Glosa - Jména vítězů cen americké filmové Akademie zazní v hollywoodském Kodak Theatre teprve 22. února příštího roku. Zveřejnění nominací na Zlaté glóby přesto značí, že se nyní nacházíme již za polovinou tzv. oscarové sezony, běžící s postupně sílící intenzitou přibližně od září.
Stejně jako inzerování vánočního zboží od konce léta, také několikaměsíční zviditelňování adeptů na pozlacené sošky je motivováno zejména komerčně.
Pouhá nominace na Oscara nebo Zlatý glóbus výrazně zvyšuje atraktivitu filmu pro diváky i producenty. Prvním pomůže s výběrem, nač zajít do kina, co si koupit nebo půjčit. Druhým usnadní rozhodování, do kterého tvůrce příště investovat svůj kapitál.
Podobný filtr je při stále vyšším počtu vznikajících filmů zřejmě nezbytný. Zároveň jím ale projde jenom nepatrný vzorek titulů, které splňují specifická kritéria. V případě Oscarů jde zpravidla o snímky konvenující vkusu stárnoucích amerických liberálů, kteří tvoří většinu z šesti tisíc členů Akademie (o Glóbech oproti tomu rozhoduje necelá stovka zahraničních novinářů usazených v Jižní Kalifornii).
Nežádoucí a znevýhodnění
Právě akademikům Tom Bernard ze Sony Pictures Classic vyčetl, že kvůli protiruským náladám nevybrali do užší nominace na nejlepší dokument Rudou mašinu, portrét pěti ruských hokejistů, kteří na olympijských hrách v roce 1980 nastoupili proti Američanům.
Z ideových důvodů se nepředpokládá ani větší úspěch Amerického snipera, kterému kromě adorace armády a střelných zbraní ubírají plusové body také konzervativní politické názory Clinta Eastwooda.
Nedílnou součástí oscarové sezony se v posledních letech staly podzimní filmové festivaly. Bývají na nich často uvedeny filmy, které následně ovládnou většinu slavnostních večerů. Přehlídky v Benátkách, Torontu, Telluride nebo New Yorku přestávají plnit roli alternativního distribučního a exhibičního okruhu, jímž cirkuluje jiný obsah než v libovolném řetězci multikin. Stávají se z nich akce postavené na okázalých premiérách potenciálních komerčních hitů. Nehraje se o to, kdo uvede umělecky nejhodnotnější dílo, ale kdo světu jako první představí film s větším oscarovým potenciálem.
Zvýšenou koncentrací pozornosti na poslední měsíce roku netrpí jenom dříve uvedené filmy (letos například Grandhotel Budapešť, představený již v únoru v Berlíně). Oběťmi her o atraktivní tituly jsou především menší, méně mainstreamové filmy, jejichž tvůrci nemohou vrazit desítky či stovky milionů dolarů do hollywoodských hvězd a masivní reklamní kampaně.
Obzvlášť citelně toto znevýhodnění pociťují dokumentaristé, kteří mají rok od roku větší problém dostat své filmy do klasické kino-distribuce a alespoň pokrýt náklady.
Autoři dokumentů, kteří své filmy financovali z vlastní kapsy a za přispění crowdfundingové platformy Kickstarter (Hledání Vivian Maier, Keep on Keepin' On, The Internet's Own Boy: The Story of Aaron Swartz, Citizen Koch, Art and Craft), navíc v konečném součtu nemají velkou šanci proti tvrdému lobbingu bratrů Weinsteinových (Citizenfour) nebo zavedené distribuční společnosti Magnolia Pictures (Život Rogera Eberta).
O kom se (ne)píše
Největší oborová periodika jako Variety nebo The Hollywood Reporter své čtenáře již několik měsíců zahlcují predikcemi, které filmy by mohly vyhrát. Text sdělující bez zevrubnější analýzy, že Julianne Moore podává jako žena s Alzheimerovou chorobou oscarový výkon, není tak těžké napsat. Tvář slavné herečky zvýší čtenost a autorovi nikdo nic nevyčte, nebude-li tipovat správně. Také z těchto důvodů je divácky náročnějším filmům, které nevyhrávají významné ceny, věnováno během oscarové sezony ještě méně zájmu než obvykle.
Výjimku nepředstavují ani kandidáti na ceny pro nejlepší neanglicky mluvené filmy, jimiž jsou zpravidla velké festivalové záležitosti, vítězové z Cannes, Berlína nebo Benátek. Zatímco pravidelným návštěvníkům artových kin budou názvy jako Dva dny, jedna noc, Ida, Leviatan nebo Zimní spánek povědomé, sváteční diváky libovolně hodnotná cena k absolvování tři a čtvrt hodiny dlouhého tureckého dramatu stejně nedonutí.
Osvěta se tedy ani v případě neamerického a nebritského filmového umění nekoná a kdo chce víc než pouhý výběr z výběru toho nejlepšího, bude muset upřednostnit alternativní informační zdroje.
