Protiklady se prý přitahují. Protagonisté britského filmu Hodně štěstí, pane Veliký, který od minulého čtvrtka promítají česká kina, by tudíž měli tvořit dokonalý pár.
Nancy je pětapadesátiletá vdova a dvojnásobná matka. Akurátní, ostýchavá žena dřív učila náboženství a také její postoj k sexu i nahotě podléhá úzkoprsé křesťanské morálce. Tělesnost je pro ni tabu, pohled do zrcadla nesnáší. Partnerský život měla stabilní, ale neuspokojivý. Jednatřicet let zažívala v posteli totéž. Orgasmu nedosáhla nikdy. Dva roky po manželově smrti to chce napravit. S naplněním fantazií, na něž se dřív bála jen pomyslet, natož je vyslovit, jí má pomoct šarmantní Leo.
Pohlednému mladíkovi přijetí vlastního těla nedělá problém. Ani o sexu neváhá mluvit, natož se mu oddávat. Je ostatně placen za to, aby druhým poskytoval slast. Zastupuje jinou generaci i mentalitu. Sexualitu v jejích nejroztodivnějších podobách bere jako přirozenou součást bytí, za niž se nemáme důvod stydět. Oproti Nancy, usazené v "předepsané" roli zdrženlivé postarší dámy, si s očekáváním společnosti nedělá hlavu. Z jeho výroků a chování ovšem postupně vyplývá, že sám není tak bezstarostný, jak vypadá na první pohled.
Oba neromantičtí partneři si zpočátku drží odstup. Jejich dialogy jsou stejně chladné jako barvy odosobněného hotelového pokoje, kde se scházejí. Připomínají dva obchodníky chystající se uskutečnit transakci. Zatímco Leo působí sebevědomě, Nancy neobratně maskuje nervozitu a nejistotu. Nevinnou poznámku si vyloží jako narážku na svůj věk či vzhled. Podrážděně reaguje na komplimenty, které není zvyklá slýchat.
Slovník obou postav je vytříbený, gesta kontrolovaná. Totéž platí pro obezřetné pohyby kamery. Herce často zabírá v symetrických kompozicích bez náznaku uvolněnosti.
Na otázku, co by si přála, odpovídá Nancy dost příkře a nepříliš specificky: "Mít s tebou dnes sex". Vzdor jejímu přání první setkání končí jen pár doteky a polibkem. Přesto jsou si v jeho závěru hrdinové o poznání blíž. Víc si důvěřují a vedle erotických představ sdílejí i obavy a tajemství, které jim přidávají na zajímavosti. Přestože ve filmu vyjma servírky z hotelové restaurace nevystupuje žádná další postava, ústřední dvojice má dost vrstev, aby hodinu a půl bylo co odhalovat.
Orgasmus zjevně není to jediné, co Nancy postrádá. Leovi se svěřuje, že si připadá stará. Také proto si vybrala mladšího partnera. Ideální nejsou ani její vztahy s dospělými potomky, na kterých jí záleží ze všeho nejvíc. Sobě stejnou péči nevěnuje. Leo jí na oplátku prozrazuje, jak matce i bratrovi namluvil, že pracuje na ropné plošině. Jeho skutečná práce jej baví, ale nedostává se mu kvůli ní takového přijetí, po jakém touží. Ve snaze o vzájemné porozumění Nancy s Leem krom oděvů odkládají i masky, za něž se zpočátku schovávali.
Před několikanásobným závěrečným vyvrcholením, které část diváků pohorší a část rozradostní svou odvážností, dojde na nezpracované emoce, křivdy, předsudky i upřené zírání do zrcadla. Vše se nese převážně v odlehčeném, divácky vstřícném duchu, za humorem se však současně neztrácejí vážnější témata, jichž se motivicky pestrý scénář v podtextu dotýká.
Na druhé dostaveníčko ze tří už Nancy přichází lépe připravená. Odhodlaně si sepsala polohy, jaké by s Leem ráda vyzkoušela. K vlastnímu sexuálnímu probuzení se rozhodla přistoupit metodicky jako k pracovnímu úkolu, který musí splnit. Leo se jí snaží vysvětlit, že takhle to nefunguje. Požitek ze sexu nejde dohromady s povinností. Chce-li Nancy přijmout sebe samu, musí především přestat přemýšlet v intencích toho, co se sluší a patří, nenechat se svazovat sociálními normami či genderovými stereotypy.
