou stane bizarní, ale nijak vážný přestupek. Tak silný, aby v něm šlo spatřovat kouzlo letní lehkosti, ale film není.
Pocit nedotaženosti v divácích ostatně mohl zůstat i po zhlédnutí předcházejících Ozonových děl - v reportážně a epistolárně vyprávěném Chvála bohu o pedofilních skandálech francouzské katolické církve nebo ve snímku Dvojitý milenec se složitou kriminální zápletkou a erotickými motivy, který pojednával o bizarních vztazích.
Léto 85 je první film z výběru letošního neuskutečněného ročníku festivalu v Cannes, který lze vidět v české kinodistribuci. Vybrat si z něj ale jde jen jednotlivé nápady nebo potenciálně podvratné momenty, jež rozbíjejí případnou nostalgickou náladu a zůstávají svěží. Jako výpověď o formativním setkání během jednoho normandského léta není dobrý ani jako komedie.
Léto 85
Scénář a režie: François Ozon
Aerofilms, česká distribuční premiéra 1. října.
