Seriál Koruna se britské královské rodině v lecčem podobá. Je ve všech ohledech stabilní. Má svá témata, vypravěčské postupy a stabilní kvalitu. Každý rok v deseti epizodách ukazuje, jak se na pozadí historických událostí britští "Royals" vyrovnávají s hranicemi jedinečného životního prostoru.
Ten skýtá možnosti, které nemá nikdo jiný. Zároveň je ale kvůli jejich vlastním limitům, vztahovým dynamikám mezi členy rodiny a předem určeným rolím zúžený do rozměrů, jež připomínají luxusní sanatorium. Máte sice pohodlí, o vašem životě se ale rozhoduje jinde.
Tvůrce a hlavní scenárista Peter Morgan už počtvrté připomíná to, co tak dobře vysvětlil v první řadě. Koruna, princip odvozený od božské dokonalosti, nesnese být zastíněná. Ani pokusy modernizovat její obraz, ani bezelstnými projevy osobitosti, které mají obyvatelé nejraději. V nové sezoně se o tom přesvědčuje figura, na kterou diváci čekali ze všech nejvíc - princezna Diana.
Princezna lidských srdcí
Čtvrtá řada začíná sekvencí, ve které vojenskou přehlídku britského impéria střídají záběry protestu v Irsku ústícího v úspěšný atentát Irské republikánské armády na milovaného člena rodiny lorda Mountbattena. Stará říše si dokazuje svoji moc, zatímco stále větší část obyvatel ji považuje za utlačovatele a instituci královské rodiny za irelevantní šaškárnu.
V tu chvíli seriál představuje princeznu Dianu, která má zlepšit reputaci královské rodiny coby chladných, od reality odtržených snobů, a také druhou ženu, která nové sezoně dominuje - premiérku Margaret Thatcherovou, přezdívanou Železná lady. Poprvé tedy Koruna nemá čas se soustředit na vnitřní dilemata královny Alžběty II. a místo toho vypráví příběhy dvou žen, které se s ní ocitají v konfrontaci.
Ten první je známá pohádková historie o mladé okouzlující dívce, jež se stala princeznou lidských srdcí, protože se snadno dokázala vcítit do nejrůznějších osudů. V rodině, která ji přijala spíš pragmaticky než láskyplně, byla nešťastná - a všem na očích.
Ačkoliv mladá herečka Emma Corrinová v roli Diany dělá, co může, a nedá se říct, že by tu něco vyloženě nefungovalo, tato linka je trochu nepřekvapivá. Především ji až nevhodně tlumí fakt, že jde jen o jednu z mnoha linií rozvětvené královské historie.
Dianin skutečný život by vydal na potenciálně komplexní i aktuální vyprávění, které by z jejího úhlu pohledu mohlo být odvážnější a nápaditější než celá Koruna. V Morganově seriálu však představuje pouze jeden dílek chytré a zábavné podívané, která nepřekročí vlastní hranice. Dát Dianě adekvátní prostor by znamenalo příliš změnit DNA seriálu.
Lék od Železné lady
Epizody s Margaret Thatcherovou naopak docela překvapivé jsou - a to především způsobem, jakým v konfrontaci s ní seriál portrétuje královnu.
První britskou premiérku hraje Gillian Andersonová, známá jako agentka Scullyová z Akt X. Její snaha, aby co nejvíc připomínala skutečný projev Thatcherové, je na hranici imitátorství, což může zpočátku rušit, ale překvapivě brzy si zvykneme na ni i na její dynamiku s Alžbětou II. Tu už druhou řadu po sobě skvěle ztvárňuje Olivia Colmanová.
Protože se Koruna vždy víc soustřeďuje na psychologizování postav než analýzu dobové politiky, dozvídáme se hodně o tom, jaká je Margaret Thatcherová žena, manželka a matka, a právě to nám vysvětluje i její politický styl.
Aby obě dámy kontrastovaly, je to Železná lady, kdo v tomto příběhu jednoznačně vyznívá konzervativněji. Seriál ji ukazuje na schůzi, při které kolegům ze strany uvaří, nebo ve vztahu s manželem, kterého sice příliš neposlouchá, ale vybalování jeho kufru na cestách bere jako povinnost.
Svého syna premiérka bez ostychu prohlašuje za oblíbeného, zatímco frustrace druhého dítěte ji příliš nevzrušuje. Opakovaně vypráví o vlastním otci, který byl hokynářem, knězem i radním v malém městě a vštípil jí přísnou protestantskou morálku.
