


Jen málokdy se stane, aby film pojmenoval své vlastní slabiny, a ještě je vydával za přednost. Přesně to se ale děje v Hořkých svátcích, novince režiséra Pedra Almodóvara, který zřejmě usoudil, že sebekritika je polehčující okolnost.

Hořké svátky jsou ve skutečnosti i názvem filmu ve filmu, respektive scénáře, na němž po většinu stopáže pracuje Almodóvarovo zjevné alter ego, sebestředný režisér Raúl (Leonardo Sbaraglia). Usilovně hledá „své téma“ a systematicky při tom vykrádá životy nejbližších.
Když si jeho věrná asistentka Mónica a neméně oddaný partner Santi všimnou, že příběh scénáře až nápadně připomíná jejich vlastní traumata, zaklíná se Raúl právem na absolutní tvůrčí svobodu. „Nejhorší není to, že nás vysáváš, ale že výsledkem není dobrý scénář,“ kontruje Mónica a vyjmenuje všechny jeho nedostatky.
Právě střet mezi Raúlem a Mónikou představuje nejsilnější scénu Hořkých svátků. Vrací se v ní to, co na Almodóvarovi tolik obdivujeme a čeho se jeho novince jinak zoufale nedostává – schopnost tančit na tenké hraně mezi dramatem a humorem. Problém je, že Móničina kritika se nevztahuje pouze k fiktivnímu scénáři, ale že mimoděk vystihne i slabiny Almodóvarova filmu jako takového. A fakt, že je sám tvůrce nechá sebemrskačsky zaznít, nijak neumenšuje škodu, kterou napáchají.
Úvod filmu tak sice ještě poměrně zručně variuje typický almodóvarovský svět žen, v němž se mísí obdiv, ironie i citová přepjatost, ovšem prostřední, stěžejní část už je neúprosně drcena přehnanou rafinovaností. Každý záběr filmu je pečlivě naaranžovaný, interiéry madridských bytů dokonalé do posledního detailu. Naléhavá symfonická hudba, stylizované dialogy i pečlivě komponované obrazy – to vše nutí divákovi pocit dramatu, který však nemá z čeho vyrůstat.
To přitom vůbec neznamená, že by Almodóvar svým hrdinům nedopřál dost utrpení, ba právě naopak. Obě zdánlivě oddělené, ve skutečnosti však provázané dějové linie zaplňuje smutek, frustrace a úzkost.
V první z nich Elsa (Bárbara Lennie) zahání bolest po smrti matky ustavičnou prací a přivodí si tak úporné migrény a panické ataky. Když v jedné ze slabých chvilek shání prášky na uklidnění, zjistíme, že v jejím okolí je zobe skoro každý. Kamarádka Patricia (Victoria Luengo) uvízla v toxickém vztahu, Natalie (Milena Smit) oplakává zesnulého syna a úzkost patří k regulérním tématům společenské konverzace.
Jedinou bezstarostnou bytostí se zdá být Elsin mladý partner Bonifacio (Patrick Criado), po nocích striptér, ve dne hasič. Stejně jako Patricia a Natalie i on je Else až nekriticky oddaný a trpělivě snáší její nálady a manýry.
Druhá dějová linka záhy odhalí, že Elsa a její mikrokosmos jsou ve skutečnosti jen výplodem Raúlovy fantazie. Raúl přitom není pouhým vizuálním vtělením Almodóvara, ale i mužskou verzí Elsy – je stejně posedlý tvorbou, stejně melodramaticky zahleděný do sebe a svých problémů a také přesvědčený o vlastní velkorysosti.
Hořkým svátkům tak nejvíc ze všeho chybí odstup, ona stará dobrá almodóvarovská schopnost nebrat věci smrtelně vážně, a pokud ano, mít pro to ten správný důvod. Postavy Hořkých svátků trpí se vší vážností – a hlavně tak, aby to všichni kolem viděli. Otázkou zůstává, jestli vůbec něco cítí. A co bychom vlastně měli cítit my?
Skalní almodóvarovští fanoušci jistě namítnou, že právě o to režisérovi šlo. Že jejich guru záměrně testuje hranice mezi životem a uměním, emocí a stylizací. Jenže ke hře (i k Almodóvarovi) patří také lehkost. A té mají Hořké svátky bolestně málo.
Film
Hořké svátky
Režie: Pedro Almodóvar
Aerofilms, česká premiéra 6. srpna 2026



Vitamin D, rybí tuk nebo glukosamin užívají miliony lidí po celém světě. Nové studie ale otevírají nepříjemnou otázku: může látka, která mladšímu organismu neškodí nebo mu pomáhá, působit ve stárnoucím mozku jinak? Výsledky zatím neprokazují, že by samotné doplňky vyvolávaly kognitivní úpadek. Naznačují však, že stárnoucí mozek může na některé látky reagovat jinak, než vědci dosud předpokládali.



Přerušovaná čára není hned povolenka k předjíždění. Policie zveřejnila video, které ukazuje řidiče, jenž minulý týden na silnici mezi Vranovskou Vsí a Olbramkostelem čekal na příležitost, až konečně bude moct předjet kamion. Sice si počkal na přerušovanou čáru, jenže proti němu jela škodovka. Ta musela vybočit až na krajnici, aby se srážce vyhnula.



Mír, Rusko a žádné další zbraně pro Ukrajinu. Slovenský ministr zahraničí Juraj Blanár v rozhovoru pro Aktuálně.cz tvrdí, že válka nemá vojenské řešení. Evropě podle něj nezbývá než jednat s Ruskem a Slovensko chce být v popředí. Ruský útok v Lipsku odsuzuje, zároveň ale říká: „Proč se divíme, že Rusové takto reagují?“ Mluví také o Andreji Babišovi a o tom, jak se po atentátu daří Robertu Ficovi.



Vietnamský soud řeší jednu z největších drogových kauz v dějinách země. Začala přitom nenápadným nálezem v zavazadlech čtyř letušek na lince z Paříže do Ho Či Minova Města. Letušky podle vyšetřovatelů o pašovaných drogách nevěděly. Pašeráci použili starý fígl, který už dekády zatahuje nic netušící cestující do kriminální činnosti. Jedenáct lidí dostalo rozsudek smrti, dalších devatenáct doživotí.