Větší diverzita nabídky dána digitálními kamerami a digitální distribucí nakonec paradoxně vede k silnější koncentraci pozornosti na několik úspěšných titulů, o jejichž kvalitách panuje všeobecná shoda. Zpětně pak tento cyklus oscarových filmů mnohdy rozhoduje o tom, jak vzpomínáme na celý rok. Filmy, které nebyly přinejmenším nominovány na Oscara nebo Zlatý glóbus, přestávají v širším povědomí do dvanácti měsíců od premiéry existovat.
Hluboké lidské příběhy
Předvýběr filmů, které posléze s vysokou pravděpodobností zabodují na Oscarech, provádějí vedle Asociace zahraničních novinářů v Hollywoodu (Hollywood Foreign Press Association) tři srovnatelně vlivné skupiny - Sdružení newyorských filmových kritiků (New York Film Critics Circle), Asociace losangeleských filmových kritiků (Los Angeles Film Critics Association) a Národní společnost filmových kritiků (National Society of Film Critics).
Pokud budeme jimi udělované ceny vnímat jako předzvěst toho, která jména sklidí 22. února nejdelší aplaus, pozlacenou sošku by si domů měl odnést Richard Linklater za Chlapectví. Časosběrné rodinné drama o dospívání jednoho kluka upoutalo kritiky z New Yorku i Los Angeles více než řada favorizovaných životopisných dramat.
Příslib „inspirováno skutečnými událostmi“ je jedním z pojítek hlavních tahounů letošní oscarové sezony. Mezi příběhy velkých géniů (Alan Turing v Kódu Enigmy, Stephen Hawking v Teorii všeho, William Turner v Mr. Turnerovi) a velkého lidského odhodlání (Reese Witherspoon proti přírodě v Divočině, Jack O'Connell proti japonským dozorcům v Nezlomném) ale prý chybí stejně jednoznačný kandidát na vítězství, jakým byl v předchozích letech Umělec nebo Milionář z chatrče.
Téměř jisté je, že projeví-li Akademie nečekanou názorovou flexibilitu, pak ne v kategorii nejlepších filmů. Těmi se opakovaně stávají emotivní příběhy, které nejsou vyloženě komerční a žánrově jasně vyhraněné (takže asi neuspěje Zmizelá, Interstellar ani Strážci Galaxie), nevznášejí kontroverzní otázky a stylisticky víceméně respektují konvence klasického hollywoodského vyprávění.
Silní muži silných žen
Sympatickým gestem by byla nominace Angeliny Jolie (Nezlomný) nebo Avy DuVernay (Selma) na cenu za režii. Zlatý glóbus v této kategorii zatím obdržela jediná žena, Barbra Streisand (Jentl), a stejně tak si režijního Oscara ze čtyř dosud nominovaných žen domů odnesla jen Kathryn Bigelow (Smrt čeká všude). Skeptici si ale již nyní mohou připravit argumenty pro případ, že by Jolie nebo DuVernay skutečně uspěly.
Obě ženy totiž natočily filmy o výrazných mužských figurách. Nezlomný vypráví na základě knižního bestselleru o válečném zajatci a olympijském rekordmanovi Louisi Zamperinim. Selma se vrací do 60. let, k pochodu za práva černošské menšiny, který vedl Martin Luther King Jr.
Papírově Selma splňuje mnohé předpoklady pro úspěch na podobně medializované akci, jakou jsou Oscary a Zlaté glóby. Loni vyhrálo sociálně podobně uvědomělých 12 let v řetězech, produkčně Selmu zaštítila mj. Oprah Winfrey a rasové nepokoje jsou teď ve Spojených státech opět velmi žhavým tématem.
Silné emoce se očekávají také od vítězů hereckých kategorií. Pokud je navíc role spojena s velkým odhodláním nebo dojemným příběhem, nominaci má herec či herečka téměř jistou. Důkazem budiž ve středu zveřejněný výběr kandidátů na ceny odborového svazu amerických filmových a televizních herců Screen Actors Guild Awards.
Nominován byl prakticky celý ansámbl Birdmana, černé komedie o vyhaslém hollywoodském herci, jehož ztvárněním si pozapomenutý Michael Keaton zajistil velký comeback. Velké pozornosti se opět dostalo také Chlapectví, které oscarově výhodnou strategií výrazné fyzické proměny uplatňuje těžko napodobitelným způsobem. Herci se v průběhu dvanáctiletého natáčení změnili tolik, že vedle nich působí několik kilogramů svalové hmoty, kterými své tělo kvůli Americkému sniperovi vylepšil Bradley Cooper, jako velmi chabý pokus.
Nejvýraznější nápovědou, zda oscarová sezona také tentokrát vyvrcholí dle osvědčených vzorců, bude 11. ledna 2015 rozdání Zlatých glóbů. Za rok v tomto čase se pak zkuste zamyslet, kolik filmů s copyrightem 2014 vám nejspíš setrvalo v mysli zásluhou oscarového haló-efektu.
