Neohrabaná, ale chytřejší, než se zdá. Minisérie Vladimír je moderní variací Lolity

Roku 2022 vydaný román Vladimír se stal v zahraničí hitem. Jde o jakousi post #MeToo variaci Nabokovy vrcholné Lolity, která se svižným nadhledem prozkoumává svět stárnoucí ženy posedlé erotickými fantaziemi, jejichž středobodem je nově příchozí kolega – vycházející hvězda literární scény. Debutující autorka předlohy Julia May Jonasová nyní knihu přepsala i do seriálové podoby. Osmidílná minisérie, jejíž epizody se stopáží drží okolo třiceti minut, zaostřuje na lidskou obsesi skrze rádoby nespolehlivou vypravěčku. 

Začátek je třaskavý. Vidíme spoutaného svalnatého muže v odlehlé chajdě. Probouzí se a křičí, zatímco v bílém prádle oděná protagonistka a zároveň vypravěčka se na nás skrze tzv. probořenou čtvrtou stěnu obrací se svým příběhem. Jak se do této situace dostala? Vše začalo před pár týdny. Jak se od vysokoškolské profesorky literatury a úspěšné spisovatelky dozvídáme, cítí se trochu za zenitem. Muži o ni nebojují, těžce se smiřuje s tím, že už překročila padesátku. Její muž, vedoucí katedry a šarmantní básník, je odstaven z funkce a čeká na soudní řízení. Před několika lety totiž opakovaně spal se svými studentkami a jeho chování právě vyšlo najevo. 

Zobrazit
7 fotografií

Touha, manželské pnutí a stíny akademické půdy 

Manželství hlavní hrdinky, jejíž jméno se nedozvíme, a jejího muže má charakter otevřeného vztahu. Ona svého manžela podporuje, stojí za ním, a zároveň musí řešit rozpadající se vztah dcery, která je advokátka. Do toho na katedru přichází pohledný Vladimír, o němž protagonistka začne fantazírovat. Její žhavé představy čeří strnulou každodennost a dojde i na flirtování, jakkoli je Vladimír vlastní ženou, s níž vychovává malé dítě, označován za puritána. 

Vyprávění postupně vytváří vztahový pletenec, skrze postavy ohledává, co se v partnerských životech smí či nesmí, kde vůbec leží ona hranice. Na jedné straně sledujeme stále intenzivnější touhu, na straně druhé blížící se soudní proces a otevřené rány, které si manželství nese z minulosti. Tyto dvě složky spolu ne vždy obratně komunikují a v zásadě tak vidíme dvě rozštěpené linie, přičemž ta tepající do vysokoškolských struktur a jejich hierarchické problematiky je postupně mnohem pronikavější, ambivalentnější a podnětnější. 

Samotná touha začne být po chvíli cyklicky otravná, vidíme stále ty samé mechanické, zblízka snímané záběry se zamlženým oparem, intenzivními výdechy a „oblečenou“ erotikou. Jistě, značí nemožnost protagonistky se posunout, ale větší kreativita a konceptuálnější práce s fantazijně-erotickými segmenty by na škodu rozhodně nebyla. Stejné je to i s vypravěčkou, která do kamery vysvětluje své pocity. Každý myšlenkový pochod, každá akce je pro diváka verbálně okomentována, což mírně zachraňuje snad jen přirozený půvab a drzost Rachel Weiszové. 

Takzvaná nespolehlivá vypravěčka je stavebním kamenem předlohy i minisérie. Postupně zjišťujeme, že představy, jež o sobě chová a předává nám, jako třeba oblíbenost u studentů, nejsou úplně přesné, spíš opačné. K podvratnosti má ale série velmi daleko, až na samotný závěr, kdy se jednotlivé motivy alespoň částečně převrátí a uspokojivě zúročí. Většinu času je však ona šibalská sdílnost směrem k publiku zcela nadbytečná. 

Sérii by obecně prospěl silnější cit pro filmovou řeč. Potýká se s úplně stejnými neduhy jako většina produkce streamovacích platforem. Na to, že se vyprávění točí okolo vášně, víceznačnosti nebo prolínání fikčních světů s těmi reálnými, je seriál až banálně generický, mrtvolný a nijaký. Přesto dokáže uhranout, především díky hereckým výkonům a již zmíněné problematice vysokoškolských vztahů. 

Nic není černé nebo bílé 

Tvůrci empaticky měří oběma pomyslným stranám stejně. Nesnaží se vyvozovat fatální závěry, nezůstávají ani u zjednodušujícího poukazování na nedostatky studentů či profesorů. Například téma ignorance posluchačů, kteří na starší literatuře vnímají především její mizogynní rysy, a tak ji apriori odmítají, je zkoumáno z různých úhlů pohledu. Obdobně kriticky nahlíží i alibismus profesorů, kteří své dřívější jednání obhajují tím, že tehdy byla zkrátka jiná doba. 

Kontrast deziluzivního dospělého života s tím mladistvě dychtivým a lehce naivním je pro sérii klíčový. Nic není černé nebo bílé. Je těžké být upřímný k ostatním, natož sám k sobě. Vede nás k našemu jednání touha, nebo závist? Na základě čeho můžeme mít čisté svědomí? A jde to vůbec?  Závěrečné poselství směřuje k emancipační rovině: protagonistka díky erotickým fantaziím nachází zápal pro autorské psaní. Poté co ji dlouho svazoval tvůrčí blok, konečně začne tvořit. 

Související

Pravda je stále tam venku. Jaká bude nová tvář legendárního seriálu Akta X?

Vladimír je značně neohrabaným přírůstkem se spoustou problémů a rozporů. V závěru však (navzdory rozpačitému rozjezdu a někdy naprosto zbytečně šponovaným dějovým zvratům) dokáže rozvířit úvahy o morálním kodexu. Je chytřejší, než by se mohlo na první pohled zdát, jakkoli stále svázaný streamingovou unifikací.