Aniž by dialogy přestaly řešit osobní životy postav, zároveň zpřítomňují širší sociokulturní rámec. Nancy zřetelně vnímá, že ženská těla představují od určitého věku tabu. O sexualitě ani nemluvě. Sama proto logicky neví, jak přistupovat ke svým bokům, prsům nebo vulvě, tedy k něčemu, co je pro společnost prakticky neviditelné, v mainstreamových filmech zesměšňované či cenzurované.
Za nahotu, která je pro Lea tak samozřejmá, se protagonistka stydí, protože přesně to společnost pokrytecky žádá od žen starších padesáti let. Žijeme v kultuře, která se sexuální liberalizací nemá problém - ale jen dokud se týká těl, jaká se líbí mužům a vyhovují proměnlivým normám krásy.
Je proto radost sledovat film zasazený do utopického mikrosvěta, kde ženské tělo nikdo nekontroluje a nesnaží se jej měnit ani podřizovat třeba ultrakonzervativním křesťanským hodnotám. Jediný muž, s nímž Nancy přichází do styku, je k jejím potřebám naopak extrémně vnímavý. Učí ji doceňovat, jak vypadá, a cítit se svobodně ve vlastní kůži.
Scénář anglické komičky Katy Brandové sice chvílemi připomíná lekci tělesné pozitivity, ale Emma Thompsonová, jíž byla hlavní role psána na tělo, s Darylem McCormackem dokážou i didaktické repliky podat s patřičnou nonšalancí a lehce modelovým postavám dodat jiskru. Třiašedesátiletá britská herečka v roli Nancy projevuje velkou zranitelnost i schopnost zraňovat. Čím víc toho o Leovi zjišťuje, tím troufalejší nad ním vynáší soudy.
Sama pomáhá šířit předsudky, jejichž je obětí. Její útočnost má ale v podání Thompsonové víc rovin. Za jízlivými výpady vnímáme také úzkost z toho, zda se neobnažila až příliš a neztratila tvář, kterou si chtěla zachovat. Ani Leo není jen citlivý společník, ale zároveň muž s disharmonickými rodinnými vazbami, který má problém navázat hlubší spojení. McCormack, proslavený seriálem Gangy z Birminghamu, zvládá přechody od sebejistoty k pochybám suverénně a Thompsonové zdatně sekunduje.
Přestože film vyjma úvodu a závěru neopouští jeden interiér, režisérka Sophie Hydeová neustále nachází cesty, jak hovor oživovat, aby nepůsobil divadelně a klaustrofobně. K nárůstu intimity během první schůzky dochází současně s pomalým západem slunce. Podruhé se Nancy a Leo scházejí za jasného dne. Oni jsou uvolněnější, barvy hřejivější. Kamera si ovšem dál drží odstup a povětšinou zůstává stát na místě. Teprve třetí výměna slov a doteků je snímána z větší blízkosti a občas z ruky. Změnu nálady či mocenské dynamiky ohlašují též hustý déšť za oknem a méně uhlazený slovník.
Když už na konci Leo před Nancy nic neskrývá a nesnaží se být ztělesněním jejích fantazií, stává se jiným člověkem. Méně dokonalým, ale opravdovějším. Po odmítnutí pravidel, která jim nebyla vlastní, se tak oba hrdinové přibližují tomu, co opravdu chtějí, nejen v oblasti sexu a intimity. Vystoupení z role je pro ně očistné. Osvobozující a inspirativní může být film také pro diváky a divačky, kteří se stejně jako Nancy nacházejí teprve na začátku cesty k sebepřijetí a poznání, že by byla škoda zůstat nespokojený s tělem, jemuž vděčíme za vše, čeho jsme kdy dosáhli.
Film
Hodně štěstí, pane Veliký
Režie: Sophie Hydeová
Forum Film, česká premiéra 14. července.
