Když se Snyder roku 2004 uvedl debutem Úsvit mrtvých, pozornost diváků se ihned upnula na možnou budoucí hvězdu žánrové kinematografie. Nováček měl cit pro budování napětí i akci, byť jeho remake šel poněkud proti duchu původního stejnojmenného snímku z roku 1978 od George Romera, pro kterého byly zombie vždy také silnou metaforou, skrze niž z různých úhlů kritizoval společnost.
Ani Snyder ale nechtěl točit jen zábavné kousky. Přinejmenším od třetího snímku z roku 2009, adaptace jednoho z historicky nejdůležitějších komiksů Strážci - Watchmen, prokazoval velké ambice.
Nyní se v opulentním stylu vrací k zombie tematice. Natočil dílo, ve kterém je prakticky vše: lupičský film ve stylu Dannyho parťáků, záplavy nemrtvých, zombie tygr i zombie Elvis Presley, působivé lokace, melodramatický rodinný příběh, radikální obrazová stránka a tak dále. Bohužel to pořádně nedrží pohromadě.
Což by nutně nemuselo vadit, kdyby cílem bylo akcí napěchované, s nadsázkou pojaté "béčko", které chce hýřit nápady a neztrácet čas logikou. Jenže Snyder se opájí představou, že je velký tvůrce. A tak natočil film, ve kterém se hovoří o skladateli Richardu Wagnerovi a kde hrdinové citují "velikého Josepha Campbella", tedy amerického komparativního religionistu. Místo opulentního žánrového "mýtu" však vznikl spíše sebeparodický kolos, který se dýchavičně potácí vstříc až nekonečně vzdálenému konci.
Zack Snyder od prvních vteřin ukazuje, jak moc mu na filmu záleží. Sám jej nasnímal na nezvyklý druh objektivů, který mnohdy zaostřuje jen malou výseč obrazovky a zbytek se utápí v umělecké mlze. Jenže do této "mlhy" na noční silnici kousek od Las Vegas se ihned vkrádají dialogy, které jako by patřily do jiného snímku. Rádoby odlehčené, přitom až úsměvně doslovné věty o povaze tajného nákladu, který veze obří transportér.
Když po havárii skončí na vozovce obří trezor a odpadnou z něj dveře, je jasné, že do tmy nevystoupilo nic přívětivého.
Brzy už je Las Vegas zaplavené armádou mrtvých, podle níž se snímek jmenuje, a titulková sekvence plná zpomalených záběrů za tónů písně Viva Las Vegas nechává tuto dekadentní verzi amerického snu zhmotněnou uprostřed pouště doslova sežrat zaživa.
Do tohoto města proměněného v noční můru se má vydat ošlehaný chlapík v podání Davea Bautisty s partou zkušených zabijáků či kriminálníků, aby prolomili sejf plný peněz. Jenže ještě než se tým poskládá dohromady, publikum zažije přehlídku natahovaného utrpení.
Snyder chce úplně všemu dát význam. A každý moment zbytečně natahuje.
Hrdina dlouze emočně trpí, když musí zabít manželku proměněnou v zombie, jde o šedivou rozostřenou přepjatou scénu, která jen dává vyniknout tomu, že Bautista na podobný typ herectví nemá buňky. A po momentu připomínajícím nepovedené festivalové drama přichází porce drsňáctví jako z osmdesátkového braku, poté trocha hravé nadsázky a pak zase něco dalšího.
Dvouapůlhodinový snímek je nakonec přesně jako onen trochu vyvinutější druh zombie, které se potulují zdemolovaným Las Vegas. Vybaven základní sadou pocitů, umí se občas hnát rychle kupředu, povětšinou se ale jen komíhá kdesi v temnotě se znetvořenou grimasou.
Netflix má dlouhodobě problém s talentovanými a ambiciózními tvůrci, kterým dává volnou ruku. Výsledkem jsou dramaturgicky neukočírované snímky, jejichž kvalita nedosahuje seriálové produkce ze stejné videotéky.
Armáda mrtvých v této disciplíně ovšem kraluje. Snyder vzpomíná na milníky žánrové kinematografie a odkazuje na vše možné: od Útěku z New Yorku režiséra Johna Carpentera přes zombie filmy George Romera až k lupičským klasikám či závažným rodinným melodramatům. Nedaří se mu ale trefit jednotný tón ani mezi dvěma navazujícími scénami.
Až fetišisticky se opájí svými výtvory, ať už jsou to rozostřené, rádoby umělecké záběry, hrůzu a respekt vzbuzující zombie tygr, či klopýtavé dialogy, které protagonisté těžkopádně vypouštějí z úst.
Snyder natočil v jistém smyslu opravdu pozoruhodný počin: kinematografický paradox, který obsahuje mnoho absurdních motivů a zvratů, přitom se pocitově až nekonečně vleče. Neboť tvůrce se bojí doopravdy "ušpinit" brakem. Nechce natočit cosi jako další díl série Rychle a zběsile, tedy akční jízdu, která se nezdržuje logikou a kde každá bizarní scéna překonává ty předchozí. Právě tím se ale tato série, minimálně mezi pátým a sedmým dílem, vymykala unavené hollywoodské produkci a co do vynalézavosti patřila k vrcholům moderní akce.
Jenže tady je to podobné, jako když chtěl Snyder ve snímcích o Supermanovi či Batmanovi dokázat, že komiksy mohou být předobrazem "dospělé" a temné filmové podívané. Přitom se utopil v patosu a dětinské představě, že temnota vznikne, když hodně prší ve zpomaleném záběru.
Armáda mrtvých obsahuje veškeré potřebné ingredience pro zábavnou žánrovou směs. A když - bohužel zřídkavě - dojde na akci, Snyder ukazuje, že opravdu umí.
Najednou je zase mistrem načasování a efektně láme postavám vazy či bourá zdi už tak polorozpadlého Vegas. Pak si ale hrdinové opět potřebují se zastřeným pohledem popovídat o tom, co v životě pokazili. Nebo musí zombie dlouhé minuty táhnout řvoucího muže vstříc jeho smrti. A režisér si chce pustit kousek opery Richarda Wagnera, aby ukázal, že natáčí velkolepý opus.
Lze mu věřit, že Wagnera rád poslouchá i že rád čte knihy o mýtu religionisty Campbella. Jenže když z nich cituje jeho postava, jí už to věřit nelze. A není možné se ubránit uštěpačnému úsměvu. I když je to spíše smutný pohled: na umělce, který se tak usilovně snaží natočit něco velkého, až mu mezi prsty proklouzne vše, z čeho by mohl vzniknout dobrý film.
Armáda mrtvých
Režie: Zack Snyder
Film je k vidění na Netflixu.
