Londýn - Sedmý díl Harryho Pottera, respektive první půle adaptace sedmé knihy J. K. Rowlingové, bezpochyby představuje největší očekávaný hit konce letošního roku. Ohrozit ho nemůže ani třetí díl Letopisů Narnie ani třetí díl komedie Fotr je lotr nebo trojrozměrná sci-fi Tron.
Filmu nemůže uškodit dokonce ani sám Harry Potter: je jasné, že vyvrcholení série by si většina fanoušků nenechala ujít ani v případě, že by se dvojfilm moc nepovedl. Nicméně reakce na první část Relikvie smrti jsou pozitivní, byť ne bezvýhradně nadšené.
První část Relikvie, jež má 146 minut, bude mít globální premiéru včetně Česka 17. a 18. listopadu; na druhou část, jež má mít více než tři hodiny, si publikum musí počkat do 14. července 2011.
Všichni chválí herce
Poslední kniha slavné fantasy série, již napsala Joanne K. Rowlingová, byla filmaři rozdělena do dvou filmů jednak kvůli rozsahu, jednak zřejmě kvůli tomu, aby loučení s fanoušky bylo delší a výnosnější. Dosavadních šest filmů vydělalo v kinech 5,4 miliardy dolarů.
Shoda každopádně panuje na tom, že mladí herci v hlavních rolích se velmi zlepšili a mají suverénní projev. Daniel Radclife, Emma Watson a Rupert Grint v rolích Harryho, Hermiony a Rona stárli skoro deset let.
Ani Singh z deníku Daily Telegraph to komentuje: „Sledovali jsme tyhle tři, jak rostou a jejich výkony nikdy nebyly lepší; obzvláště Grint, který dostal příležitost dělat něco víc než kašpárky pro zasmání." Přidává se i Christopher Tookey z deníku Daily Mail: „Nejpozoruhodnější sekvence nejsou pro jednou akční scény, ale ty herecké."
První divácké a recenzentské ohlasy na film se shodují i v tom, že sedmý film je zatím nejtemnější ze všech. Kritérium „temnosti" se ostatně objevovalo u každého předchozího dílu i knihy s tím, že se série stává stále více hororovější a nevhodná pro děti. Nicméně, jak skupina prvočtenářů (kteří si knihy kupovali hned po jejich vydání) i hlavní divácká skupina stárla, zvládala mnohem víc. A tato proměna je dokonce jedním z principů série.
Relikvie smrti je prý ale údajně „tak strašidelný a drásavý film, že si u něj často zakrývají oči i dospělí". Jak přitom poznamenává Tom McCarthy z oborového periodika Hollywood Reporter: „Ponurost začátku konce této odysey má velmi odlišný nádech v porovnání se předchůdci - a o něco více nepříjemný, než by bylo vítané."
Banální dialogy
Pochybnosti naopak panují okolo tempa. Víc recenzentů poznamenává, že film je rozdělen do tří nestejně dobrých aktů. První a třetí dějství jsou přehlcené, zatímco prostřední je poněkud pomalé a plné vaty. Ozývají se i stížnosti, že scénář Steva Klovese obsahuje až příliš mnoho banálních dialogů, které přitom nejsou v předloze.
Problematické se jeví i samo rozdělení filmů na dva díly. Podle Dana Goodswena z časopisu Total Filmu „může být finále příběhu barvité a komplexní, ale je zřejmé, že neexistuje naprosto žádné umělecké zdůvodnění, aby byl film rozdělen do dvou částí".
I řada dalších diváků, kteří měli možnost vidět Relikvie smrti na slavnostní nebo novinářské projekci, tvrdí, že otevřený konec jim vadí a většinu děje tvoří jen „očekávání velkého finále".
Rozdílný pohled je vidět i v hodnocení režie Davida Yatese. Ten se prý od předchozích filmů (má na kontě už dva Pottery) zlepšil a rozmáchnul k bombastičtějším a zároveň i více na tělo snímaným scénám.
Ale například podle Edwarda Douglase ze serveru ComingSoon.net je problém, že „Yates není přímo vizionářský filmař, spíše řemeslník, který je schopen vzít výchozí materiál a učinit ho funkčním na plátně". I tak se mu prý ale ve spolupráci s novým kameramanem Eduardo Serrou podařilo vytvořit silné napětí v zobrazení „nového světového řádu, kde temní čarodějové vymknou kontrole a nikdo před nimi není v bezpečí".
Věrnost především
Maximálně vřelému přijetí se dostalo z sedmi dosavadních filmů pouze třetímu dílu režírovanému Alfonso Cuarónem, který se neřídil příliš přesně předlohou.
Ostatní filmy jsou naopak brány jako ilustrace knih. Resp. v případě adaptací pozdějších dílů, které mají příliš velký rozsah, jak soubory těch nejdůležitějších a nejefektnějších scén. To vše nabité efekty a hereckými hvězdami, které se neváhají účastnit i v malých rolích.
Na věrnosti filmů totiž autorka série J. K. Rowlingová velmi lpí. Zdá se, že jí ani nijak nevadí, že by filmy mohly být lepší, kdyby nebyly tak otrocké. Každopádně, jak je vidět ani v Hollywoodu si nedovolí dělat příliš velké změny u adaptací knih, jichž se prodalo na 400 milionů kusů v 69 jazycích; na nich a jejich nezbytných prvcích ostatně vyrostla popularita a úspěch celého fenoménu.
Na celkové hodnocení série ale zatím v ohlasech příliš nedošlo. Možná i proto, že jde hlavně o ochutnávku před opravdovým finále, jak připomínají všichni recenzenti. Navíc se zdá, že styl adaptací už vlastně přes dílčí výhrady takřka všichni akceptovali.
Velkou výjimkou ve vstřícném tónu recenzí je Xan Brooks z Guardianu. Jeho v originále veršované hodnocení o tom, že bylo od začátku nesmyslné pokoušet se o adaptaci celé série, citují světové agentury i další listy: „Je těžké želet konce této série, protože nikdy nežila víc než napůl. Tak sbohem Pottere, ty literární zázraku, kterého jsme z filmů nikdy zcela nepochopili. Vydržel jsi a prospíval. Zabral jsi hodně času a nezanechal ani stopu. A po tom všem tě pořádně neznáme."
Na druhé straně stojí třeba Allan Hunter z Daily Expressu, který sice píše o sedmičce, ale zároveň obhajuje styl celé série. Očekáváním kladená na Yatese e a Pottera jsou podle něj mimořádná, ale film je splňuje a dává divákům všechno, co byste od takového filmu a adaptace takové knihy mohli chtít.
Od speciálních efektů přes okouzlující vyprávění až po hluboké emoce. Nechybí epické bitvy, úmrtí ani napětí, které nikdy nepřekročí „míru zoufalosti" - a také humor, který temné okamžiky vždy znovu a znovu vyrovnává. Jedinou chybou nového filmu prý je, že na vyvrcholení musíme čekat až do příštího července.
