reklama
 
 

Recenze: Mexičtí Narcos musí přežít mezi hrochy a nebezpečnými šelmami. A daří se

27. 11. 2018 16:05
Seriál Narcos v současné kvalitní televizní tvorbě představuje ostrov obdivuhodné vyrovnanosti.

Dosavadní tři řady sice nerozvíjely překotně originální formuli - šlo o směs dokudramatu, thrilleru, magického realismu a sarkastické komedie o kořenech narkomafie -, přesto vždy přinesly dostatek dějových zvratů, absurdních situací a skvěle charakterizovaných i obsazených postav.

Narcos: Mexico, který je nyní k vidění v internetové videotéce Netflix, představuje odbočení z dosavadní časové i dějové linie, která sledovala vzestup kolumbijských kartelů. Ve všech ostatních ohledech ale novinka pokračuje v nastoupené cestě.

Třetí sezona Narcos se uzavřela v první polovině 90. let, kdy americká protidrogová policie DEA pomohla rozprášit členy kartelu Cali, který konkuroval v té době již mrtvému narkobaronovi Pablovi Escobarovi. V poslední scéně agent Javier Peña, jeden z hlavních aktérů této události, stál na mexicko-americké hranici a díval se přes řeku Rio Grande do krajiny, která ještě nedávno nebyla na mapě války proti narkotikům, ale rychle se vyšvihla mezi přední bojiště.

Nová řada Narcos teď vypráví příběh tohoto prudkého vzestupu v průběhu 80. let, v jehož středu stojí nenápadný uhlazený "hubeňour" Miguel Ángel Félix Gallardo, bývalý policista, který pochází z okrajového mexického státu Sinaloa.

Sinaloané jsou nepřístupní a soudržní outsideři, kteří využívají geografické polohy svého domova k pěstování marihuany. Ta je zpočátku výsadní artiklem nejednotné narkomafie, jež operuje na bázi znepřátelených lokálních "organizací" zvaných Plazas. Gallardo se stává jejich nepravděpodobným sjednotitelem. V patriarchálním a tvrdém světě zosobňuje prototyp vypočítavého a precizně plánujícího byznysmena, který v pravou chvíli dokáže přitvrdit. A hlavně: má vizi. Vizi soudržné a silné rodiny, která převezme veškerý obchod s marihuanou a uzavře výhodné partnerství s vrcholnými politickými představiteli země.

Hubeňour kontra smíšek

Gallardo, kterého s jedinečnou směsicí nejistoty, rozechvělosti a skryté záludnosti vystřihl elitní mexický herec Diego Luna, je jiný typ "kmotra" než hřmotný zabiják Escobar, ale liší se také od gentlemanů z Cali, kteří tvořili pevnou součást kolumbijského establishmentu.

Tento řečený El Padrino zůstává trpěnou "náplavou" ze Sinaloy a mexická smetánka ho toleruje hlavně proto, že jí přináší závratné zisky. Gallardo tak vždy stojí trochu stranou, a jakmile je osobně konfrontovaný s kolumbijskými narkošíbry, působí zranitelně.

Přesně v tom ale dříme síla postavy, která si do kanceláře pověsí melancholický impresionistický portrét zoufalého muže. Narcos opět vypráví o zrodu bezskrupulózního manipulátora a člověka, v němž se probouzí nesmlouvavé, diktátorské jádro.

Novinka Narcos: Mexico se směle řadí do kánonu současných seriálů. | Video: Netflix

Seriál z produkce Netflixu vždy stál na duelu "policajtů a zlodějů". V první a druhé řadě to byl především souboj žoviálního amerického agenta Murphyho s nepolapitelným Escobarem, ve třetí se nesourodý triumvirát kartelu Cali musel vyrovnat s nekompromisními metodami plakátového kovboje Javiera Peñi.

