V první polovině 90. let minulého století vypadaly zprvu utajované snahy norské výzkumné organizace Fafo jako průlom v několik desetiletí trvajícím konfliktu na Blízkém východě. Jako by se schylovalo k míru mezi Izraelci a Palestinci. Tehdejší pocit vyjadřovala hesla jako "teď máme šanci něco změnit" a "nastolíme mír, nebo nikdy žádný nebude". A samozřejmě únava z dlouhého boje.
Dnes už víme, že k míru a bezproblémovému soužití stále zbývá notný kus cesty. Nedávné útoky teroristického hnutí Hamás z Pásma Gazy a izraelská odveta to bohužel dobře potvrzují.
Nicméně takzvaný "oselský kanál" - zprvu neformální a nevládní jednání vybraných zástupců obou stran, respektovaných jak předsedou Organizace pro osvobození Palestiny Jásirem Arafatem, tak izraelským premiérem Jicchakem Rabinem - byl skutečně důležitou kapitolou vzájemných vztahů.
Drama v Oslu
Vyjednavače se podařilo přivést k jednomu stolu, do jejich rokování minimálně zasahovat a mimo jednací sál vytvořit i potenciál pro vzájemné seznámení, snad pochopení.
Následné mírové dohody z Osla, posléze stvrzené ve Spojených státech rukoudáním za přítomnosti tehdejšího amerického prezidenta Billa Clintona, vytvořily palestinskou samosprávu nad Západním břehem Jordánu. Pásmo Gazy od roku 2007 ovládá hnutí Hamás. Organizace pro osvobození Palestiny slíbila ukončit terorismus a výměnou za to ji Izrael uznal jako partnera při jednáních o dalších sporných otázkách obou národů.
Podle událostí z Osla vznikla před pěti lety nejprve divadelní hra. Podle ní teď sám dramatik a také televizní producent i scenárista J. T. Rogers napsal scénář. Snímek natočil jeho kolega, americký divadelní režisér Bartlett Sher. Ten je sice držitelem ceny Tony a respektovaným jevištním tvůrcem, s filmem ale moc zkušeností nemá.
Štáb pracoval převážně v Česku, kromě toho také v Chorvatsku a Velké Británii, a tak menší role připadly Rosťovi Novákovi mladšímu, Karlovi Dobrému nebo Janě Plodkové.
Jako celek je ovšem Oslo slabé. Opírá se sice o dostupná fakta, nezvládá ale překročit práh divadelní inscenace ani pracovat s dialogem. Je to paradoxní, protože původní divadlo kromě jiného sklízelo ocenění za herecké výkony.
Jako malí kluci
Bartlett Sher inscenuje mírová jednání s vědomím faktu, že Izraelci měli v tehdejší době zákaz se jakkoli stýkat s členy Organizace pro osvobození Palestiny. Ani vedení Palestinců sídlící v tuniském exilu se s představiteli Izraelců, tedy svých nepřátel, nikdy nesetkalo.
Nejprve tak všichni přešlapují trémou před neznámým, a tím pádem démonizovaným nepřítelem. Vzájemná jednání začínají vymezováním, kdy každá ze stran vyčítavě vypočítává svoje ztráty a šrámy. Všichni se chovají jako neústupní malí kluci ve sporu, který vedli už jejich tátové.
Je pravděpodobné, že tomu tak i bylo, ale film působí prkenně. A zaměříme-li se na některé grimasy, v dané situací často nedávají smysl, nebo jsou přehnané.
Jednání zprostředkovali manželé Mona Juulová a Terje Rød-Larsen, kteří z dobré vůle nezištně riskovali. Hrají je Ruth Wilsonová a Andrew Scott. Jejich motivace k tomu, aby snášeli odmítavé chování obou stran a pochyby i ústrky států, je shrnuta do trapně zdůrazňovaného flashbacku, jednoho zážitku z izraelsko-palestinského konfliktu. V něm proti sobě stanuli dva znepřátelení mladí lidé a "oba měli v očích strach, že budou muset něco udělat".
Slabiny režie
Přehnaná práce s barevnými filtry, formální strnulost a nezvládání patosu i míry herecké gestikulace patří k největším slabinám filmu. Kladem není ani kamera zkušeného Janusze Kaminského, který s producentem Osla Spielbergem již natočil filmy Most špiónů, Lincoln nebo Mnichov, vyprávějící o tom, jak Palestinci unesli a zavraždili izraelské sportovce na olympiádě roku 1972.
V Oslu některé Kaminského ozvláštňující kompozice působí spíše jako samoúčelné výstřelky, které mají odpoutat pozornost od divadelnosti předlohy.
Další problémy skýtají vyprávění a dramaturgie. Jedna ze stran například předstírá, že pravidelně telefonicky konzultuje jednotlivé body s nejvyšším vedením, ve skutečnosti to ale nedělá. Nadějný motiv s potenciálem celkového zvratu však děj nerozvíjí, a tak zapadne.
Oslo je tedy nejlepší brát jako připomenutí, že jednání mezi Izraelci a Palestinci vůbec proběhlo, a přesunout se k historii. Dost dramatické i ve skutečnosti.
Palestinsko-izraelský konflikt je drama neuzavřené, jak bohužel dosvědčují seriály i filmy o přetrvávající nespravedlnosti, konfliktu a zmařených životech jako Omar, Ráj hned teď nebo Naši kluci. Oslo k nim mohlo přibýt jako politický thriller ze zákulisí. Bohužel dopadlo tak špatně, že bude lepší na něj zapomenout.
Oslo
Režie: Bartlett Sher
Film je k vidění na HBO GO.
