Určitě v tom hrají roli fotogenické kulisy prosluněného Toskánska. Snímek o vyrovnávání se s traumatem ze ztráty blízkého se nerochní v depresi, naopak působí vřele a pozitivně.
Ústřední metafora není z těch nejsubtilnějších. Rodinná vila v Itálii, kam po dvaceti letech přijíždějí malíř Robert hraný Liamem Neesonem a jeho syn Jack v podání Micheála Richardsona, je ve stejných troskách jako jejich vztah.
Jack šéfuje malé londýnské výstavní síni a potřebuje vilu prodat, aby za utržené peníze odkoupil galerii od manželky, s níž se právě rozvádí. Jack s Robertem se pouštějí do rekonstrukce honosného sídla, aby jeho stav neodradil případné zájemce o koupi a na transakci co nejvíc získali. V druhém plánu jsou nuceni si uklidit také sami v sobě. Pobyt ve vile je chtě nechtě konfrontuje se vzpomínkami na tragédii, kterou Jack jako malý vytěsnil a Robert na ni nemůže zapomenout.
Čtyřiačtyřicetiletý James D’Arcy, coby herec známý z Atlasu mraků, Dunkerku nebo posledních Avengers, si prý při psaní scénáře dělal zálusk na roli Jacka. Producenti ale šťastně oslovili Liama Neesona a jeho skutečného syna Micheála Richardsona.
Není divu, že Neeson po příležitosti skočil. Jednak to pro něj bylo vítané vybočení ze škatulky sveřepých mstitelů, které hraje v posledních letech. A jednak příběh kopíruje jeho vlastní rodinné neštěstí: Neesonova manželka a Micheálova matka Natasha Richardsonová se před lety zabila na lyžích. Film obdobnou smrtelnou nehodu umisťuje do auta.
Možná i proto mezi sebou Neeson s Richardsonem jako otec a syn mají na plátně uvěřitelnou chemii. A nehledě na těžké téma potlačeného žalu a pocitu viny, která plnou silou vytryskne v jedné emotivní scéně, jsou Vzpomínky na Itálii daleko víc odlehčenou komedií než zatěžkaným dramatem.
Humor do filmu vnáší například věčné pošťuchování otce se synem nebo jejich interakce s rázovitým domorodým obyvatelstvem.
Uvěřitelně to jiskří také mezi Jackem a Natálií, majitelkou a šéfkuchařkou malé restaurace hranou Italkou Valerií Bilellovou. Je nejen schopná a krásná, ale jako každá výraznější postava ve filmu má také svoje problémy - prochází soudními tahanicemi o osmiletou dceru a v jejím zájmu se snaží udržovat dobrý vztah s exmanželem.
Dokonce i komická postava realitní makléřky Kate v podání suše strohé Lindsay Duncanové má naznačenou hořkosladkou story: přestěhovala se do Toskánska, když její manžel oplodnil sekretářku. Téměř všichni v D’Arcyho snímku stojí na výrazné životní křižovatce.
A přesto nebo právě proto vyvolávají Vzpomínky na Itálii docela euforický dojem. Kamera se pase na zvlněných kopcích a vinicích lemovaných úzkými silničkami, až má jeden chuť okamžitě sbalit batoh. Nebo si alespoň otevřít lahev dobrého chianti.
Divák si může vybudovat vztah k hlavním hrdinům, kteří působí sympaticky a jejichž problémy jsou zakotveny v realitě. Na druhou stranu je příběh sice efektivně napsaný, zároveň ale trochu schematický a předvídatelný ve stylu amerických nezávislých komediálních dramat.
Takže: komu nevadí trocha žánrových klišé a v určitých momentech i sentimentálního tlačení na emoce, Vzpomínky na Itálii ho dost možná utáhnou na svůj toskánský šarm.
Vzpomínky na Itálii
Scénář a režie: James D’Arcy
Bontonfilm, česká distribuční premiéra 6. srpna.