Nový Black Panther je velkolepý i intimní film, perou se v něm politika a fantastika

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
11. 11. 2022 12:00
Velkorozpočtové hollywoodské snímky často začínají spektakulární násilnou scénou, která nejednou končí úmrtím. Black Panther: Nechť žije Wakanda, jejž od čtvrtka promítají česká kina, jinak než smrtí ani začít nemohl. Místo spektáklu však netradičně nabízí smutek, pohřební rituály a jemné šumění větru. Novinka patří k nejintimnějším komiksovým filmům od Marvelu.

Může za to bohužel fakt, že úmrtí bylo skutečné. Předloňský odchod představitele Black Panthera, třiačtyřicetiletého herce Chadwicka Bosemana, silně ovlivnil náladu pokračování. Nejen pozitivně. Druhý Black Panther má zvláštní tón, díky kterému vyčnívá mezi většinou nových "marvelovek".

Po čtvrtém dílu Thora či druhém Doctoru Strangeovi to začínalo vypadat, že superhrdinské snímky od tohoto vydavatelství se zahalí do nekonečného pomrkávání po divákovi a takřka vše vsadí na vtípky, hrátky s žánry a skotačení v takzvaném multiverzu, kde nejenže je po dvou dekádách nadvlády Marvelu v Hollywoodu na dva tucty etablovaných hrdinů, ale každý může mít nespočet různých verzí z paralelních vesmírů.

Nový Black Panther v mnohém navazuje na to, co bylo sympatické na prvním dílu z roku 2018. Ten se z velké části odehrával ve fiktivní africké zemi Wakanda, jakémsi ztělesnění takzvaných afrofuturistických snů ze 70. let o tom, že "černý lid" získá svobodu skrze technologie a kosmické lety. Navzdory tomu se děj týkal dnešní geopolitické reality. A dvojka v tomto navazuje.

Opět zažíváme exkurz do země, která stojí na tradicích a kmenové mentalitě. Kromě toho ale tato uzavřená společnost, kam zbytek světa nemá přístup, čerpá z existence vzácného kovu jménem vibranium, jež z ní dělá největší velmoc světa. A nepřítelem tak nemusí být žádný fialový mimozemšťan s kouzelnou rukavicí či plánem vyhubit půlku obyvatel vesmíru. Spouštěčem dění je prostý fakt: jiné země cítí, že po smrti Black Panthera je Wakanda oslabená. Kdy jindy zkusit získat přístup k vibraniu a jeho netušeným možnostem.

Režisér Ryan Coogler natočil film, co umí zklidnit tempo a dát prostor truchlení. A když dojde na první akční scény, jsou buď děsivé a tajuplné, nebo se v nich projevuje současný společenský neklid. Když černošské hrdinky vzdorují americkým bezpečnostním složkám, navzdory odlehčujícím momentům tu scénu nelze vnímat bez současného politického pozadí. A zároveň protagonistkám nelze nefandit.

Nový Black Panther pozoruhodně mísí vážnou linku politického thrilleru, která připomíná některé starší snímky od Marvelu, s odhalováním vizuálně úchvatných fantaskních prostředí, v nichž se mísí dávné tradice s pokročilými technologiemi. Nejen Wakandy, ale také nového podmořského světa, kde žijí zvláštní polomytičtí humanoidní tvorové v přátelství s kytovci. Na mořském dně vybudovali celou civilizaci. Podobně jako Wakanďané umí využívat možností vibrania. A mají problém s lidmi, kteří touží získat cennou surovinu.

Film Black Panther: Wakanda nechť žije kina promítají od čtvrtka. | Video: Falcon

Jenže nakonec toho tvůrci chtějí stihnout až příliš. Představují na ploše 161 minut mnoho nových hrdinek, truchlí po zesnulém kolegovi a k tomu odhalují celou novou říši, z níž má povstat další padouch. Najednou se před očima rodí snímek, který má opačný problém než většina posledních titulů od Marvelu. Zatímco ty byly často zahlcené známými postavami - kolikrát v několika verzích - Black Panther hrdiny i padouchy postrádá.

Devětadvacetiletá Letitia Wrightová se sice v roli sestry bývalého krále Wakandy a Black Panthera sympaticky snaží přebrat "otěže", je však jen jednou z mnoha hrdinek, jimž se film věnuje. A politické pozadí, kde jde o mocenské machinace, zase naráží na potřebu vybudovat výrazného padoucha. Jenže podmořský polobůh Namor je spíše utlačovaný hrdina nepřesvědčivě zahnaný do kouta a velkolepá válka dvou podivuhodných mocností stojí - doslova i přeneseně - na vodě.

Namor je napůl nechtěně legrační postavou z dávných komiksových sešitků. Na kotnících má malá křidýlka a umí dýchat pod vodou i na vzduchu, ale zároveň by měl mít vážnost protagonisty filmu, který chce stále držet silnou politickou linku, mluvit o emancipaci a otevřít mainstreamovému publiku zkušenost s jinakostí.

V tom je Black Panther jedinečný: vtahuje do Hollywoodu okrajové světy, láká na pestrost originálních kostýmů, kmenových zvyků, opojné směsi sci-fi a fantasy. A skrze tyto atrakce ukazuje myšlení jiného etnika, ne lepšího či horšího, prostě odlišného.

Je škoda, že nakonec se tyto kvality rozmělní ve filmu, který má spoustu skvělých momentů a umí být velkolepý i dojemný. A právě smrt oblíbeného herce Chadwicka Bosemana mu umožnila věnovat se bez přílišného patosu, ale na pozoruhodně velké ploše truchlení a otázkám, jak se vyrovnat se ztrátou blízkého člověka.

Jenže všechny pozoruhodné jednotlivosti se poněkud požírají navzájem. A Black Panther vposledku působí jako lehce rozvleklé dílo postavené na umělém dramatickém oblouku. Přesto dovede ve správných momentech být naléhavé, chmurné i opojné. Konfrontuje diváky s trochu jinými typy zážitků než soutěžení v tom, kdo se lépe orientuje v zákrutách neustále expandujícího marvelovského univerza.

Film

Black Panther: Wakanda nechť žije
Režie: Ryan Coogler
Falcon, česká premiéra 10. listopadu.

 

Právě se děje

Další zprávy