Thatcherová v seriálu nepřipomíná monstrum, ale ženu hluboce přesvědčenou, že "lék", který předepisuje Británii, je stejně dobrý jako péče, se kterou ji vychoval otec. Konzervativní političku a jednu z nejdémonizovanějších osobností britské politiky se tak povedlo polidštit.
Královna, která mluví s chudými
Alžběta II. ve srovnání překvapivě působí jako ta modernější, liberálnější a sociálně uvědomělejší. To ona v soukromé konverzaci nadhodí, že ne každý člen společnosti má takové schopnosti, jaké měl premiérčin otec, kterým všechny poměřuje. A je to znovu ona, kdo je na rozdíl od Thatcherové konfrontován s realitou tehdejší Británie, kde se kvůli privatizaci přes tři miliony lidí ocitlo bez práce.
Ten nejdůležitější rozhovor o tehdejší realitě zaznívá v epizodě o muži, který se opakovaně vloupá do Buckinghamského paláce, aby s královnou promluvil. "Prý mám problémy s duševním zdravím, ale já vím, že nemám. Jsem prostě chudej," říká Alžbětě Michael Fagan, postava napsaná podle skutečného Brita, který se roku 1982 skutečně hned dvakrát dostal do Buckinghamského paláce, aby s královnou pohovořil.
Alžběta II. naslouchající Faganovi i její venkovská verze s šátkem na hlavě mnohdy až vtipně kontrastuje s nalakovanou Thatcherovou. Dokonce se diví, že Železná lady považuje ženy za "příliš emocionální" na to, aby zastávaly vysoké funkce.
Autor seriálu Peter Morgan tak už poněkolikáté naklání Alžbětu, ztělesnění stability a neměnnosti britské koruny, k pozici soucitné panovnice, jíž leží na srdci sociální smír, jen pro něj nikdy nemůže nic udělat.
Ještě v 90. a snad i nultých letech by dost možná neměl potřebu akcentovat ničivost thatcherismu. Silně rozevřené společenské nůžky v současné Británii, které jsou částí společnosti vnímané v návaznosti na politiku Thatcherové a přinesly mimo jiné i brexit, na Morgana ale nejspíš měly vliv.
Ve skutečnosti však Alžběta II. politiku tehdejší premiérky nikdy nekomentovala a s Michaelem Faganem podle jeho slov nemluvila, pouze jej pozdravila.
Megxit
Jako každou sezonu Peter Morgan převypravuje známé kapitoly z dějin britské královské rodiny se smyslem pro humor, trochu těžkopádnými metaforami a pochopením pro lidské povahy. Nikdy se nesnižuje k jednoduchému hledání viníků. Všechny postavy mají ke svému chování důvody, za sebou křivdy a do konce života povinnost sloužit a podrobovat se koruně, která vytlačuje vše ostatní.
Nakonec rozumíme i princi Charlesovi, který odmítne přijmout a podpořit Dianu, protože si z předchozích sezon pamatujeme, jak tvrdě se koruna ztělesněná jeho matkou vždy vymezovala vůči jeho potřebám. Přitom už v době Charlesova mládí notná část obyvatel považovala královskou rodinu za přežitou záležitost.
Přesto se Charles nakonec musel podrobit pravidlům a akceptovat rozhodnutí Alžběty přenést královskou instituci do 21. století se stejně neproniknutelně bezvýraznou tváří, odhodláním dodržovat stanovená pravidla a neprojevováním osobních názorů.
Dokonce až druhý z jeho a Dianiných synů, Harry, letos se svou partnerkou královskou rodinu opustili a odstěhovali se do Kalifornie. Šlechtické tituly si ale nechali a tímto krokem se jim nepodařilo úplně vyvolat všeobecné porozumění.
Opustit korunu zkrátka není jen tak. Už od začátku seriálu je znát, že instituce se nachází v nepříjemném stadiu. Cítí, že umírá, ale není si tak docela jistá, v co nového by se měla proměnit. Dnes už je namístě se ptát, zda není definitivně mrtvá. "Royals" však svoje role hrají dál.
Pokud se seriál za pár let dostane až k Harrymu a Meghan, mohlo by to pro Netflix vyznívat až příliš "píárově". Pár se po rozchodu s královskými povinnostmi rozhodl věnovat produkci televizních pořadů právě pro tuto společnost. Peter Morgan tedy o členech královské rodiny možná bude psát tak dlouho, dokud se jejich současná generace nestane jeho kolegy.
Koruna
Autor: Peter Morgan
Čtvrtá řada seriálu je k vidění na Netflixu.
