


Ruský režisér Andrej Zvjagincev se po devíti letech vrací s filmem, v němž se rozpad manželství prolíná s rozkladem celé společnosti. Minotaur spojuje napínavé drama s portrétem ruských elit, které si na násilí zvykly stejně jako na vlastní blahobyt.

Čtrnáct zaměstnanců. Tolik lidí má úspěšný podnikatel Gleb poskytnout armádě. Požadavek přišel z nejvyšších míst a prostor k vyjednávání je omezený. Muž, který obvykle rozhoduje o druhých, najednou sám dostává pokyny. Neřeší ovšem, zda je přijatelné posílat své podřízené do války. Potřebuje hlavně zařídit, aby jejich odchod neohrozil firmu. V novém filmu Andreje Zvjaginceva se svědomí ozývá tišeji než starost o hladký provoz.
Podobně praktický přístup uplatňuje Gleb doma. S manželkou Galinou a dospívajícím synem obývá luxusní vilu, jejíž velkorysé prostory nabízejí dost příležitostí, jak se navzájem míjet. Když zjistí, že žena má milence, začne shánět informace a hledat způsob, jak situaci dostat pod kontrolu. Muž zvyklý řídit podnik zachází s manželstvím jako s další oblastí podnikání. Galinina frustrace ho zajímá méně než skutečnost, že o něčem rozhodla bez něj.
Minotaur zasazuje příběh do Ruska roku 2022. Válka na Ukrajině se připomíná vojenskými plakáty, vlaky převážejícími vojenskou techniku i muži prchajícími před odvodem do zahraničí. Do rozhovorů válečný konflikt vstupuje především prostřednictvím komplikací, jež způsobuje. Ubývají zaměstnanci, mění se podmínky podnikání. Právě tato samozřejmost působí znepokojivě. Válka je součástí každodennosti a ti, kteří by mohli něco ovlivnit, se starají jen o své příjmy a výdaje.
Zvjagincev se k celovečerní režii vrací po devíti letech od Nemilovaných. Mezitím prodělal těžký covid a odešel do francouzského exilu. Minotaura natočil v Lotyšsku. Odstup od vlasti ale jeho pohled nezměkčil. Opět sleduje rodinu, jejíž dynamika zrcadlí pravidla širšího společenského uspořádání. Po autoritativním otci z Návratu sledujeme dalšího muže, který dokáže poslouchat i poroučet. Obě dovednosti se v jeho světě výborně doplňují.
Příběh má přitom povědomou kostru. Navazuje na Nevěrnou ženu od Claudea Chabrola, kterou později znovu zfilmoval Adrian Lyne. Manžel, manželka, milenec, podezření a násilí poskytují spolehlivé základy komorního thrilleru. Zvjagincev je doplňuje o prostředí, v němž důsledky jednání závisejí na postavení pachatele. Otázka, co Gleb udělá, postupně ustupuje otázce, co všechno mu projde.
Propojení obou linií funguje zejména proto, že vyplývá z Glebova běžného chování. V zaměstnancích vidí prostředek k udržení podniku, v manželce součást uspořádaného života. Jakmile jedna z těchto součástí přestane fungovat, je třeba zasáhnout. Zároveň se bojí lidí, kteří mohou obdobným způsobem naložit s ním. Glebova podřízenost ale nijak nezmenšuje jeho odpovědnost za to, jak zachází s druhými.
Výstižně to ukazuje řešení odvodového požadavku: podnikatel se rozhoduje narychlo přijmout nové závozníky a obětovat tak muže, k nimž nemá žádný vztah. Účetnictví zůstane v pořádku a osvědčení lidé ve firmě. V daném rozhodnutí se spojuje mužova podnikavost, zbabělost i schopnost uchovat si pozitivní sebeobraz.

