Benátky - Michael Moore, který proslul jako autor provokativních a hodně manipulativních dokumentů jako Roger a já, Bowling for Columbine, Fahrenheit 9/11 a Sicko, se na letošních filmových Benátkách představil se svým posledním snímkem Capitalism: A Love Story (Kapitalismus: Milostný příběh).
A zdá se, že by opravdu mohlo jít o jeho poslední dokument (byť jim tak mnozí nechtějí říkat). Alespoň to prohlašoval krátce před premiérou. Má prý totiž v plánu natáčet celovečerní hrané filmy. Jeden - Canadian Bacon (Kanadská slanina) - už si kdysi zkusil v roce 1995 a nedopadlo to příliš dobře; šlo o příběh, v němž USA vyhlásí studenou válku Kanadě a amerického prezidenta si zahrál Alan Alda.
| Čtěte také: Filmový aktivista Moore chce zase léčit Ameriku |
Před uvedením Capitalism: A Love Story ale Moore tvrdil, že dokumentaristiku opustí, protože v posledních letech pracoval na dvou scénářích ke hraným filmům, které chce zfilmovat - jeden je komedie a druhý mystérium.
Možná, že tato změna bude příhodnější k jeho záměrně šaškovskému a přiznaně hrdě neobjektivnímu způsobu nahlížení na závažné problémy. Na druhou stranu je dost pravděpodobné, že hrané filmy mu nepřinesou takové zisky jako skandální dokumenty.
Benátky zatím každopádně žijí diskusemi ohledně Capitalism: A Love Story. Tématem devastujícího vlivu korporací na život obyčejných lidí se Moore zabýval ve svých prvních filmech Roger a já a The Big One. Později se zaměřil na zbrojní průmysl, média, politiku a systém zdravotní péče.
první recenze hlásí, že Moore v novince pokračuje ve svém levicovém tažení proti „zločinnému bohatství". Jako vždy je přitom vtipný, poťouchlý, podpásový, tu přehání a nadsazuje a tu schválně zjednodušuje složité problémy a vytváří pomocí montážních sekvencí srovnávání mnoha obtížně srovnatelných věcí.
Cílem je nikoli uspořádat neprůstřelná fakta, ale zapůsobit na emoce diváků a donutit se po skončení filmu a vyjití z kina debatovat. v rovině marketingu Moore spoléhá i na to, že s jeho líčením nespravedlivého světa bude souhlasit mnoho nespokojených a naštvaných lidí, kteří mu budou dále dělat publicitu.
Stejně jako v předchozích snímcích i v Capitalism Moore vystupuje jako hlavní aktér, vyšetřovatel i vypravěč mimo obraz. S neodmyslitelnou basebalovou čapkou a tričkem s krátkým rukávem zpovídá lidi, které postihla ekonomická krize.
Nachází mnoho dojemných příběhů: dělníci, jejichž továrna byla náhle zavřena, manželský pár, jehož farma byla vyvlastněna, pilot komerční firmy, který je tak špatně placen, že musí žít z potravních lístků.
I s jejich pomocí Moore uspořádává kolekci obrazů, které ilustrují, proč podle něj kapitalismus a demokracie nekráčejí ruku v ruce - například u soukromého nápravného zařízení pro mladistvé, které si platí místního soudce, aby k nim posílal odsouzené.
Moore (sám silně věřící) nachází i mezi představiteli katolické církve kněze, kteří podporují jeho argumenty, že kapitalismus je nemorální a nekompatibilní s tím, co stojí v Bibli a co hlásal Ježíš.
Druhá polovina filmu pak míří přímo do politických řad a nabízí řadu rozhovorů s kongresmany ohledně sedmisetmiliardového stabilizačního balíčku, který „znárodnil" a sanoval dluhy amerických bank, jež krizi způsobily.
Z filmu tato akce vyznívá jako legalizovaná loupež. Moore obvinňuje politické strany - včetně demokratů, které sám dříve podporoval - z toho, že provedly takový ústupek. Zároveň se ovšem opatrně snaží ušetřit Baracka Obamu a uchovat ho jako symbol víry ve spravedlnost.
