O hlavní roli pasáka družstevních krav byl boj. Proč nás Léto s kovbojem stále baví?

Vznik snímku se nesl v duchu rodinné pospolitosti. Daniela Kolářová prožívala extrémní pracovní vytížení, když paralelně točila Menzelovu komedii Na samotě u lesa. Jak sama přiznala, občas šlo o regulérní „válku produkcí“. Mezi lokacemi přejížděla s ročním synem Šimonem, látkovými plenami a cestovní postýlkou, zatímco o dítě se v pauzách mezi záběry obětavě staraly maskérky. Jaromír Hanzlík zase štábu poskytl zázemí na své chalupě u České Lípy, kde po večerech probíhaly živé debaty nad scénářem spolu s kameramanem Miličem i režisérem Novákem.

Pohoda na place však nebyla absolutní. Na hlavní roli svérázného vesnického mladíka si brousil zuby Oldřich Vízner, který prošel konkurzem a pevně věřil, že roli získá. Autorka předlohy Jaromíra Kolárová však spolu s režisérem upřednostnili Hanzlíka a Víznera odsunuli do úlohy zakomplexovaného medika Boby. Vízner se pak dlouho nemohl zbavit nálepky slabošského mamánka.

Polyamorie po česku

Zatímco filmová kritika při psaní o filmu sahala po frázích o pohodové letní atmosféře či vítězství lidovosti, padesátiletý odstup umožňuje střízlivější pohled. Kdybychom děj analyzovali optikou moderní párové terapie, nesledujeme pohádkový příběh lásky, ale citové karamboly tří nevyrovnaných aktérů jednoho milostného trojúhelníku.

Městská psycholožka Doubravka (Kolářová) trpí ve vztahu s egoistickým přítelem Bobou (Vízner), který ji bezostyšně ponižuje tvrzením, že není chytrá ani hezká a neumí ani vařit. Místo konfrontace však mladá žena zvolí únik do náruče traktoristy Honzy (Hanzlík), jenž po opileckém incidentu přišel o řidičský průkaz a za trest pase družstevní krávy.

Vztahová dynamika je od počátku vystavěna na popírání reality, nedorozuměních a pasivně-agresivních manévrech. Doubravka tají existenci svého oficiálního partnera po celou první hodinu filmu a před Honzou ho označuje za „cvoka, kterého musí hlídat“. Prakticky tak provozuje utajenou nemonogamii. Paradoxní však je, že Boba o jejím scházení s venkovským „pasákem“ ví a v zásadě proti němu nic nenamítá – pokud má klid na biflování anatomie, je mu to jedno.

Honza zase na Doubravčinu přítomnost reaguje zkratkovitě: po prvním setkání se na ni bezhlavě vrhne, po vytažení z vody jí rovnou nabízí sňatek, pojmenuje po ní družstevní tele a nechá si kvůli ní bolestivě odstranit tetování se jménem bývalé partnerky. Obě postavy podléhají náhlým výkyvům nálad, dávají si naivní ultimáta, urážejí se jako děti a zásadní věci si sdělují mimochodem nebo vůbec.

Improvizované vztahové zmatky

Nastíněnou mnohoznačnost lze ovšem chápat jako největší výhru scenáristky Jaromíry Kolárové. Jako autorka, která se podílela na komediálních Holkách z porcelánu i na sevřeném životopisném dramatu Zastihla mě noc, přesně věděla, jak vyhovět dobovým požadavkům barrandovské dramaturgie na uvědomělou ideologickou romanci a zároveň do ní propašovat živý venkovský svět. Vedení zestátněného filmu žádalo příběh o tom, jak zdravé venkovské prostředí a poctivá manuální práce napravují zkaženou městskou intelektuálku.

Kolářová však společně s režisérem Ivem Novákem dokázala tento rámec přetvořit ve svébytnou žánrovou podívanou. Novák, který svou profesní dráhu začínal ještě za protektorátu jako asistent režiséra Vladimíra Slavínského, filmu dodal vypravěčskou lehkost a eleganci staré školy. Vyhnul se i běžným tvůrčím klišé a venkov neproměnil v rázovité panoptikum groteskních postaviček.

Terčem jemné satiry se naopak stává městský snobismus, chatařský konzumerismus a citová upjatost starší generace, reprezentovaná Doubravčinou rodinou – kde Dana Medřická a Marie Rosůlková navázaly na své role matky a dcery z legendárního seriálu Taková normální rodinka – i profesorským párem v podání Josefa Somra a Valentiny Thielové. Jejich rozmazlenou dvacetiletou dceru Kláru s přehledem vystřihla Lenka Kořínková.

Související

15 fotografiíProhlédnout si 15 fotografií

Magnetická síla kontrastů a elegance. Daniela Kolářová slaví osmdesátiny

Dalším podstatným faktorem, který pozvedl kvalitu celého snímku, byla svoboda, kterou režisér dopřál ústřední dvojici. Jaromír Hanzlík s Danielou Kolářovou po Slastech Otce vlasti a Noci na Karlštejně plynule navázali na svou souhru. Režisér jim umožnil upravovat si dialogy podle svého naturelu a do filmu se tak dostalo to, co si sami tzv. „dali do huby“. Díky této improvizaci a jejich chemii získaly dialogy lehkost, která zakryla mnohé nelogičnosti v jednání postav.

Trvalá popularita Léta s kovbojem tak nespočívá v tom, že by film nabízel bezchybný návod na ideální partnerské soužití, ale naopak v tom, že prezentuje hrdiny, kteří chybují, jsou impulzivní, neotesaní a vztahově nezralí. Doubravka s Honzou nemají své životy pevně v rukou, dělají špatná rozhodnutí a podléhají momentálním pohnutkám. Film nám tím nabízí nepřímý souhlas s tím, že ani my nemusíme mít všechno v životě perfektně srovnané, že můžeme podléhat zmatkům, a přesto si zasloužíme své místo pod letním sluncem.