Muž mála slov. Tommy Lee Jones se stal hollywoodskou hvězdou proti své vůli

Má pověst do sebe uzavřeného profesionála, který na plac přichází dokonale připravený a o svých postavách detailně přemýšlí. Důsledně se straní povrchně nablýskaného života hollywoodských celebrit. Jen málokdy poskytuje rozhovory a přísně si chrání soukromí.

Hvězdou se přesto stal. Celosvětovou popularitu herci zajistila v roce 1997 sci-fi komedie Muži v černém, v níž se stoickým klidem ztělesnil člena supertajné vládní agentury chránící planetu před hrozbami z vesmíru. Díky prošedivělému agentovi K Tommy Lee Jones získal mimořádný věhlas až v Japonsku, kde se proměnil v ikonickou reklamní tvář kávy BOSS.

Shakespearovský herec na fotbalovém hřišti

Jeho dětství na americkém Jihu bylo krušné. Narodil se v texaském městečku San Saba. Jeho matka byla policistka a učitelka, otec pracoval na ropných polích. Kvůli jeho práci se rodina často stěhovala a doma panovaly bouřlivé poměry – rodiče se dokonce dvakrát vzali a rozvedli. Napjaté vztahy mezi otcem a synem často vedly k fyzickým trestům.

Tommy Lee Jones, který si sám vyzkoušel tvrdou dřinu na ropné plošině, herectví nikdy nestudoval. Svému řemeslu se učil především pozorováním herců, jichž si od mládí vážil. Na Marlonu Brandovi obdivoval nekompromisnost, na Clintu Eastwoodovi zdrženlivost, na Robertu Duvallovi preciznost a na Genu Hackmanovi všestrannost. I díky nim si vytvořil svůj typický úsporný projev.

První herecká zkušenost přišla v sedmi letech, kdy byl ve druhé třídě vybrán pro roli Kejchala ve školní inscenaci Sněhurky a sedmi trpaslíků. „Bral jsem to tehdy velmi vážně,“ vzpomínal herec později. Po střední škole mohl díky stipendiu začít studovat anglickou literaturu na Harvardu. Jeho spolubydlícím na koleji byl budoucí americký viceprezident Al Gore.

Na Harvardu vystupoval v řadě studentských inscenací, často v Shakespearových hrách. Zároveň se prosadil i jako hráč amerického fotbalu v univerzitním týmu Harvard Crimson, v němž nastupoval na pozici guarda. Trenér mu tehdy řekl, že „na škole může čtyři roky hrát fotbal a hercem může být po zbytek života“. Poslechl ho na slovo.

Oscar za buldočí zaťatost

Po získání bakalářského titulu zamířil v roce 1969 do New Yorku, kde se záhy uchytil na Broadwayi. O rok později debutoval ve filmu epizodní rolí studenta ve slavné romanci Love Story. V 70. letech účinkoval v řadě filmů, z nichž za zmínku stojí hororový thriller Oči Laury Marsové, kde si v roce 1978 zahrál detektiva s hrůzným tajemstvím.

Prvního výrazného uznání se dočkal dva roky nato, kdy získal nominaci na Zlatý glóbus za životopisné drama První dáma country music. Přesvědčivě v něm zosobnil vznětlivého, byť milujícího manžela zpěvačky Loretty Lynnové. Ojedinělou výzvou pro něj byla velmi komplikovaná postava skutečného vraha Garyho Gilmora v televizním filmu Katova píseň (1982), za niž dostal cenu Emmy.

Zásadní zlom v kariéře přišel na začátku 90. let, kdy jeho filmografie čítala již přes třicet položek. V roce 1991 ho Oliver Stone obsadil do politického thrilleru JFK. Za zpodobnění navenek kultivovaného, ale arogantního neworleanského podnikatele Claye Shawa, zapleteného do spiknutí kolem atentátu na prezidenta Kennedyho, byl poprvé nominován na Oscara.

Druhou oscarovou nominaci již ve zlatou sošku proměnil. V thrilleru Uprchlík (1993) se jako federální maršál Samuel Gerard, který s buldočí zaťatostí pronásleduje neprávem odsouzeného lékaře, stal zcela rovnocenným partnerem Harrisona Forda. Tutéž postavu, oceněnou i Zlatým glóbem, si o pět let později zopakoval ve filmu Šerifové.

Své čerokézské předky si herec připomenul v roce 2003 v revizionistickém westernu Ztracené v roli odcizeného otce, který opustil rodinu a dlouhé roky žil mezi indiány. Další otcovskou figuru oživil v dramatu V údolí Elah (2007). Za minimalistické ztvárnění žalem zlomeného penzionovaného seržanta vojenské policie, jenž se snaží objasnit smrt svého syna, obdržel třetí oscarovou nominaci.

Poslední strážce tradičních hodnot

V témže roce exceloval jako unavený šerif v kriminálním dramatu Tahle země není pro starý. Strážce zákona ze „staré školy“, konfrontovaný s poznáním, že už nedokáže čelit brutálnímu násilí ve světě, kde přestaly platit tradiční hodnoty, se v jeho podání vyznačoval melancholickou starosvětskostí. Za jeden ze svých vrcholných výkonů si vysloužil jen nominaci na cenu BAFTA.

V posledním čtvrtstoletí se Tommy Lee Jones objevoval i v ryze komerčních projektech. Jeho poslední zásadní a zároveň atypickou rolí byl republikánský kongresman Thaddeus Stevens ve Spielbergově dramatu Lincoln z roku 2012. Rétoricky útočné a sarkastické převtělení do vášnivého odpůrce otroctví mu vyneslo čtvrtou nominaci na Oscara. Zároveň ukázalo šíři jeho hereckého rejstříku.

„Muž mála slov“, jak mu kvůli lakonickým odpovědím přezdívají novináři, se úspěšně věnoval i režii. Zaměřil se především na atypické westerny, které zbavují Divoký západ romantických mýtů. Svůj neo-western Tři pohřby (2005) dokonce natočil na svém ranči poblíž Van Hornu.

Související

Zemřela dcera Tommyho Lee Jonese Victoria. Hrála s ním v Mužích v černém 2

S třetí manželkou dnes žije na dalším rozsáhlém ranči v rodném texaském okrese San Saba, kde chová koně a dobytek. Ještě v sedmdesáti letech hrál pólo. „Koně jsou součástí života mé rodiny po generace,“ vysvětlil před lety. „A pólo je to nejlepší, co může člověk a kůň společně podniknout.“

Tommy Lee Jones za více než půlstoletí natočil kolem osmdesáti filmů různých žánrů. Poté, co letos na Nový rok zemřela jeho čtyřiatřicetiletá dcera Victoria, se však stáhl z veřejného života. Ještě před touto tragédií dokončil natáčení remaku klasického westernu Anděl a bandita z roku 1947. Symbolicky v něm i na prahu osmdesátky vytvořil svou nejtypičtější postavu – maršála pronásledujícího uprchlého psance.