Ostří Romana Lipčíka: Bojují za vlast. Za Brežněva i Putina

Roman Lipčík
19. 3. 2014 11:24
Otec Bondarčuk točil pro Brežněva, syn dostal miliardu rublů na film Stalingrad od Putina a jeho jméno lze najít i mezi umělci, kteří schvalují okupaci Krymu.
Otec i syn Bondarčukové "bojují za vlast". Za Brežněva i za Putina.
Otec i syn Bondarčukové "bojují za vlast". Za Brežněva i za Putina. | Foto: Aktuálně.cz

Glosa - V loňském roce potkala ruského režiséra Fjodora Bondarčuka nemilá věc kalibru, jaký v populistických totalitách putinovského typu může lámat vazy: vzedmula se proti němu vlna lidového odporu. Vytáhli na něj dokonce kalibr nejvyšší: porušení rezoluce o zákazu heroizace nacistických vojáků, kterou v OSN prosadilo právě Rusko.

V souvislosti s monumentální válečnou epopejí Stalingrad, kterou Bondarčuk natočil, požadovali protestující zákaz distribuce filmu v Rusku i v zahraničí, trestní postih toho, kdo na jeho natočení vyčlenil ze státních prostředků miliardu rublů (takhle to zní impozantněji než na hollywoodské poměry nijak převratných 30 milionů dolarů) a jeho vyřazení z oscarové nominace.

Foto: Aktuálně.cz

V tom filmu vystupuje pár Rusů, kteří se chovají všiváčtěji než hrstka slušných Němců. Najdeme v něm ruskou ženu z lidu, byť prostitutku, která se spustí s německým důstojníkem. Vlastenectví ruských vojáků není prý náležitě křemenné, někteří z nich působí hloupě a bezradně, Rusové se k sobě navzájem chovají spíš jako vlci než jako bratři. A režisérovi o Rusy snad ani nejde, když hlavním hrdinou snímku udělal právě německého důstojníka, kterého nadto vykreslil jako inteligentní, slušnou a lidskou bytost.

Stalingrad se tedy setkal s podobnou reakcí jako druhdy Habermannův mlýn Juraje Herze, jen v dimenzi nesčetněkrát zveličené tím, že u nás poválečná situace v pohraničí zajímá jen pár historií posedlých podivínů (pokud právě nejsou prezidentské volby), kdežto v Rusku je Velká vlastenecká válka poslední důvod, proč někteří blouznivci ještě mohou uctívat Stalina.

Poplivaný otcův hrob

Všechny výtky a rozhořčení se slévají do jednoho koryta trpkosti: Fjodor Bondarčuk znesvětil otcovu památku.

Pravda, Sergej Bondarčuk by se na válku takhle nikdy nepodíval. V jeho filmech se bojovalo za vlast a bylo zcela jasné, která strana bojuje za co. Nepřípustná byla myšlenka, že za vlast bojoval i nepřítel, tím spíš pomyšlení, že zlo mohlo mít i rudou barvu, na což přišli například vlasovci.

Podívejte se na ukázku z filmu Stalingrad (2013).
Podívejte se na ukázku z filmu Stalingrad (2013).

Bondarčukovi staršímu se to vyplácelo. Státní metály, kterými ho věnčili, mu trhaly saka: ten první mu jako mladému herci dal ještě Stalin, nejvíc jich ale posbíral od Brežněva, pro nějž byl bezmála totéž co Riefenstahlová pro Hitlera (film o olympiádě pro něj sice nenatočil, ale proslýchalo se, že coby člen státní komise pro uspořádání Brežněvova pohřbu režíroval obřad na Rudém náměstí).

Za přízeň diktátora zaplatil opožděným vstupem do komunistické strany, po němž následovaly další prebendy, funkce a vliv. Pouštěli ho do ciziny, směl spolupracovat se zahraničními producenty a hereckými hvězdami, jeho rozpočtovým nárokům se nekladly meze, takže Oscar za Vojnu a mír, do té doby nejdražší sovětský film, byl vykoupený tím, že kolegové nemohli pro nedostatek financí točit. Pobíral enormní honoráře mimo veškeré tabulky v době, kdy do tabulek se muselo směstnat úplně všechno.

Stalingrad na Febiofestu
Autor fotografie: Aktuálně.cz

Stalingrad na Febiofestu

Film Fjodora Bondarčuka promítá Febiofest:

23. 3. ve 21:45
24. 3. v 16:45
27. 3. v 14:15

S nástupem přestavby ztratil tento prototyp talentovaného oportunisty vliv a moc asi tak jako u nás Sequens s Balíkem, a i když točil dál, i v zahraničí, v podstatě se usoužil vzteky.

Bydlel v Moskvě, v šestipokojovém bytě. (Vím, zní to směšně, když ve stejném čase třeba herecká kurtizána Zsa Zsa Gaborová už bydlila v Hollywoodu v baráku, který si od ní dnes pronajímají filmaři, aby demonstrovali dekadentní životní styl pianisty Liberaceho, ale berte to tak, že v té době žila značná část městských Rusů v komunálních bytech, x rodin za jedněmi dveřmi, každá v jednom pokoji, se společným příslušenstvím).

Do takových poměrů se roku 1964 narodil Fjodor.

Jablko hned pod stromem

Žádné kamenování proradného syna se nekonalo, žádný veřejný pranýř. Stalingrad šel do oscarového klání a neuspěl. V Rusku se promítal a dělal slušné tržby, po světě také, jen tržby jsou menší.

Onu miliardu rublů dostal režisér sice od státního filmového fondu, ale to v Rusku znamená prakticky od Putina. A ten se za ladění filmu na tvůrce nezlobí.

Fjodor Bondarčuk.
Fjodor Bondarčuk. | Foto: Aktuálně.cz

Oba totiž chápou, že kdyby dnes vznikl válečný film v černobílém vidění Bondarčuka otce (zavilí, poloimbecilní nacisti versus uvědomělí sovětští supermani), svět by se mu vysmál. A Putin i establishmentový režisér kašlou na pár pohoršujících se vlastenců nad hrobem, nýbrž se potřebují prezentovat světu jako liberálně smýšlející, nedogmatický politik a tvůrce, jeden jako druhý otevřený myšlenkám a pohledům, za něž se dříve chodilo do gulagu.

Dnes se tam chodí za jiné ideové úchylky, tato zvetšelá a málo platná už dnes patří mezi tolerovatelné. Je ostatně více než pravděpodobné, že scénář za miliardu ze státních fondů prošel patřičným schvalovacím procesem, při němž nic nezůstalo na náhodě.

Stalingrad Fjodora Bondarčuka.
Stalingrad Fjodora Bondarčuka. | Foto: Aktuálně.cz

Bondarčuk mladší věděl, co dělá a s kým má tu čest. I otcovu ponížení, když ho dohnali a vehnali do komunistické strany, se dokázal s graciézností novodobého šíbra vyhnout. Do té správné strany samozřejmě také vstoupil, do putinovsko-medveděvského Jednotného Ruska, ale zatímco taťka platil komunistům příspěvky, mladému platila strana za to, že ji svým členstvím poctil.

Hlubší znalci současné ruské kultury si možná všimli i jemnějších konotací, mě však na zveřejněných útržcích seznamu umělců, kteří podpisem podpořili počínání Vladimira Putina na Ukrajině, zaujalo právě jméno Fjodora Bondarčuka. Tím neříkám, že mě překvapilo.

Podpis za miliardu – kdo by takovému pokušení odolal? Našinec podepisoval Antichartu za mnohem žebráčtější groš.

 

Právě se děje

Další zprávy