Dopis adresovaný otci navazuje na skutečné dopisy, které tatínek posílal malé Dianě z vězení. Kombinací různých technik, jako je rotoskopie či plošková animace, autorka na malou plochu soustředí protichůdné emoce pramenící ze vztahu, který se zpřetrhal, když otec odešel za jinou rodinou.
Výsledkem je intenzivní koláž, místy energická a ženoucí se kupředu, jindy jímavá a přemýšlející mimo jiné o některých kulturně daných stereotypech. Třeba umanuté touze otců mít syna, nikoli dceru.
Studenti katedry animace na FAMU v posledních letech slaví úspěchy na největších světových festivalech i cenách Oscar. V Cannes bude za týden se snímkem Rudé boty soutěžit Anna Podskalská, další studentka animace z FAMU. Pomocí malby na sklo přetvořila známou pohádku v podmanivou baladu o závislosti, která se živelně pohybuje na pomezí folkloru a hororu.
Samotná šéfka katedry animace na FAMU nedávno získala jednu z nejcennějších trofejí. Celovečerní animovaný debut Moje srdce Mad od Michaely Pavlátové se jako první český film po 30 letech dostal do hlavní soutěže festivalu ve francouzském Annecy, odkud si odnesl cenu poroty.
"Festival v Annecy přirovnávám k olympijským hrám naší profese. Už nic většího není. Jenom se tam dostat je vždycky ohromná čest," přibližuje Pavlátová. "Výběr je přísný, je to odborný festival. Oscary mají světovou publicitu a zná je každý, ale často se do výběru dostávají filmy vyhovující americkému publiku a nějakým jiným kritériím. Annecy je svátek lidí, kteří animaci dělají a do hloubky se jí věnují," dodává režisérka, která byla na Oscara nominovaná před devíti lety za krátký film Tramvaj.
I její novinka dokazuje, že animace umí odvyprávět jakýkoli příběh. "Zaujalo mě, že to právě vůbec látka pro animovaný film není," říká o románu Frišta novinářky Petry Procházkové, jenž vyprávěl o Rusce provdané do Afghánistánu. "Chtěla jsem dokázat sobě i ostatním, že takováto realistická témata lze v animaci udělat. Hledala jsem látku, která není fantaskní, nebude pro děti, nebude o zvířatech."
"Mně je jedno, jestli je film dělaný v počítači, nebo ručně. Nebo jestli pro něj vzniklo 10 tisíc kreseb či strašně moc loutek. Producenti to rádi vyčíslují, ale já jako divák chci jen sednout do kina a být okouzlená. Ponořit se do filmu je to hlavní," říká Michaela Pavlátová. A dodává, že její studenti také umí "držet emoce na uzdě", na rozdíl od mnoha amerických animovaných filmů. "Letošní či loňský vítěz krátkometrážních animovaných Oscarů už jsou pro mě skoro kýče," glosuje.
Právě schopností zasáhnout publikum, vyprávět o mezinárodně srozumitelných tématech a přitom citově netlačit na pilu vyniká většina jinak velmi rozdílných filmů z FAMU, které nyní bodují ve světě. Ať už jde o Plody mraků Kateřiny Karhánkové, jejichž jemná bezeslovná poetika před pár lety učarovala divákům v Annecy i na stovkách dalších přehlídek. Nebo o Dceru animátorky Darii Kascheevy, jež navzdory pracné a nevídané technice simulující v loutkovém filmu snímání ruční kamerou nestavěla jen na pracnosti, ale především na jemném vztahovém dramatu. Vloni s ním dosáhla až na studentského Oscara.
Za hranicemi však fungují i humorné a výstřední filmy. Jan Saska v Cannes překvapil traktoristickou variací na vyprávění v duchu Pulp Fiction, s níž se též dostal do nominací na Oscary. A absurdní grotesku Sh*t Happens od Michaely Mihályiové a Dávida Štumpfa zase promítal festival v Benátkách.
Ostatně i snímek Moje srdce Mad od Michaely Pavlátové má nadhled. "Vepřový a hříšný myšlenky jsou tady zakázaný, jinak jsi svobodná," dozvídá se v něm hrdinka, která se jela provdat do Kábulu, od muslimské matky svého nastávajícího.
Právě humor ocenila režisérka už na knižní předloze. "Je tak nakažlivý, že jsem si tu fiktivní hrdinku zamilovala a měla pocit, že už ji nemohu opustit," říká.
Pavlátová zdůrazňuje další dva faktory, které stojí za současnou "vlnou z FAMU". Jednak studijní plán na katedře, kladoucí důraz na to, aby studenti už od prvních ročníků každý semestr či dva točili samostatné filmy a soustředili se na jeden dlouhodobý úkol. A když vyjdou ze školy, už se mohou opřít o producenty, kteří v animaci vidí smysl.
"Ten hvězdný prach je vždy u hraného filmu. Ale i s animovaným filmem je možné se dostat na velké festivaly. A také se to děje," shrnuje šéfka katedry animace, která na FAMU nastupovala s cílem více katedru zviditelnit. Podařilo se. O animaci se hojně píše v médiích, dostala vlastní kategorii na Českých lvech, sbírá světová ocenění. "Snad to vydrží co nejdéle," přeje si Michaela Pavlátová, která má na tomto vzmachu nezanedbatelný podíl.
