Knihu na základě výpovědí nezletilé západoberlínské narkomanky Christiane Felscherinowové v roce 1978 sepsali novináři Kai Hermann a Horst Rieck z časopisu Stern. Název odkazuje na průjezdné nádraží Berlin Zoologischer Garten, které ve své době nechvalně proslulo jako centrum feťáků a šlapek v teenagerském věku i obchodu s drogami.
Christiane, jež vyrůstala v neutěšených rodinných poměrech na berlínském sídlišti Gropiusstadt, v knize otevřeně líčí, jak postupně propadala těžké závislosti. Zcela bez příkras v ich-formě popisuje zhoršující se zdraví, kruté absťáky i opakované pokusy vymanit se z bludného kruhu návykovosti, která z ní učinila nejprve somračku, poté zlodějku a posléze i prostitutku.
V roce 1981 na motivy knihy vznikl stejnojmenný film Uliho Edela, dnes již známého také dalším kontroverzním životopisným dramatem Baader Meinhof Komplex. S palčivou syrovostí vypodobnil svět mladistvých narkomanů z okraje společnosti, kteří v naivním sebeklamu, že mohou kdykoli vystoupit, dobrovolně sjíždějí tobogán do pekla.
Rozdíly v tom, jak život "dětí ze stanice ZOO" ukazuje aktuální seriál, snad ani nemohou být kontrastnější. Několika záběry i scénami sice odkazuje na film, oproti jeho chvílemi až dokumentaristicky autentickému pojetí je však vizuálně mnohem okázalejší a "vystajlovanější".
Televizní režisér Philipp Kadelbach se scenáristkou Annette Hessovou nakládají s předlohou velmi volně ve snaze přiblížit příběh současným mladým divákům. Ústřední dějová linka zůstává obdobná, na rozdíl od filmu se ale autoři nezaměřují jen na postavu Christiane. Mnohem větší, byť nikoli stejný prostor poskytují i jejím pěti nejbližším přátelům.
Tvůrci přitom nezastírají, že mnohé události pro potřeby seriálu upravili, popřípadě si je domysleli. Některým postavám - například Christianině velké lásce Detlefovi, který ji stáhl na samé dno - zřejmě z tohoto důvodu změnili původní jména, zatímco jiné figury spojili do jediné.
Mladičké narkomanky Stella a Babsi, stejně jako tři další teenageři píchající si heroin, se sice objevují již v Christianině knižní zpovědi i filmu, s výjimkou protagonistčina přítele však spíše jen ve vedlejších rolích.
Tvůrci seriálu proto detailně rozvíjejí některé motivy, jež kniha jen naznačila, případně v jejích intencích domýšlejí nové. Podrobně vykreslují především dysfunkční rodinné zázemí obou Christianiných nejlepších kamarádek, které kniha mnohdy nastínila několika větami či odstavci.
Další zásadní změnou je vizuální koncept. Zatímco Edelovo drama využívalo potlačené barevné spektrum, Kadelbachův seriál často doslova září neonovými barvami. Natáčelo se sice na nevábných pražských betonových sídlištích či ošuntělých nádražích, avšak scény, které se odehrávají v nočních klubech nebo zhmotňují surrealistické halucinace postav, jsou vysoce stylizované.
Sekvence zasazené do ulic či bytů evokují druhou polovinu 70. let. Této době odpovídají i účesy a móda. Jakmile však kamera vstoupí do prostor "nejmodernější evropské diskotéky" Sound na Genthiner Strasse, vypadá to, jako by zabloudila spíše na rave party v 90. letech. Tvůrci tím zjevně chtějí diametrálně odlišit každodenní šedivou realitu postav od jejich euforických stavů, jež vyvolává hlasitě pulzující taneční hudba stejně jako drogy.
Provokativní koncept má nepochybně posílit univerzálnost příběhu, je ale otázka, zda by nebylo vhodnější původní příběh ze 70. let kompletně a důsledně přenést do současnosti. Za tu dobu se nejen v Berlíně mnohé změnilo, zároveň je ale natolik nadčasový, že by mohl dobře fungovat, i kdyby postavy používaly smartphony.
S časovou rozklížeností souvisí výběr hudby. Parta dospívajících feťáků, soustředěná okolo Christiane, v 70. letech poslouchala zejména Davida Bowieho. Jeho hudba zaznívá také ve filmu, do něhož byla dokonce vložena scéna natočená během zpěvákova koncertu.
Bowieho klasické skladby, včetně Heroes, se teď vinou i seriálem, kromě toho v něm však zaznívá modernější elektronická hudba. Podepsán je pod ní především v Los Angeles působící berlínský skladatel a producent Robot Koch. Prostor dostávají i křehké písně indie-rockových zpěvaček typu Florence Welchové.
Mnohé z "updatů" vyvolávají podrážděné divácké reakce. Největší slabinou série je však nevhodný casting. Tvůrci postavy dětí obsadili mladistvě vypadajícími, přesto očividně dospělými herci, z nichž téměř všem již bylo 20 let. Ačkoli většina dokáže věrohodně vyjádřit bolestnou osamělost, výrazně to podlamuje zdrcující intenzitu příběhu, jíž akcentoval právě hrozivě nízký věk aktérů.
Z knihy vyplývá, že Christiane se ve 12 letech setkala s hašišem a již o rok později na diskotéce s heroinem. Ve filmovém přepisu, kde účinkovala řada neherců a v některých záběrech se v komparsu objevili i skuteční narkomané a prostitutky, tehdy třináctiletá debutantka Natja Brunckhorstová s nenucenou přesvědčivostí ztvárnila hlavní postavu.
V seriálu ji ztělesňuje dvaadvacetiletá Rakušanka Jana McKinnonová, které navzdory solidnímu výkonu lze jen stěží uvěřit, že jako knižní Christiane okusila drogy dřív, než dostala první menstruaci. Věkový nesoulad ještě umocňuje skutečnost, že dívčini rodiče vypadají spíše jako její starší sourozenci.
Nejautentičtěji - a nejen proto, že vypadá nejdětštěji - působí nakrátko ostříhaná Lea Drinda, představitelka blonďaté princezničky s andělským obličejem Babsi.
Navzdory tomu, že tvůrci v druhé polovině zobrazení drogové reality přece jen o něco přitvrzují, nikdy nedosahují trýznivé drastičnosti Uliho Edela v jeho bezvýchodně ponurém filmu.
S ohledem na to, na jakých místech se protagonisté seriálu potulují, zůstávají až příliš úhlední a vyparádění.
Co způsobují abstinenční příznaky a jaké devastující stopy závislost zanechává na těle i na duši, seriál zobrazuje ve zdrženlivé podobě. Jako by tvůrci nenacházeli odvahu naplno ukázat všechny temné, špinavé a sebedestruktivní aspekty užívání drog.
Německou minisérii budou zřejmě nejvstřícněji vnímat diváci, kteří knihu nečetli a neviděli ani film. Naopak pamětníci se s koncepcí série coby romantizujícího, klipově efektního a časově neukotveného retra budou smiřovat jen těžko.
My děti ze stanice ZOO
Režie: Philipp Kadelbach
Seriál je k vidění na HBO GO