Pro novou řadu tvůrci zvolili odlišný přístup. Herec Michael Peña a jeho agent Kiki Camarena nijak nepřipomíná svoje fotogenické předchůdce. Je to zavalitý, čistě rodinný prototyp smíška, ale pod žoviální slupkou číhá nesmiřitelný a tvrdohlavý pronásledovatel. Seriál mezi Camarenou a Gallardem vytváří po celou dobu jasnou paralelu na profesní i osobní rovině. První skutečně přímou konfrontaci jim však umožní až na samém konci, když už diváci mají za sebou jeden z nejbrutálnějších okamžiků v dějinách Narcos.

Tahle země nezná happy end

"Tenhle příběh nemá happy end," konstatuje hned na úvod ironický hlas vypravěče, který ještě víc posiluje rozšafný dojem z první poloviny řady. Pěstuje se marihuana a ústřední mafiánské trio, které vedle Félixe tvoří ještě nevycválaný bohém Rafa a nesmírně jímavý "narkootec" Don Neto, tvoří partičku, jíž může divák fandit. Sledování vzestupu Gallardova impéria není provázené takovým pocitem provinilé fascinace, který známe z předchozích sezon Narcos. Může se vlastně zdát, že po drakonickém řádění Escobara jeho mexičtí souputníci nemají co nabídnout. Jsou až příliš normální a jejich počínání nepřipomíná krvavý magický realismus kolumbijské kokainové kliky.

Podobně jako Gallardo ale dělají Narcos: Mexico ze zdánlivé slabosti svou největší přednost. Precizně vykreslují charaktery i prostředí, s pořádnou dávkou nadsázky zachycují značně stagnující aktivity DEA a celé americké vlády, která nástup Gallarda naprosto zaspala. Ve druhém plánu seriálu se vine intenzivní podprahové napětí - jak se z celkem bodrých "obchodníků s trávou" stala organizace, která některé oblasti Mexika proměnila v postapokalyptickou krajinu bez svědomí, krajinu plnou dekapitovaných a zmrzačených lidských torz.

Režiséři z divého kraje

Jak se z mexické narkooperety plné sombrer a pestrých košil stal mlýnek na kosti a lidské maso, jaký známe z investigativních dokumentů nebo filmů jako Sicario režiséra Denise Villeneuva či Heli od Amata Escalanteho? Narcos: Mexico o tomto plíživém přerodu vypráví v jemných náznacích.

Iniciační událostí je samozřejmě vstup kolumbijského kokainu, ale seriál jasně naznačuje, že bílý prášek jen vyeskaluje něco, co je ve společnosti už dávno přítomné - korupci, neúctu k lidskému životu, pohrdání chudobou, bezohledné sobectví.

Netflix udělal extrémně chytrý krok, když vedle zkušených režisérů z předchozích sezon Narcos povolal i dva zástupce elity mexického artového filmu - již zmíněného Amata Escalanteho, který uhranul obrazy drogami rozvrácené země v náročných dramatech Heli a Divý kraj, a Alonsa Ruizpalaciose, jehož okouzlující žánrový ornament Museum letos zazářil na festivalu v Berlíně nejen retro vzhledem podobným tomuto seriálu.

Oběma dokonale sedí styl na pomezí tvrdého realismu, estetiky 80. let a narkobalady. Dokážou sugestivně zachytit atmosféru různých vrstev mexické společnosti, zapojit dobovou popkulturu i prudké erupce násilí. Čtyři díly seriálu v jejich režii patří k ozdobám moderní kvalitní televizní zábavy. Dokonale rytmizované, elegantně střihané, kombinující aktuální a archaické postupy.

Byť i Narcos: Mexico trpí dramaturgickým syndromem mnoha netflixovských seriálů - jejich klimax přijde příliš dlouho před koncem a zbytek děje už jen mechanicky dovypráví -, směle se řadí do kánonu současných seriálů.

Není důvod, aby se Narcos cítili jako jejich protagonista Félix Gallardo, který se v Kolumbii proti své vůli ocitne v altánu poblíž hrošího jezera, kde musí pohlédnout do očí skutečné šelmě. Tahle mexická jízda v sobě má stejně intenzivní sarkasmus, napětí a vražednou jiskru jako dosavadní tři řady věnované Kolumbii.

autor: Vít Schmarc | 27. 11. 2018 16:05

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama