Hanks hraje pedanta. Hřejivý film zdůrazňuje pozitivní stránky věcí a lidí

Martin Šrajer Martin Šrajer
3. 2. 2023 13:20
Americký remake filmu podle švédského bestselleru s Tomem Hanksem v hlavní roli připomíná humanistickou pohádku. Využívá všechny melodramatické páky, aby přesvědčil publikum, že lidé jsou dobří a život má smysl.

Otto už chce mít klid. Z jeho života vyprchaly všechny barvy, vůně a chutě, které do něj vnášela manželka Sonya. Po její smrti ho ve zšeřelém domě na předměstí amerického Pittsburghu nikdo nečeká. Nemá přátele ani po nich netouží. Kromě pravidelných návštěv hřbitova akorát permanentně dohlíží, zda sousedé třídí odpad a neparkují mimo vyhrazené zóny. Jinak jej netěší nic, v ničem nevidí smysl.

Zahořklý pedant s autistickými rysy spatřuje jediné východisko: sebevraždu. Konečně se zase shledá s milovanou ženou, na kterou ve sladkobolných flashbacích vzpomíná jako na prakticky bezchybnou bytost, víc anděla než člověka.

Film nazvaný Muž jménem Otto, který od čtvrtka promítají česká kina, začíná prvním z několika hrdinových pokusů vše ukončit. Nedotáhne ho. Kvůli smůle a povyku na ulici. V sousedství se pořád něco děje a deprimovanému seniorovi není dopřáno odejít s pocitem, že v jeho čtvrti budou dál respektována pravidla, na nichž patologicky lpí.

Tíživé první minuty nasvědčují, že sledujeme smutné drama o stáří a samotě. Opak je pravdou. Muž jménem Otto vyznívá jako hřejivá tragikomedie, která zohledňuje hlavně pozitivní aspekty věcí a lidí.

V temné ulitě

Nevrlá maska skrývá muže se silným smyslem pro spravedlnost a příliš velkým srdcem, což není jen popis charakteru, ale rovnou hrdinova diagnóza. Režisér Marc Forster a scenárista David Magee si nepotrpí na jemné metafory s více možnostmi výkladu. Natočili nenáročný, srozumitelný film pro nejširší publikum.

Protagonistovu dobrotu jako jediná dokázala vnímat manželka, která mu pomáhala komunikovat se světem. Nepotká-li někoho srovnatelně chápavého a empatického, Otto zůstane vězet ve své temné ulitě. Naštěstí mu osud, respektive vykonstruovaný scénář, sesílá do cesty Marisol.

Temperamentní máma dvou dcer s poněkud neohrabaným partnerem se právě přistěhovala do vedlejšího domu. Hrdina sice nechce poznávat nové lidi a zažít další zklamání, dobrosrdečná Mexičanka však pokusy o navázání přátelství nevzdává a osamělého vdovce, který už byl jednou nohou na onom světě, vtahuje zpět mezi živé. Morousovitý důchodce si začíná neochotně připouštět, že možná ještě není zcela nepotřebný, že má stále co nabídnout.

Sebevražda ze seznamu jeho úkolů nemizí. Přednost však dostává pomoc Marisol, jež čeká třetí dítě a chce se naučit řídit. A boj s chamtivým developerem, který jako sup krouží kolem domu jiných sousedů. Otto nadto poskytuje útočiště mladému trans muži Malcolmovi, bývalému studentovi své manželky vyhnanému z domova.

Film vznikl podle knižního bestselleru Muž jménem Ove švédského spisovatele Fredrika Backmana, který v českém překladu Jitky Herčíkové vydal Host. Jednu adaptaci už inspiroval: vznikla ve Švédsku a roku 2017 byla nominovaná na dva Oscary, za nejlepší cizojazyčný snímek a masky.

Americká novinka se sice odehrává v odlišných reáliích, Oveho přejmenovala na Otta a některé vedlejší postavy mají jinou národnost, pohlaví či sexuální orientaci, k zásadnějším úpravám ale nedošlo. Jen k lehkému obroušení hran, které by pro publikum v USA nejspíš byly moc ostré.

Hledání snadných řešení

Muž jménem Otto neriskuje a sází na prověřený příběh, jehož variace lehko najdeme i mimo Švédsko. Stačí vzpomenout na českou budovatelskou klasiku Dovolená s Andělem z roku 1952, kde nabručený revizor v podání Jaroslava Marvana díky kolektivu pochopí, že na světě je líp, když si lidé pomáhají. Ideologické pozadí se mění, teze zůstává.

Diváckou jistotu představuje vedle úspěšné předlohy Tom Hanks v hlavní roli. Herec, který projekt produkoval s manželkou Ritou Wilsonovou, se částečně vrací k situační komice, svému poznávacímu znamení z 80. let. V méně přesvědčivých melancholických pasážích, kdy Otto rozjímá nad životem, zároveň uplatňuje dramatický talent.

Film Muž jménem Otto promítají kina od čtvrtka. | Video: Falcon

Mladší verzi protagonisty ztvárnil Hanksův syn Truman. Oproti otci prakticky nemá herecké zkušenosti, ale nevadí. Většinu práce v retrospektivních pasážích obstarává sentimentální hudba a rozostřený obraz. Scénám dodává snový, nereálný nádech.

Pohádkovou naivitou se ovšem vyznačuje i přítomné vyprávění. Zápletka připomíná obrázkový katalog naléhavých společenských témat posledních let: předsudky vůči přistěhovalcům, gentrifikace, práva trans lidí a tak dále. Na všechny problémy tvůrci nacházejí snadná a bezbolestná řešení. Není potřeba systémových reforem. Stačí se chovat shovívavě a víc si naslouchat, aby mrzout pookřál a deprese vyvanula.

Jistě, povrchnost a zázračné změny ze dne na den jsou typickými znaky povznášejících neboli feel good filmů, k nimž lze Muže jménem Otto přiřadit. Jenomže oproti švédskému originálu s černějším humorem a trochu přesvědčivějším sociálněkritickým přesahem nemá líbivý americký remake prvek překvapení. U postavy, již hraje Hanks, a které tudíž chybí jakákoli opravdová temnota, zkrátka víte, že to nemyslí zle.

Ústřední proměna, na které by měl film stát, postrádá náboj. Vše probíhá moc pohodlně. Místo vyklenutého dramatu sledujeme akorát pásmo tu úsměvných, tu dojemných epizod, které stále dokola stvrzují tezi o významu komunity. Emoce scénám dodává okatá citová manipulace, srovnatelně nevkusná jako v kýčovitých televizních filmech podle románů Rosamundy Pilcherové.

Hranici toho, kdy už je falešného soucitu, roztomilých dětí a sitcomových zvratů příliš, má však každý jinde. Na méně cynické diváky, kteří si chtějí pobrečet a úlevně vidět, že dobrý člověk ještě žije, řemeslně solidní film udělá dojem. A nehledě na schematičnost či urážlivou lehkost, s jakou odbývá závažná témata, zafunguje přesně tak, jak tvůrci zamýšleli.

Film

Muž jménem Otto
Režie: Marc Forster
Falcon, česká premiéra 2. února.

 

Právě se děje

Další zprávy