Protagonisty Shyamalanových příběhů bývají lidé postižení anomáliemi. Někteří vidí mrtvé, jiní jsou křehcí jako kousek skla, další ztratili pud sebezáchovy nebo trpí disociativní poruchou identity.
Thriller Čas galerii výlučných jedinců rozšiřuje. Nesourodá skupina turistů tráví dovolenou v luxusním hotelu exotického letoviska. Na doporučení hoteliéra navštíví utajenou odlehlou pláž, kterou od zbytku resortu oddělují strmé útesy a křišťálově průzračné moře.
Iluze panensky neposkvrněného ráje však vezme za své, když blankytně modré vody připlaví mrtvolu nahé mladé ženy. Otřesené rekreanty vzápětí čeká další šok. Z nevysvětlitelných důvodu začínají překotně stárnout, což se nejzřetelněji projevuje na třech dětech. Z pláže, která není pokrytá mobilním signálem, jim navíc brání odejít jakési neviditelné síly.
Shyamalanovu novinku inspiroval 11 let starý grafický román Sandcastle (Hrad z písku), jehož autory jsou francouzský dokumentarista Pierre Oscar Lévy a švýcarský kreslíř Frederik Peeters. Atypický černobílý komiks, který režisérovi ke Dni otců darovala dcera, se v recenzích dočkal lichotivých charakteristik typu "lynchovský" nebo dokonce "kafkovský".
Jeho adaptace kombinuje neobvykle pootočenou robinsonádu, rodinné drama, survival horor a příběhy jako z fantastického seriálu Zóna soumraku. Ústředním tématem tentokrát není jen strach z neznámého, avšak také z něčeho důvěrně známého - stárnutí. Nejen vlastního, ale také ze stárnutí rodičů, partnerů nebo dětí.
Tokem času se režisér zabýval již v minulosti. Zatímco jeho horor Vesnice se odehrával v izolované zbožné komuně zakonzervované v 19. století, tentokrát je příběh situován na místo, kde běží v módu rychloposuvu. Ten se projevuje abnormálně rychlým stárnutím a zhoršujícím se zdravotním stavem postav, jejichž celý život může uběhnout za pár desítek hodin.
Šokující pointa režisérova nejznámějšího thrilleru Šestý smysl, která celé předchozí dění otočila vzhůru nohama, se pro filmy M. Night Shyamalana stala prokletím. Fanoušci teď od něj pokaždé čekají obdobně radikální zvrat.
Předloha Času však ničím takovým nekončí, přestože autor Pierre Oscar Lévy údajně překvapivý závěr napsal. Posléze však rozhodl, že pro vyznění příběhu bude lepší, když ho nevyužije.
Kreslený příběh má otevřený konec a čtenáři se musí sami rozhodnout, zda se postavy staly obětí nějakého zrůdného experimentu, nebo se vše odehrálo jen v jejich představách. Režisér se naopak o nečekanou pointu a doslovné vysvětlení nevysvětlitelného zcela zbytečně pokouší. Tezovitě proklamativní vyústění není příliš uspokojivé, nepředstavuje ale největší slabinu filmu.
Shyamalan často pracuje s paranormálními jevy, ovšem v rovině realistického vyprávění. A přestože jeho tvorba trpí značnými výkyvy, vcelku se mu dařilo navozovat tajuplnou atmosféru i zručně dávkovat stísňující napětí. Navzdory slibnému námětu Čas selhává právě v tomto ohledu.
Problém je v nastavení, kdy již po pár desítkách minut víceméně víme, co se na místě odříznutém od světa bude dít dál. Napětí se tak vytrácí, neboť nejasné zůstává jen to, zda se některému z "trosečníků" podaří pláž opustit a kolik lidí naopak zemře. Protože vyprávění se od počátku soustředí na rozcházející se dvojici manželů a jejich děti, je předvídatelné, že umírat budou především ti druzí.
Na zlovolné pláži uvízne 11 osob různého věku. V komiksu tato skutečnost umožňuje prozkoumávat lidský život v různých fázích. Dvouhodinový film však diváky zahlcuje letmými a opakujícími se informacemi o zbytečně mnoho postavách.
Nezůstává pak již prostor na to, aby protagonisté prošli nějakým vývojem, aby jejich charaktery byly plastičtěji vykresleny, natož aby se o ně diváci začali hlouběji zajímat. Platí to především pro postavu hemofilií trpící raperské hvězdy nebo pro asijsko-černošské manžele.
Nejzajímavější je postupný vývoj tří dětí, které během několika hodin dospívají, a dokonce se samy stávají rodiči. Právě u potomků, jež přímo před očima rodičů doslova vyrůstají z plavek, je však patrný jeden z logických zádrhelů.
Na rozdíl od dospělých, na nichž postupující věk z neznámých důvodů není příliš znát, se zrychlené stárnutí buněk u dětí projevuje nejradikálnější proměnou vzhledu. Není ale již vysvětleno, z jakých důvodů dozrávají také mentálně a sexuálně, když neměly možnost se adekvátně vzdělávat ani sbírat životní zkušenosti.
Snímek sice zaujme efektní prací s kamerou i několika vcelku účinnými strašidelnými okamžiky, ani ty ale nezakryjí mnohé neobratnosti. Detailní rozbor lapsů v nesoudržné zápletce by hraničil se spoilery. Alespoň v obecné rovině lze konstatovat, že zrychlené plynutí času na ostrově nemá pevná pravidla. Tvůrci toho občas využívají a libovolně je ohýbají.
Další slabinou jsou toporně napsané dialogy, které hercům mnohdy jen těžko vycházejí z úst. Nejen proto, že někteří - například lucemburská herečka Vicky Kriepsová, která ztělesňuje muzejní kurátorku a matku dvou dětí - nejsou angličtí rodilí mluvčí.
Navzdory účasti dvaačtyřicetileté mexické hvězdy Gaela Garcíi Bernala, který ztvárnil hlavu čtyřčlenné rodiny, jsou právě herecké výkony dalším problematickým aspektem. Většině chybí výraznější charisma, anebo - jako v případě australské modelky Abbey Leeové, která prakticky celý film stráví v bikinách - větší herecké zkušenosti.
Čas je typický snímek M. Night Shyamalana s obvyklými klady i zápory. Nedostatky tentokrát ale převažují natolik, že nejintenzivnější divácký vjem bude ztráta času.
Čas
Režie: M. Night Shyamalan
CinamArt, česká premiéra 22. července.