Také titulní antický mýtus do vyprávění vstupuje v podobě konkrétních osudů. Čtrnáct mužů připomíná oběť pro nestvůru žijící v labyrintu. Moderní bludiště akorát tvoří odosobněné kanceláře. Jeho obyvatelé dobře znají jednotlivé chodby, přesto se z něj nedokážou vymanit. Gleb si zachovává určitou volnost pohybu zejména díky tomu, že pomáhá obstarávat další oběti. Mytologický rámec tak přesně vystihuje systém, který vyžaduje spoluúčast těch, kdo nemají morální zásady.
Prosklené stěny, odrazy a strohá geometrie interiérů rozdělují postavy i v místech, kde na sebe mohou vidět. Glebův dům vystavuje bohatství na odiv, ale jeho obyvatelům poskytuje jen málo pocitu bezpečí. Kamera tak dokáže v jediném záběru zachytit fyzickou blízkost i citovou vzdálenost. Režisér nechává diváka zkoumat místnosti a odhadovat, kde se může něco stát. Když se příběh začne vyhrocovat, tato znalost prostoru přichází vhod.

Gleb v podání Dmitrije Mazurova dlouho působí nečitelně. Jeho zdrženlivost odpovídá člověku, který si osvojil jednání bez emocí a podobnou disciplínu očekává od ostatních. Tato fasáda ale postupně povoluje. Tělesná námaha, nervozita a nejistota narušují uhlazený zevnějšek. Iris Lebeděvová jako Galina k němu vytváří potřebný protipól. Krátkým pohledem nebo změnou držení těla dokáže naznačit zkušenost, kterou jeho výklad nezahrnuje. V jejích scénách s milencem se atmosféra proměňuje: pohyb kamery dovoluje na chvíli zakusit lehkost a blízkost, jaké rodinnému domu scházejí.
Film však své významy občas zvýrazňuje důkladněji, než by bylo třeba. Paralela mezi ovládáním rodiny a podílením se na státním násilí je zřetelná poměrně brzy. Některé další scény ji spíš jen potvrzují, než aby ji komplikovaly. Podobně Galinina slova o životě v manželově stínu pojmenovávají něco, co už přesvědčivě vyjádřily obrazy. Z mnohoznačných gest se v těchto chvílích stávají ilustrace jasného stanoviska.
Pro finále filmu to naštěstí neplatí. Závěrečný pohled nad mraky nabízí odstup od světa, jehož tíhu jsme dosud cítili v každé místnosti. Jeho dlouhé trvání ale úlevu zároveň komplikuje: cesta pryč ponechává otevřenou otázku, co si pasažéři odvážejí s sebou. Zvjagincev tím uzavírá pozoruhodně soustředěný portrét lidí, kteří si umějí zajistit pokračování svých životů i za podmínek, jež jiné životy ničí.
Film
Režie: Andrej Zvjagincev
Film Europe, česká premiéra 15. října 2026




Čtení na chvíle, kdy chcete zvolnit. Vždy v úterý: životní styl, zajímavosti a příběhy lidí – slavných i těch, o kterých jste ještě neslyšeli.

Články, které si zaslouží vaši pozornost. Každý pátek je pro vás z toho nejzajímavějšího na Aktuálně.cz osobně vybírá šéfredaktor Michal Pavec.



Bombastický nástup umělé inteligence se na poli vzdělávání rychle zbrzdil. Vzdělávací instituce přišly na to, že u žáků i studentů bude hrát hlavní roli ještě dlouho a možná navždy živý učitel. Protože lidský kontakt, nutnost komunikace s člověkem a empatie jsou služby, které žádný chatbot studentovi neposkytne.



Drony zasáhly průmyslovou oblast v Kiriši v Leningradské oblasti na severozápadě Ruska. Uvedl to dnes brzy ráno na platformě Telegram gubernátor Alexandr Drozděnko. Podle něj bylo sestřeleno 81 dronů, přičemž útok nadále pokračoval. V Kiriši se nachází rozsáhlá ropná rafinerie a samotný region představuje významný uzel pro vývoz obilí a ropy v ruské části Baltského moře.



Někdejší první dáma Dagmar Havlová dostane za lživý bulvární článek o milostném poměru odškodné v celkové výši 2,5 milionu korun. Pražský vrchní soud v pondělí pravomocně potvrdil rozsudek, jímž herečka ve sporu s vydavatelstvím Bauer Media dosáhla na 1,3 milionu Kč. Už dříve jí justice přiznala dalších 1,2 milionu.






Nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová podala dovolání v trestní kauze kontroverzních plakátů vládního hnutí SPD. Rozdílnými právními názory v této věci by se měl podle ní zabývat Nejvyšší soud a vyjádřit se tak k limitům politického projevu v předvolební kampani.