Oscarové drama Až na krev říká hodně o Americe

Kamil Fila Kamil Fila
28. 3. 2008 14:50
Daniel Day-Lewis soptí v ateistickém pamfletu
Foto: Bleskově Zábava foto

Recenze - Trvá to asi čtvrthodinu, než ve snímku Až na krev zazní první slovo. Do té doby sledujeme až zvířecké zápolení s nepoddajnou přírodou.

Šlachovitý, zarostlý, neotesaný muž, jakoby uhnětený z hlíny, která ještě nebo už není masem, buší do skály, rozmetává ji dynamitem a pak se zraněn doplouží s valounem zlata do civilizace.

Následuje další mlčenlivá sekvence s konstrukcí prvního ropného vrtu, v níž se urputnost lidského ducha vítězícího nad hmotou téměř vyrovnává legendárním pasážím odlévání zvonu z Andreje Rubleva nebo přenášení parníku džunglí z Fitzcarralda.

S jedním rozdílem: Až na krev není duchovní dílo, ale čirý příklad naturalismu. Pokud na něco navazuje, bude to spíš Erich von Stroheim a jeho němá klasika Chamtivost než spirituální Tarkovskij či mystický Herzog.

Neotesanost a jemnost

Střih a onen muž z úvodu, který dosud kvůli absenci jazyka ani nebyl zcela člověkem, promlouvá podmanivým hlasem světoběžnického gentlemana ke shromáždění. Publikum ve filmu si příliš nezíská, publikum v kinosále však začíná být na jeho straně.

K plnému pochopení fenomenálnosti výkonu herce Daniela Day-Lewise je sice zapotřebí vědět, že v civilu vypadá, chodí a gestikuluje jinak a má naprosto odlišný tón hlasu; čili míra jeho převtělení přesahuje běžné penzum Stanislavského metody.

Co ale z postavy těžaře Daniela Plainviewa činí něco mimořádného, je už scénářem předepsaná kombinace neotesanosti a jemnosti.

Čtěte také:  Coeni vyhráli Oscary, protože nešli až na krev

Tohoto rázovitého chlápka vidíme, jak je schopen zfackovat do krve či zastřelit z bezprostřední blízkosti toho, kdo se mu znelíbí, jak vědomě porušuje pravidla společenské konverzace, zároveň jsme svědky jeho vykalkulované sociální citlivosti vůči zaměstnancům a starousedlíkům i spontánní péče o bezbranné děti.

Daniel Day-Lewis ve filmu Až na krev
Daniel Day-Lewis ve filmu Až na krev | Foto: Aktuálně.cz

Plainview - jehož příjmení bychom s jistou licencí mohli přeložit jako Prostomysl - není prosťáček a primitiv, ale zkrátka jedná dle kódu své osobní, ničím a nikým nenadiktované morálky. Proto se také nutně musí střetnout s pánbíčkářským sralbotkou Eliem, který je jeho naprostým opakem.

Dalo by se říct, že Až na krev líčí zápolení mezi pragmatickým obchodníkem a zapáleným náboženským blouznivcem. Nakonec hořce vítězí ten, kdo drancuje půdu, nad tím, kdo falešnými proroctvími a protivným modlářstvím drancuje duše lidí. Ale ani tento pohled není zcela úplný.

Záblesky humoru

Z obrazových kompozic či faktu trvalé existence v záběru vysoudíme, že film jistým způsobem stojí na straně Plainviewa, ale režie zároveň nezakrývá jeho stinné stránky. Možnost dokonalého ztotožnění  je ustavičně narušována.

K pocitům vykolejení ze známých šablon dramatu přispívají jak dějové zvraty, tak nesmírně nezvyklá doprovodná hudba kombinující dezorientující ruchy a řezavé smyčce i záblesky humoru v dramatu, od nějž primárně očekáváme biblický patos.

Výkřiky typu "A mám ropovod!" či "Když máš mléčný koktejl a já mám hrozně dlouhé brčko, můžu ti ho vysát, i když stojím na druhém konci místnosti" posouvají snímek od depresivního fatalismu k jízlivému výsměchu.

Foto: Oficální stránky

Nezbývá nám než pokaždé zaujímat nový postoj k tomu, co je Plainview zač a jaký je vůbec náš svět, v němž existují lidé jako on, Eli a podřízené masy. Málokterý film dovede být tak misantropický a nihilistický jako Až na krev.

A tato všudypřítomná etická, respektive anti-morální perspektiva z něj činí dílo poněkud nepříjemné na sledování a závěrečné kladné přijetí.

V médiích kolují přirovnání, že Paul Thomas Anderson natočil svého Občana Kanea - čímž se míní, že kinematografie má v novém století přelomový film o životě obtížně stravitelné (fiktivní) osobnosti.

Chladná krása

Jenomže různými přirovnáváními jsme se už tak proklestili celou recenzí a stále se jimi nemůže vystihnout, čím je Anderson svůj. Nejde o to, že jej inspiroval Poklad na Sierra Madre od Johna Hustona o zlatokopecké horečce, nejde o to, že film věnoval svému "učiteli" Robertu Altmanovi.

Až na krev není ani "altmanovské" ani "hustonovské" dílo. Jeho soustředění na jednu postavu, jejíž nitro nám zůstává neodhaleno, minimum detailních záběrů, pomalé tempo a výpadky z rytmu patří spíše k linii současných uměleckých filmů, které obíhají po festivalech, ale jež nemají tak dobré produkční zázemí a velkorysou výpravu.

Foto: Aktuálně.cz

Plainview sice v počátku příběhu tvrdí, že má rád všechna náboženská vyznání, ale ke konci v teatrálně zlém finále na nás vykřičí svůj nenávistný ateismus; a vzhledem k tomu, že z hlediska logiky vyprávění je jeho zloba a pomsta plně oprávněná, těžko přijímat Až na krev jinak než jako autorskou zpověď o tom, že Ameriku ničí fanaticky pojímaná zbožnost.

Ale jinou alternativu než kapitalistické predátorství bez ideálů, vyššího smyslu, užitku a schopnosti užívat si bohatství tento film nenabízí. V tom spočívá jeho krutost, originalita a chladná krása, jíž se nelze kochat.

There Will Be Blood, USA, 2007. Scénář a režie Paul Thomas Anderson, kamera Robert Elswitt, hudba Johny Greenwood, hrají Daniel Day-Lewis, Paul Dano, Kevin J. O´Connor, Dillon Freasier a ad. 158 minut, distribuce Falcon. Česká premiéra 27. března 2008.

 

Právě se děje

před 25 minutami

Italský senátní výbor rozhodl, že Salvini má být vyšetřován. Čelí obvinění ze zneužití pravomoci kvůli blokádě lodí s migranty

Výbor italského Senátu schválil žádost soudu o zahájení vyšetřování lídra pravicové Ligy a bývalého ministra vnitra Mattea Salviniho, jenž čelí obvinění ze zneužití pravomoci v souvislosti s blokádou záchranných lodí s migranty. Pokud by soud shledal lídra nejpopulárnější italské strany vinným, hrozilo by mu až 15 let za mřížemi. Zároveň by mu mohlo být zakázáno zastávat politickou funkci, což by mu zabránilo usilovat o post premiéra.

Zdroj: ČTK
Další zprávy