Mozaika vykloubené doby. Mrazivý dokument Kapitol vs. Kapitol ukazuje rozklad hodnot

Šok, chaos a událost, která dost možná „zadělala“ na Trumpův nevídaný comeback. Dav protestujících vyburcovaný Trumpovým monologem o zmanipulovaných volbách demonstroval něco, co do demokratické společnosti nepatří. Čistý fanatismus, kdy se část radikálních protestantů, jednající čistě na základě vyhrocených emocí a pudů, u sociálně děsivého vniknutí do Kapitolu natáčela, případně rovnou streamovala na sociálních sítích.

Španělský filmař Javier Horcajada z těchto záběrů vytvořil mrazivou a zároveň ambivalentní fresku, která začíná „osudným“ Trumpovým vystoupením. Monolog řízený Trumpovou nejdůležitější zásadou – nikdy nepřiznat prohru – sledujeme optikou kamery telefonu přímo z davu. Střídající se perspektivy různorodých protestujících, kteří s mobilem namířeným na sebe situaci bezprostředně komentují či frázovitě vykřikují, nás lineárně provází celou akcí. Od pochodu přes skandování až po invazi a její následující dozvuky.

Střihová skladba vytváří asociativní a silně ironickou paralelu, když útok na Kapitol prokládá záběry propagandistických osvětových videí z prezidentské éry Dwighta D. Eisenhowera. Ty didakticky vysvětlují principy demokratické společnosti a její pilíře. Jedinci útočící na Kapitol zaštiťující se národními symboly a hodnotami pak tyto elementární základy zcela popírají. Skutečnost je o to paradoxnější, že právě 50. léta, z nichž archivní snímky pochází, republikáni berou jako ony mytické zlaté časy, kdy byla Amerika tou pravou Amerikou. 

Tvůrci obnažili zášť schovanou za patriotismus

Dokument postrádá jakýkoli voice over či jiné obrazové a zvukové zásahy. Horcajada spoléhá čistě na střih a syrovost původních záběrů, jež mluví samy za sebe. Lidé svůj hněv a zášť (schované za pokrytecký patriotismus) obnažují samovolně. Snímek je zneklidňujícím náčrtem současných tendencí, kdy lidé dokumentují každý svůj krok. Impulzivně, bez rozmyslu. Heslo „You Are The Media Now“, které na platformě X razí Elon Musk, vypadá v praxi přesně takhle. 

Chaotický sběr pocitů umocňující upřímnou antisystémovou zlobu se postupně krystalizuje. Tvůrci natáčející se jedince nezneužívají ve prospěch svého záměru. Snaží se nabídnout co nejpestřejší spektrum pohledů. Ne všichni přišli „zbořit“ Kapitol. Někteří přišli jen pokojně protestovat, nechtěně se však stali součástí útoku opředeného hořkou deziluzí. Autoři ukazují, jak těžké je určité skutečnosti negeneralizovat. Roztříštěné i úhledně zakomponované segmenty názorně ukazují stupňující se frustraci, uměle vyvolané výbuchy násilí a především bolestivě směšnou snahu jedinců své kroky legitimizovat.

Žijeme v době absolutního názorového rozkladu. Nedůvěra v etablované instituce, a především média, obklopuje vše. Upínáme se k samozvaným titánům, kteří nehledí na následky svých slov a skrze vyhrocené jednání a výroky upevňují svůj obraz neochvějných vůdců. Polarizace a odmítání léta ustálených hodnot jdou ruku v ruce s ohýbáním všeobecně ustanoveného konsenzu. Existuje vůbec pravda? Fakta a názory se zaměňují. „Protestujeme mírumilovně, přestaňte na nás házet slzný plyn,“ křičí jeden z účastníků, zatímco ostatní právě cihlou rozbíjí okna a dveře budovy. 

Obraz současného tunelového vidění 

Nejkrutější konotace k filmu nakonec přineslo samotné dění posledních dnů, kdy byla v Minneapolisu imigračním agentem zastřelena aktivistka Renee Nicole Macklin Goodová. Jak teskně výmluvné jsou aktivistku odsuzující reakce administrativy Donalda Trumpa, jehož obdivovatelé jen pět let zpátky zaútočili na vládní budovu, přičemž nejvíce obětí bylo právě z řad policistů, kteří bránili Kapitol. A především v jak obrovském kontrastu tyto dvě nepoměřitelné události jsou. Kapitol vs. Kapitol je otiskem nebetyčného pokrytectví a bezohlednosti. 

Všechny záběry vidíme v původním vertikálním formátu. De facto dvě třetiny plátna jsou s výjimkou propagandistických retro filmů černé. To podtrhuje tunelové vidění, neochotu vidět svět v širší a emočně nezabarvené perspektivě. Horcajada ukazuje, že zatímco v minulém století byla Amerika vnímána jako symbol prosperity a inovace, dnes je především ekvivalentem hodnotového, sociálního a intelektuálního úpadku. A sociální sítě tyto aspekty naplno osvětlují. 

Film je konceptuálně myšlenkovým experimentem. Ukazuje surovou špičku ledovce světa přetékajícího protichůdnými a velkohubými frázemi, jejichž jádro je nebezpečně bezduché a místo významu nabízejí neředěnou zkázu. Kapitol napadli především lidé ze sociálně slabších skupin, jejichž křehká důvěřivost podléhá obludné manipulaci. Ta nemusí být cílená. Zneužívání základních společenských hodnot či křesťanské víry pak tyto jedince vede k vyšinutým aktům, při kterých možná i nevědomky popírají stavební kameny lidskosti. 

Související

„Zazpíváme si: Sojuz něrušimyj…“ Do kin jde dokument o lidech, kteří popírají realitu

Vyobrazení aktéři odění do bizarních obleků, mávající americkými vlajkami a marně se snažící nalézt v davu jednotu alespoň stran synchronizovaného zpěvu národní hymny jsou v něčem tragickými figurami. Každý chce být důležitým protagonistou zaslepeně kýženého revolučního příběhu. Oddat se zjednodušujícímu populismu je totiž mnohem snazší než si přiznat skutečnost, že svět je zkrátka složitější nebo že naopak za vším nemusí stát spiknutí. Iluzorní realita musí zůstat nenarušena za každou cenu. Svět je v plamenech a bude hůř.