Japonský animovaný film Mirai neproměnil oscarovou nominaci, ale mění dětská srdce

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
Aktualizováno 14. 4. 2019 22:13
Režisér animovaných filmů obvykle nerežíruje hlasem. Nepokřikuje na animátory, jako to z křesel na place dělají kolegové u hraných snímků, spíše dává pečlivé písemné instrukce kreslířům.
Nadšením z dětských her a šarvátek film dovede uchvátit děti i jejich ustarané rodiče.
Nadšením z dětských her a šarvátek film dovede uchvátit děti i jejich ustarané rodiče. | Foto: AČFK

V novince jménem Mirai, dívka z budoucnosti uznávaného japonského tvůrce Mamora Hosody si tak nejvíce fyzického kontaktu se štábem užily režisérovy děti. Právě podle nich animátoři stvořili protagonisty Hosodova dosud nejosobnějšího filmu, který byl jako první japonský animovaný snímek uveden ve světové premiéře na festivalu v Cannes, získal nominaci na Oscara za nejlepší animovaný snímek a nyní ho hrají česká kina.

Foto: AČFK

"Přivedl jsem své děti do studia a nechal animátory nejen, aby je skicovali, ale aby si je osahali, aby zjistili, kolik váží, jak jemné jsou jejich tváře, jak měkká jejich těla, nebo dokonce aby se dotkli jejich vlasů a pocítili, jak jemné jsou, aby všechny ty kvality mohli vyjádřit v animaci," popisoval Hosoda, kterak proměnil vlastní děti v umělecký materiál. "Nesnášely to," podotkl tvůrce, podle nějž si ale děti časem zvykly.

Takové tvůrčí úsilí však dává smysl u autora, který je o generaci mladší než odcházející legendy japonské animace v čele s Hajajem Mijazakim.

Přesto je jedenapadesátiletý Hosoda možná posledním aktivním tvůrcem, jenž ve světě digitálních technologií bojuje za ruční animaci. A jeho novinka může klidně patřit k posledním snímkům, které využívají ručně kreslených postav a ručně malovaných pozadí - byť pochopitelně v kombinaci s počítačovou animací. Ta je však povětšinou neviditelným doplňkem, nikoli nástrojem číslo jedna.

Mirai, dívka z budoucnosti je tak osobní příběh hned na dvou rovinách. Jednak vychází ze zkušeností režiséra, který v tomto jemném rodinném filmu zachytil, jak se jeho syn vyrovnával s příchodem mladší sestřičky. A pak se jedná o manifest zručnosti posledních japonských animátorů, kteří ještě pracují se štětci a pery, nikoli s obrazovkami počítačů.

Hosoda natočil snímek duchem podobný Mijazakiho klasice Můj soused Totoro z roku 1988, což je jeden z nejkrásnějších dětských animovaných filmů. Ale na rozdíl od malých protagonistů Totora, kteří v lese u domu najdou podivnou fantazijní bytost, se chlapec Kun na zahradě domu potkává s fantaziemi mnohem civilnějšími a více propojenými s vlastní rodinou.

Mirai, dívku z budoucnosti česká kina promítají od uplynulého čtvrtka. | Video: AČFK

Kun žárlí na svou sestru Mirai, jež si uzmula veškerou pozornost okolí. Přitom je v jeho očích jen vřeštícím miminem, které si navíc nechce hrát s vlakovými soupravami, jichž má Kun plný pokoj.

Na zahradě se však Kun potkává s přízraky minulosti i budoucnosti - s princem, což je snová podoba jeho pejska Jukka, s dospívající verzí své sestry i s pradědečkem, který sice loni zemřel, ale v tomto světě Kuna učí jezdit na motorce.

Fantazie tu neovládá prostor tak jako v Mijazakiho filmech či ve starších Hosodových snímcích, třeba v Klukovi ve světě příšer. Je jen jemným metaforickým pletivem, v němž se skutečné a snové prolíná, v němž minulost i budoucnosti nabízí pomocnou ruku přítomnosti.

Foto: AČFK

Je tu přízračná scéna na obřím tokijském nádraží, kde fantazie ožije nejvíc a která nejvýrazněji spoléhá na počítačovou animaci. Avšak většina okouzlení plyne z maličkostí: z jemně malovaných kontur domů či mnoha odstínů zeleně v parcích a kolem cest, kde se malý Kun učí jezdit na kole.

Ta pozadí malovalo dvacet animátorů a podle režiséra jde "o poslední lidi v Japonsku, kteří jsou toho schopní". A kromě připravované novinky osmasedmdesátiletého Hajaa Mijazakiho, který se již poněkolikáté vrátí z tvůrčího důchodu, je podle Hosody jeho novinka Mirai, dívka z budoucnosti možná posledním japonským animovaným filmem s ručně malovaným pozadím.

Ať už je režisérův pesimismus na místě, či budoucnost tradičních technologií nakonec nebude tak černá, snímek Mirai, dívka z budoucnosti zůstane pozoruhodnou "konzervou" rukodělných schopností japonských animátorů.

Je příhodné, že se ten um ukrývá právě v malém osobním filmu o důležitosti rodiny a zároveň o důležitosti překročit svůj vlastní stín.

Foto: AČFK

Mirai, dívka z budoucnosti není takovým komerčním trhákem jako předchozí Hosodovy snímky - na to působí až příliš subtilně. Ale je to snímek, který nadšením z dětských her a šarvátek dovede uchvátit děti i jejich ustarané rodiče. Obzvláště oni docení množství detailů, jaké důvěrně znají ze své všednodenní péče o své ratolesti.

Mirai, dívka z budoucnosti

Scénář a režie: Mamoru Hosoda
AČFK, česká distribuční premiéra 11. dubna

A mnohým vnímavým holkám či klukům zase film připomene, že v jistém věku tím největším monstrem, se kterým se musí vypořádat, není ježibaba, ale jejich vlastní vřískající sourozenec.

Mirai, dívka z budoucnosti tuto proměnu z monstra v nejlepšího kamaráda zachycuje neokázale, přesně, s humorem i citem.

 

Právě se děje

před 6 hodinami

Auto jedoucí v protisměru způsobilo na D7 nehodu, jeden mrtvý

Dálnici D7 uzavřela na 12. kilometru ve směru na Slaný hromadná nehoda šesti aut. Nehodu zavinilo auto jedoucí v protisměru, řidič tohoto vozu při nehodě zemřel. Informace o případných dalších zraněných zatím nejsou k dispozici, řekla ČTK policejní mluvčí Michaela Richterová.

Policie obdržela podle Richterové před 21:15 na tísňovou linku nejdříve oznámení, že na dálnici jede auto v protisměru. "Minutu na to došlo k dopravní nehodě šesti vozidel. Řidič, co jel v protisměru, na místě zemřel," řekla Richterová.

Dálnice je v místě uzavřena, policie dopravu odklání na devátém kilometru na Bouchalku, zpět se mohou řidiči vracet na 18. kilometru u Knovíze.

Další zprávy