reklama
 
 

Muzikál umírá, zachránit ho má zpívající Gosling. Film La La Land může odstartovat novou vlnu

25. 9. 2016
Trailer k filmu La La Land | Video: Lionsgate |  01:24
První diváci už podlehli muzikálu La La Land s Ryanem Goslingem a Emmou Stone. Tvůrce filmu Whiplash podle zahraničních recenzí přenesl kouzlo klasických podívaných do současnosti. Pokud se mu to opravdu podařilo, může odstartovat novou vlnu muzikálů.

Muzikál La La Land si získal publikum i kritiky na festivalech v Benátkách i Torontu, odkud si odnesl diváckou cenu. Nadšení neskrývají ani recenzenti, kteří snímku dávají často absolutní hodnocení, a mluví se dokonce o kandidátovi na únorové Oscary.

Filmové muzikály jsou už mnoho desetiletí žánr v hibernaci, takže podobné úspěchy vůbec nejsou samozřejmé. Byly přitom doby, kdy vládly mainstreamové kinematografii, jako jí v posledních letech vévodí komiksové adaptace. Dnes jsou však spíš raritní a archaickou podívanou, která musí už z principu počítat s tím, že k ní bude přistupováno jako k něčemu z jiného světa a času.

Nejvýraznější kusy tohoto tisíciletí jako Moulin Rouge, Chicago, Hairspray, Sweeney Todd, Bídníci a další tomu jdou dokonce naproti, když se vědomě obrací do minulosti a zasazují příběh do konkrétní historické epochy. 

Snímek s Ryanem Goslingem a Emmou Stone režiséra a scenáristy Damiena Chazellea naznačuje, že muzikál není nutně mrtvý. Recenzenti se sice rozplývají nad jeho zpracováním evokujícím zlatou éru, jeho příběh se ale oproti valné většině z žánru odehrává v současnosti.

Nepřekonatelná láska dvou mladých lidí, kteří se snaží prosadit v showbyznysu a v Los Angeles bojují o kus slávy, má podle všeho schopnost strhnout, vtáhnout do dění a okouzlit. V mnohých vzbuzuje dětskou fascinaci filmovým médiem, což je přesně ten pocit, který se nejčastěji spojuje s velkými klasikami jako Zpívání v dešti nebo Za zvuků hudby.

Když se ale La La Land i přes současný děj svou atmosférou navrací k tradici, neznamená to, že se jen další štáb pokouší svézt se na retro vlně? Možná. Ne že by výsledek i přesto nemohl stát za zhlédnutí. Ale možná dokázal režisér Chazelle kouzlo žánru opravdu znovuobjevit a plnohodnotně zužitkovat.

Nejde přece o starého konzervativního pána, ale mladého tvůrce, který svým Whiplashem prokázal schopnost moderně a dynamicky užívat řemeslo. Pokud nyní volí umírněnou, klidnou stylizaci, nemusí jít nutně o sázku na jistotu, ale plnohodnotnou autorskou volbu. Mnozí diváci ostatně zmiňují, že režie La La Landu je přes tíhnutí k minulosti nápaditá a mnohdy překvapivá. Jazz navíc figuruje v obou režisérových nejznámějších počinech, takže k němu má nejspíš osobní vztah.

Zdá se tedy, že v divácích vzbuzuje La La Land nadšení právě proto, že prostřednictvím své pop-jazzové stylizace dokázali tvůrci propojit nostalgii žánru se současností, takže vznikla výjimečně příjemná podívaná. Zatím máme mnoho důvodů tomu věřit, i když pravdu se dozvíme až 19. ledna v našich kinech.

A později uvidíme, jak se zadaří na Oscarech. V posledních patnácti letech se výraznější pozornosti dočkalo především Chicago, za nějž lobboval pověstný filmový producent Harvey Weinstein, a Bídníci, kteří těžili z pověsti režiséra Toma Hoopera. Bylo by pěkné, kdyby se tentokrát do nominací probojoval muzikál, který si primárně získal publikum.

autor: Martin Svoboda | 25. 9. 2016

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama