Pokud je na letošních oscarových nominacích něco překvapivého, tak jak málo překvapivé jsou. Většina prognóz přitom věřila, že akademici tentokrát předvedou větší vstřícnost vůči popkultuře a využijí úspěšných a chválených snímků Deadpool a Příchozí, aby si napravili reputaci ultrakonzervativních sucharů oproštěných od reality amerického kina.
Akademie v důsledku vlny kritiky z loňského roku dokonce přijala pětistovku nových členů, aby reagovala na trvající nepoměr, kdy velkou většinu instituce tvoří staří bílí muži.
Čtrnáct nominací pro La La Land, úplné přehlédnutí Deadpoola i nenominování Amy Adams za Příchozí ale ukazují, že přidat k pěti tisícím starých pánů pětistovku nováčků nepřinese změnu ze dne na den a Oscary budou dál tvrdohlavě snít o minulosti.
Hledá se nový Titanic
Je příznačné, že La La Land v počtu nominací dorovnal Titanic Jamese Camerona z roku 1997. Právě od jeho premiéry v branži nezažili titul, v němž by se stejně úspěšně a masově střetl vkus diváctva, akademie a kritiky.
Kolem nakonec jedenáctioscarového kolosu se sice několik let po premiéře kupila vlna veřejného odporu, jaký vygeneruje každý mainstreamový hit, tím spíš ten největší všech dob, přinejmenším znovuuvedení v kinech v roce 2012 ale ukázalo, že jde o nesmírně pevné dílo, na němž může iritovat snad jen jeho bezproblémovost a řemeslná dokonalost.
Trendy ale mezitím už dávno nabraly jiný kurs. Splněný sen akademiků, jímž by byla podobně vytříbená velkolepá melodramata, se nekoná: Titanic byl labutí písní klasického Hollywoodu, ne jeho znovuoživením. Přes značnou snahu (Pearl Harbor, 2001) se nepodařilo na něj navázat.
Producenti po desetiletí pokusů a omylů našli jinou zlatou žílu – kulturu fanoušků, kterou posunuli z okraje společnosti do jejího středu. Akademie zprvu reagovala relativně příznivě, což potvrzuje jedenáct Oscarů pro Pána prstenů: Návrat krále v roce 2004. Že však nešlo o stejně hladký proces jako u Titaniku, odhaluje fakt, že se tohoto ocenění dočkal až třetí díl konzistentně kvalitní trilogie.
S hlavou v oblacích
Ani tolkienovská sága však nestanovila trvanlivé trendy a od rozmáchle poživačného manýrismu Petera Jacksona se Hollywood posunul k zběsilé MTV stylizaci komiksových Marvelovek, Zacka Snydera a Disneyho. A tady už se akademici zatvrdili a doposud neustoupili ani o krok. Takové filmy oceňovat nechtějí.
Co tedy upřednostňují? Nejčastěji méně navštěvované, ale stále mainstreamové snímky, které se věnují kouzlu samotné kinematografie. Ať už svou formou, nebo dokonce přímo dějem. Oslavují historii a dovolují uniknout před současnou popkulturou.
Muzikál La La Land představuje právě takový film. Oživuje nejklasičtější z klasických hollywoodských žánrů, muzikál. Jeho hrdinové odmítají moderní dobu a sní o čistém umění, které má kořeny v minulosti a je masami považováno za mrtvé. Za La La Landem stojí mladí tvůrci, kteří se ale uctivě sklánějí před starými mistry.
Není pravděpodobné, že by La La Land dorovnal rekord Bena Hura (1959), Titaniku a Návratu krále. Akademici mají stále ještě kostlivce ve skříni v podobě ignorování afroamerických tvůrců, což se snad letos konečně pokusí napravit a nějaké sošky připadnou i méně "bílým" titulům.
La La Land a jeho několik jistě proměněných nominací ale vyšlou signál: akademici stále nejsou připraveni přijmout současnou popkulturu, považují ji za nedůstojnou ocenění. Když už nemohou vznikat filmy jako Titanic, budou si po nich alespoň stýskat. Pár nominací získá sci-fi Příchozí, jistě i proto, že se vzdává běžných žánrových atrakcí, tím však smířlivost končí.
Je to paradoxní i proto, že Oscary jako ocenění respektují právě jen mainstreamoví diváci, kteří naplňují kasy na projekcích Star Wars a Kapitána Ameriky. Sošky se rozdají 26. února v Los Angeles.
