Nový film Štěstí: Točil se ve skutečném nevěstinci, komparz tvoří sexuální pracovnice

Martin Šrajer Martin Šrajer
1. 3. 2022 17:44
Nový německý film Štěstí je naturalistická studie vztahu dvou žen. Vypráví o intimitě, sebepřijetí i odvaze otevřít se druhému. Atypicky se odehrává na místě, kde láska představuje komoditu.
Film Štěstí dovede navodit náladu nebo předat emoci jen bezeslovným náznakem.
Film Štěstí dovede navodit náladu nebo předat emoci jen bezeslovným náznakem. | Foto: Queer Kino

Veřejné mínění o prostituci do značné míry utvářejí média včetně filmů. Realitu mohou deformovat. Portréty prostitutek ve snímcích jako Cabiriiny noci nebo Pretty Woman se pohybují mezi idealizací a stigmatizací. V jiných filmech ženy nabízející tělesnou slast vzbuzují lítost či výsměch, případně jsou oběťmi zneužívání a násilí. Nedokážou-li uniknout, obvykle končí tragicky.

V hraném německém dramatu Štěstí, které teď do českých kin uvedla distribuční společnost Queer Kino, je sexuální byznys práce jako každá. Významná část příběhu se odehrává v berlínském nevěstinci, kde pracují ženy, kterým sex za peníze poskytuje ekonomickou svobodu a pocit kontroly nad vlastními těly. Jako Saša. Vypadá relativně spokojeně, zdá se, že našla rovnováhu mezi osobním a pracovním životem.

Někdy tráví čas se synem, kterého má ve střídavé péči s bývalým partnerem. Jinak je sama a s ostatními udržuje výhradně přátelské vztahy. Lásce a z ní plynoucím komplikacím se po předchozích zkušenostech vyhýbá. Pak ovšem její rutinu naruší nová kolegyně, mladá Italka Maria. Impulzivní, umělecky založená a tajuplná.

Obě ženy si nejprve vyměňují nesmělé úsměvy. Postupně se na sebe dívají stále déle a upřeněji, začínají flirtovat, svádět se očima.

Štěstí je spíš filmem mnohoznačných pohledů, něžných doteků a dojmů než dlouhých konverzací. Saša a Maria spolu komunikují anglicky, což ani pro jednu není mateřský jazyk. Nenacházejí tudíž přesné výrazy pro vše, co by chtěly vyjádřit. Víc se toho o jejich vzájemných sympatiích, zranitelnosti nebo váhání dozvídáme z jejich zamyšlených nebo zamilovaných pohledů.

Pro vyznění je klíčový také pohled režisérky Henriky Kull. Na prostitutky nehledí svrchu. Přejímá jejich perspektivu. Oproti mnoha kolegům a kolegyním nevykresluje tuto profesi s despektem jako něco nízkého nebo ponižujícího, co ženy proměňuje v objekty závislé na mužích. Vypráví bez předsudků, na základě vlastního výzkumu, do něhož se původně pustila kvůli krátkému filmu.

Poznala tak ženy, jejichž vesmír nevymezuje zdaleka jen sex, a ženské kolektivy založené na sesterské péči, laskavosti či humoru. Tuto atmosféru se pokusila co nejvěrněji přenést do Štěstí. Natáčela ve skutečném nevěstinci a komparz tvořily tamní sexuální pracovnice. Ve filmu, který z mužské ani ženské nahoty nedělá senzaci a ochablé penisy ukazuje jako přirozenou součást práce, účinkuje i několik pravidelných klientů.

Ukázka z filmu Štěstí, který kina promítají od uplynulého čtvrtka. | Video: Mezipatra

S hřejivě vlídným interiérem, kam nás vtahují blízké, taktilní záběry ruční kamery, kontrastuje rušný vnější svět. Neřídí jej stejně pevná pravidla, láska v něm není zřetelně oddělena od sexu. Do hry vstupují matoucí city. Saša zve Mariu do svého soukromí, dává jí nahlédnout do minulosti, před kterou utekla. Očekává, že přítelkyně k ní bude stejně upřímná.

Pro Mariu, jež své úvahy o samotě, ženství či bolesti proměňuje v křehké básně, zosobňuje starší a zkušenější žena stabilitu a ukotvení. Jenomže navenek pevná single matka Saša v nitru až tak sebevědomá není. Stále zápasí s přijetím sebe sama i okamžiků radosti. Zdráhá se naplno oddat vztahu, být v něm stejně uvolněná jako Maria, protože ví, jak snadno by o dosažené štěstí mohla přijít. Současně milence nevěří tolik, aby ji přijala s nejistotou a vší zátěží, kterou vztahy obnášejí.

Její obavy se naplno projeví při návštěvě pivního festivalu ve vesnici, odkud Saša pochází. Z úniku se stává past, iluze se rozplývají a setkání s místními končí pokusem o znásilnění. Zatímco nevěstinec režisérka portrétovala věcně, s citem vůči jeho specifikům, zaostalý venkov - zabydlený burany nerespektujícími hranice a potřeby druhého - vyznívá stereotypně.

Celá druhá polovina slibně rozehraného dramatu působí rozpačitě. Film jako by se vyčerpal až dokumentaristickým modelováním prostředí a vnějškovou charakterizací postav. Vše, co jsme se měli dozvědět o Saše a Marii, už víme. Obě sice zůstávají autentické zásluhou hereckých výkonů - Sašu hraje Katharina Behrens, Mariu italský performer Adam Hoya -, už ale neprocházejí nápadnějším vývojem. Stejně jako hrdinky konvenčních melodramat jsou zaseklé v cyklickém přijímání a odmítání lásky ve stylu "má mě ráda, nemá mě ráda".

Námět by vzhledem k malému dramatickému potenciálu byl vhodnější pro krátkometrážní film. Ačkoli však vyprávění od určitého bodu stagnuje a neposkytuje nové podněty, režisérka až do konce exceluje ve schopnosti navodit náladu nebo předat emoci jen bezeslovným náznakem.

Ve filmu Štěstí je sexuální byznys práce jako každá.
Ve filmu Štěstí je sexuální byznys práce jako každá. | Foto: Queer Kino

Herce často zabírá tak zblízka, že okolí mizí v rozostřeném pozadí, přestává existovat cokoliv, co by mezi zamilovanou dvojici mohlo vstoupit. Z odlišného stylu snímání erotických scén v nevěstinci a mimo něj je pak patrný rozdíl mezi sexem jako placenou prací a sexem coby projevem vášně, touhy po blízkosti nebo spojení.

Jednotlivé obrazy, fyzické i poetické, zanechávají silnější dojem než celková monotónní love story. Pro romanci uvažující nad prchavostí lásky a štěstí, které se často objevují v nečekanou chvíli na nečekaném místě, je to možná příznačné. Akorát ve výsledku film nenabízí déle doznívající zážitek. Připomíná letmý pohled, který si s někým vyměníte cestou do práce a před usnutím na něj zapomenete.

Štěstí

Scénář a režie: Henrika Kull
Queer Kino, česká premiéra 24. února.

 

Právě se děje

Další zprávy