Míň humoru, víc Kmotra. To je pokračování seriálového hitu Guye Ritchieho Gentlemani

V nových dílech seriálu Gentlemani sledujeme místo zběsilé akční komedie temnější osudovou partii po vzoru Kmotra.

Guy Ritchie se ve své tvorbě dlouhodobě pohybuje na pomezí dvou zdánlivě protikladných světů: špinavého londýnského podsvětí z filmů jako Sbal prachy a vypadni či Podfu(c)k a aristokratické smetánky, mezi níž sám vyrůstal. Gentlemani jsou syntézou obou přístupů, založenou na absurdní, ale funkční tezi, že mezi britskou rodovou šlechtou a zločineckými syndikáty fakticky neexistuje rozdíl. Obě komunity fungují na základě dědičného nároku, ochrany teritoria, nepsaných zákonů a cynismu vůči okolní společnosti.

Zatímco první série stála na jiskření mezi šlechtickým nováčkem Eddiem Hornimanem (Theo James) a chladně kalkulující zločineckou manažerkou Susie Glass (Kaya Scodelario), druhá řada provádí zásadní charakterový i tonální posun. Eddie už není zdrženlivým a nedobrovolným vévodou z Halsteadu, který se snaží zachránit rodinný majetek ze spárů gangu a vrátit se k čistému životu. Rok po boku Susie ho proměnil.

Zobrazit
9 fotografií

Někdejší zchudlý aristokrat v nových dílech vystupuje jako dravý kriminální boss, který touží obnovit zašlou slávu svého rodu nejen skrze nelegální impérium, ale i politicky – konkrétně získáním křesla ve Sněmovně lordů a ovlivněním legislativy o dekriminalizaci marihuany.

Protivníci zrození pro elegantní popravu

Uvedená proměna nabízí představiteli hlavní role Theu Jamesovi možnost opustit pózu šarmantního manekýna v tvídovém saku a prozkoumat temnější psychologická zákoutí postavy. Druhá řada se při tom vědomě opírá o narativní archetypy vypůjčené z Kmotra Francise Forda Coppoly. Eddieho přerod z chladnokrevného stratéga v absolutního vládce je doprovázen jeho vnitřním rozkladem. Výčitky svědomí a rostoucí paranoia se u něj projevují hororově laděnými halucinacemi, v nichž vidí duchy svých obětí.

Ambiciózní snaha o shakespearovské drama o korumpující moci však naráží na limity Ritchieho scenáristických schopností. Aby proměna protagonisty fungovala, musely by mít jeho ztráty reálnou dramatickou váhu. V Gentlemanech se ale veškeré brutální bitky, vraždy i hrozby řeší s nepravděpodobnou lehkostí, která vážnost každého okamžiku devalvuje. Eddie se z těžkých zranění zotavuje bez trvalých následků a jeho protivníci se často chovají jako papírové terče, které existují jen proto, aby je mohl elegantně odpravit.

Posun od záchrany rodinného krbu k expanzi impéria navíc příběh zbavuje břitkého černého humoru, který byl pro první řadu klíčový. Největší obětí této scenáristické touhy po větším a temnějším pokračování je vztahová dynamika. V první řadě byl seriál poháněn napětím a vzájemným respektem mezi Eddiem a Susie. V nových dílech jsou obě postavy po dlouhé dějové úseky izolované. Susie dostává podstatně méně prostoru a z rovnocenné partnerky se stává sekundární figurkou. Vytrácí se tak přirozený komediální i dramatický náboj.

Snížená soustředěnost je způsobena i mezinárodní expanzí zápletky. Dění se přesouvá z Anglie do italských paláců, kde Eddie vyjednává s donem Marcem Morettim (Sergio Castellitto). Italské scenerie a popíjení campari sice seriálu přidávají na vizuální atraktivitě, ale narativně jde o zbytečnou odbočku. Sídlo Halstead Manor bylo centrem seriálu právě proto, že v sobě spojovalo tradici britské aristokracie s podzemní pěstírnou drog. Italské lokace dílo zbavují osobitosti a posunují ke generickému evropskému krimi.

Další vedlejší odbočky, od pátrání po vzácném závodním sokolovi po pletichy kolem Botticelliho obrazu, sice občas vygenerují zábavnou situaci, ale brzdí celkové tempo a odvádějí pozornost od ústředního konfliktu.

Související

Ani den bez průšvihu. Guy Ritchie proměnil mladého Sherlocka ve svéhlavého hejska

Nápaditá kamera, styl i mafiánská klišé

Druhá série Gentlemanů je paradoxně nejzábavnější tam, kde se vrací ke komediální nadsázce. Vynikajícím přírůstkem hereckého osazenstva je Hugh Bonneville v roli zkorumpovaného Lorda Hawthorna. Jeho bezostyšné přijímání úplatků nabízí přesně ten typ přímočaré satiry na britský establishment, v níž Ritchie exceluje. Potěší též návrat epizodních postaviček, jako je Chucky Kubra (Guz Khan) a jeho ujetý plán na síť japonsko-pákistánských restaurací.

Osm nových epizod trpí neduhem, který postihuje řadu úspěšných projektů streamingové éry. Ve snaze nabídnout všeho víc rozšiřuje svůj svět do šířky na úkor hloubky. Zběsilý střih, nápaditá kamera a stylové kostýmy nedokážou zakrýt fakt, že rozklížený scénář často jen mechanicky recykluje známá mafiánská klišé. Pokud chystaná třetí řada nemá definitivně sklouznout k televiznímu fast foodu, bude se muset vrátit ke kořenům: k úspornému vyprávění, vypilovaným dialogům a vtipným třenicím mezi britskou šlechtou a kriminálními živly z ulice.