Nový Spider-Man se povedl. Pavoučí muž se vrací zranitelnější a čelí vlastním démonům

Děj se odehrává čtyři roky po událostech snímku Spider-Man: Bez domova (2021). Nejlepší přátelé Petera Parkera (Tom Holland) — Ned (Jacob Batalon) a MJ (Zendaya) — mezitím absolvovali vysokou, žijí šťastný život a stejně jako všichni ostatní netuší, že jejich bývalý kamarád je Spider-Man.

Peter ale zrovna nadšený není. Zůstal sám a kromě minimální komunikace s policistkou Jean DeWolffovou (Liza Colón-Zayasová), jediným člověkem, který mu opakovaně říká, ať se šetří, žije ve stereotypním pracovním zápřahu prohlubujícím jeho chmurné myšlenky a pocit naprostého vyčerpání.

Temnější verze hrdiny

Tvůrci využívají toho, že postava Spider-Mana je ve své podstatě stále lidsky chybující kluk. Je úplně jedno, že má nadlidskou sílu a rychlost, protože pod maskou se ukrývá člověk, který přeceňuje svoje možnosti i energii a blíží se k vyhoření.

V určitém momentu si toto sebedestruktivní chování vybere svou daň a je osvěžující vidět, jak se film nebojí figuru Spider-Mana trochu ztemnit. Jde o scénu, kdy Peter ztrácí kontrolu sám nad sebou a málem překračuje čáru, za kterou se zatím nikdy nepustil.

Svůj podíl na tom má zajisté i Tom Holland, který počtvrté v řadě dokazuje, že se pro tuto roli narodil. Jeho mladický vzhled a přesvědčivost hereckého projevu dodávají postavě náležitě plastický rozměr a vytvářejí krásný kontrast s charakterovým profilem nového protivníka, s nímž se Spider-Man utká.

Ten Parkera trápí svou schopností telepatického ovládnutí těla, a nepřítelem se tak může stát kdokoliv, komu se dostane do hlavy. Oproti dřívějším záporákům, kteří sázeli na brutalitu a efektivitu, je to osvěžující změna.

Zobrazit
10 fotografií

Nový režisér, nové nápady

Pokud by však někdo měl obavy, že přijde o klasickou akční podívanou, hluboce by se mýlil. O dynamické sekvence není nouze a režisér Destin Daniel Cretton stejně jako ve filmu Shang-Chi a legenda o deseti prstenech (2021) ukazuje, že mu žánr sedí. Jona Wattse, který režíroval předchozí trilogii, navíc v lecčem překonává.

V rukávu má dost nápadů, aby utáhl téměř dvouapůlhodinový snímek, v akci víc sází na Spider-Manovu hbitost a sahá i po odkazech na staré hongkongské wuxia filmy. Kamera se navíc drží dál od těl herců a nechá veškerý pohyb přirozeně dýchat.

Kde film ztrácí, je generické využití vedlejších postav. Úvodní montáž jich divákovi představí nespočet, ale jejich vrácení na plátno je mnohdy krkolomné a nedůvěryhodné. Scorpion se scvrkne na smyčku „chytit, utéct, chytit znovu“ a Hulk chvíli funguje jako vedlejší linka, aby se pak beze stopy vytratil. Výjimkou je Punisher Jona Bernthala, se kterým má Holland nečekaně dobrou hereckou chemii a jejichž interakce jsou v rámci protikladů pro obě postavy příjemným zpestřením.

Související

Spider-Man v novém filmu vtipně bojuje sám se sebou. A se všemi padouchy světa

Dobrou zprávou také je, že film funguje sám o sobě. Žádné okaté napojení na prosincové Avengers: Doomsday tu nenajdete (s výjimkou všeříkající potitulkové scény) a dá se zorientovat i v případě, že jste posledních pár marvelovek a spider-manovek neviděli.

Nový přírůstek do pavoučí série je velmi zručně natočený počin, který zná svou cílovku, umí s ní stárnout a nahlíží na její problémy bez nevhodného patosu a studu. Což je v přehlcené kulturní době plné macho hrdinů bez emocí vítaná změna.