reklama
 
 

Muži z Acapulca Jeanu-Paulu Belmondovi je 85 let. Život se mi vždycky zdál snadný a zářivý, říká

8. 4. 2018
V pondělí pětaosmdesátiletý herec Jean-Paul Belmondo hrál ve více než osmdesáti filmech, mezi ty nejslavnější paří U konce s dechem, Muž z Acapulca nebo Zvíře. "Překračoval jsem hranice, narušoval pořádky, rozčiloval jsem lidi s tradičním myšlením a okouzloval modernisty. Opravdu mě nebylo možné vtěsnat do jakékoliv normy, odmítala mě," napsal o sobě v biografické knize Mých tisíc životů, který vyšla loni i v češtině. Ve fotogalerii si připomeňte deset Belmondových výrazných rolí.

"Stále ještě dychtím po životě jako v mladých letech. A pokud mi tělo už nedovoluje, abych se choval ztřeštěně, vrhal do sedadel ferrari a lítal od natáčení k natáčení, nebrání mi, abych vše prožil znova," napsal Jean-Paul Belmondo v předmluvě autobiografické knihy Mých tisíc životů, již loni vydalo nakladatelství Práh. V pondělí 9. dubna se rodák ze severozápadu Paříže dožívá pětaosmdesáti let.

Před kamerou se v hraném filmu objevil naposledy v roce 2008 ve snímku Muž a jeho pes. Zahrál si hlavní roli opuštěného muže, jemuž okolí včetně žen dává najevo, že už není nejmladší. Úloha v tomto filmu přišla sedm let po mozkové příhodě, která může za hercovo částečné ochrnutí.

Během kariéry Belmondo ztvárnil přes osmdesát rolí. Zlomový byl pro jeho kariéru film novovlnné režisérské ikony Jeana-Luca Godarda U konce s dechem z roku 1960, který z tehdy sedmadvacetiletého herce s vizáží floutka s atypickým nosem a rty udělal ikonu: poté, co se poprvé objevil na plakátech, mu prý doma nepřestal zvonit telefon.

V loňské fotografické knize Belmondo o Belmondovi vzpomíná, že Godard chodil na natáčení pouze s malým zápisníkem a režie byla v jeho novovlnném podání jedna velká improvizace.

"Když natáčíme, řekne mi, ať jdu do telefonní budky. Vstupuji do budky. Pak se ptám, co mám říct. Odpovídá, že co chci. Natáčíme tímhle způsobem dva, někdy tři záběry za den. Pak řekne, že už nemá nápady a že máme jít domů. Producent skákal do stropu… Přišel jsem z divadla ze světa, který požaduje krajní přesnost a dokonalost textu. Tento způsob práce mě přinejmenším zpočátku - velmi jemně řečeno - mátl," uvádí v knize. 

Pro klasické divadlo byl Belmondo příliš velký komik. Ve škole ho prý učitelé nesnášeli a na konzervatoři, jejímiž stěnami otřásaly Belmondovy výbuchy smíchu, nezůstala po herci ani stopa. "Přiznávám, že jsem opravdu nikdy nebyl nadaný pro tragédii, bylo pro mě těžké rozplakat se ve filmu. Život se mi zdál snadný a zářivý i přes všechna ta dramata a kruté ztráty, po nichž se člověku zdá, že mu byl kus těla amputován," říká.

V září roku 2016 Belmondo na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách převzal Zlatého lva za celoživotní dílo. Na tiskové konferenci, kam dorazil s pomocí dvou asistentů, zavzpomínal také na svého celoživotní spřízněnou duši, herce Alaina Delona (82). Na plátně se ti dva poprvé potkali v roce 1957 ve filmu Buď hezká a mlč.

"Povahově různí, ale oba současně bezstarostní a vášnivě zaujatí svým povoláním se stáváme přáteli. A to přesto, že jsme byli protikladní - já veselý a sympatický, on zašmušilý a introvertní. Já klasicky vzdělaný herec, on se stal hercem náhodou," vypočítává Belmondo. Zároveň posílá do patřičných končin veškerá média, které toto přátelství desetiletí zpochybňovala.

Loni při předávání cen César dostal Belmondo zvláštní cenu za celoživotní přínos. Celý sál povstal a několik minut herci tleskal, dojatý Belmondo neměl daleko k slzám. Ve své řeči pak poděkoval matce, která ho celý život motivovala, aby byl stejně odvážný jako jeho otec - sochař Paul Belmondo.

Rodičům a prozřetelnosti Jean-Paul Belmondo nepřímo děkuje i ve zmiňované knize.

"Svobodomyslnost a radost ze života jsem ukazoval odmala, možná proto, že jsem byl válečné dítě, možná také proto, že mi je rodiče ukázali a dovolili, abych si je užíval. A možná proto, že jsem se pro takový způsob života rozhodl. Pochopitelně jsem si vybíral zkratky, překračoval hranice, narušoval pořádky, rozčiloval jsem lidi s tradičním myšlením a okouzloval modernisty. Opravdu mě nebylo možné vtěsnat do jakékoliv normy, odmítala mě."

12. dubna bude ČT Art vysílat portrétní snímek Belmondo Belmondem. "Bebel", jak se herci přezdívá, se v něm vrací na místa, kde vznikaly jeho nejslavnější filmy. Spolu s ním a jeho synem Paulem navštíví diváci Rio de Janeiro, Paříž, Řím a francouzskou Riviéru. 

autor: Hana Slívová | 8. 4. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama