RECENZE Leviatan podává mrazivou zprávu z Putinovy říše

Jan Gregor Jan Gregor
Aktualizováno 12. 11. 2014 12:48
Je povzbudivé, že se Andrej Zvjagincev nedrží základní premisy svého filmu Leviatan, že v Rusku je dnes dobré držet hubu a krok, jinak vás systém semele.
Leviatan.
Leviatan. | Foto: kviff

Recenze - Leviatan je jednak biblická mořská příšera, druhak slavná kniha Thomase Hobbese ze začátku sedmnáctého století o společenské smlouvě.

Vlivný spis nastoluje myšlenku silné centrální vlády, která má do jisté míry právo na zneužívání své moci, pokud zajistí svým občanům mír a bezpečí. Na obálce původního vydání knihy je gigant, který nese v jedné ruce meč a v druhé biskupskou berlu. Není divu, že Andrej Zvjagincev svůj poslední film nazval právě Leviatan.

Podívejte se na ukázku z filmu Andreje Zvjaginceva Leviatan.
Podívejte se na ukázku z filmu Andreje Zvjaginceva Leviatan. | Video:

Drtivé drama o mechanikovi z rybářského městečka na Kolském poloostrově, který se vzepře místní moci, je totiž pronikavou obžalobou putinovské doktríny, která stojí na státním násilí, podpoře pravoslavné církve a pasivitě obyvatel.

Dostojevskij současného Ruska

Zvjagincev vlétl jako kometa do první filmařské ligy před jedenácti lety dramatem Návrat. Skvělý debut o otci, který se zničehonic po mnoha letech nepřítomnosti zjeví v rodině a vezme své dva syny na výlet s nejasným posláním, těžil hlavně z mysteriózní atmosféry, nádherné kamery a z toho, že mnoho důležitých informací v příběhu zůstalo divákům utajeno.

I tak – nebo právě proto - se jednalo o zážitek, na který se nezapomíná. Příliš své pověsti jednoho z hlavních následovníků odkazu Andreje Tarkovského nezůstal dlužen v psychologickém partnerském dramatu Vyhoštění a v temném noir příběhu o bídě existenční i morální a moci peněz ve filmu Jelena.

Leviatan, který po právu získal letos v Cannes cenu za scénář, je ale patrně dosavadním Zvjagincevovým vrcholem. Z Návratu si vypůjčuje eliptickou metodu vyprávění, takže se dvě nejdůležitější události (a zároveň největší narativní twisty) odehrávají mimo obraz a divák do konce filmu nezjistí, jak přesně se vlastně odehrály. To ale nic nemění na tom, že Zvjagincev vystavěl neobyčejně epický a komplexní příběh, který si ambicemi nezadá s Dostojevského romány a který nabízí neobyčejně plastický obrázek současného Ruska.

V expozici příběhu se ocitáme vlastně na konci boje hlavního hrdiny Kolji (Alexej Serebrjakov) o svůj dům na břehu mořské zátoky, v němž žije se svou druhou manželkou a pubertálním synem. Město reprezentované mafiánským starostou Vadimem (Roman Maďjanov) mu ho z pozice síly vyvlastnilo pro dosud nejasné účely.

Leviatan.
Leviatan. | Foto: kviff

Z Moskvy ovšem přijíždí s posledním trumfem Koljův dávný souputník z vojny Dima (Vladimír Vdovičenkov) – advokát, který na papaláše sehnal kompromitující materiály. Tahle vysoká hra ovšem spustí spirálu událostí, která se v režisérově přiznané inspiraci biblickým příběhem o Jóbovi mění v jednu katastrofu za druhou. Vadimova suita spřízněných státních návladních, policistů a soudkyň nemusí ani použít ty nejhorší prostředky, aby nevinnému Koljovi nenávratně zničili život.

Zejména postava báťuškovského Vadima v podání skvělého Maďjanova bere dech. Věčně ožralá kreatura jandákovsko-jelcinovského typu je antitezí uhlazeného gangstera a svou moc čerpá z mixu aparátčíkovské žoviálnosti a zupáckého buranství. Komplexnímu vyznění pomáhá i fakt, že sám Kolja není žádný westernový klaďák. Má v sobě rysy impulzivní agresivity a pod tlakem okolností se z něj postupně stává alkoholická troska oddávající se sebelítosti.

Svoboda v Putinově říši?

Množství vypitých decáků vodky se blíží k počtu ze Svérázu národního rybolovu a pro mnohé bude docela překvapivé, že tenhle depresivní film obsahuje i nejvtipnější momenty ve Zvjagincevově kariéře. A to zejména v sekvenci, kdy si Kolja s rodinou vyjede na víkend opít se a zastřílet si s místním policejním náčelníkem.

Nejzábavnější gag přijde ve chvíli, kdy lokální šerif vyndá jako terče podobizny bývalých vůdců od Lenina po Gorbačova. Na Koljovu poznámku, jestli nemá k dispozici současnější prezidenty, odvětí něco v tom smyslu, že ty ještě historie dostatečně nezhodnotila.

Leviatan (95 %)

Leviatan

Andrej Zvjagincev nenatočil Leviatana jen jako společenskou satiru. Rámuje své vyprávění fotogenickými obrazy pustého pobřeží s vraky lodí a rozbouřeným oceánem narážejícím na vysoké útesy. Kousek od Koljova domu trůní v bahně na břehu zátočiny skelet obří velryby, snad coby připomínka netečné síly přírody, která přesahuje veškeré lidské pinožení. A podobně jako biblické zmínky o Leviatanovi odkazuje Zvjagincevův film k univerzálním otázkám lidské existence.

Na rozdíl od úlisného šéfa policie má ovšem Zvjagincev na nynější garnituru názor víc než jasný. Místní pop, paktující se se starostou, káže v jedné ze závěrečných scén pokrytecky o nutnosti žít v pravdě, i když právě pravda a spravedlnost v celém příběhu dostávají nejvíc na frak. Boží pravda se v jeho kázání slučuje s ruskou státní ideologií, což potvrzují i jeho narážky na odpadlíky odkazující nepřímo na Pussy Riot.

Zvjagincev ale nenatočil pouhou společenskou satiru. Rámuje své vyprávění fotogenickými obrazy pustého pobřeží s vraky lodí a rozbouřeným oceánem narážejícím na vysoké útesy. Kousek od Koljova domu trůní v bahně na břehu zátočiny skelet obří velryby, snad coby připomínka netečné síly přírody, která přesahuje veškeré lidské pinožení. A podobně jako biblické zmínky o Leviatanovi odkazuje Zvjagincevův film k univerzálním otázkám lidské existence.

Je každopádně povzbudivé, že se Zvjagincev nedržel premisy svého filmu, že v Rusku je dnes dobré držet hubu a krok, jinak vás systém semele. Minimálně ve filmové sféře je dnes v Putinově říši možné vyjadřovat se ke světu kolem sebe hodně svobodně.

Leviatan (Leviafan). Rusko, 2014, 141 minut. Scénář a režie: Andrej Zvjagincev. Hudba: Philip Glass. Hrají: Vladimir Vdovičenkov, Alexej Serebrjakov, Jelena Ljadova, Alexej Rozin, Roman Maďanov, Kristina Pakarina, Sergey Pokhodaev. V českých kinech od 13. listopadu 2014.

 

Právě se děje

před 2 hodinami

Část dálnice D3 Ševětín-Borek se otevře motoristům, řidiči se po ní projedou už odpoledne

Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) v úterý zprovozní část dálnice D3 Ševětín-Borek dlouhou 10,7 kilometru. Řidiči by po ní měli poprvé projet kolem 15:00. Úsek staví firma Eurovia CS, náklady jsou zatím 1,27 miliardy Kč bez DPH, řekl mluvčí ŘSD Jan Rýdl. Otevření se zúčastní i ministr dopravy Vladimír Kremlík (za ANO).

Část Ševětín-Borek chtěl stát původně dokončit v březnu 2020. "Stavba není hotová, ale podle norem a zákonů unese bezpečný provoz, proto nebudeme čekat (se zprovozněním) na dokončení. Máme řidiče rádi, jakmile to jde, stavby zprovozňujeme," uvedl Rýdl.

Na úseku, který se staví od března 2017, vyvlastnil stát asi deset pozemků. V září tam silničáři zprovoznili 50 metrů dlouhou část, jejíž dostavbu blokovala žaloba majitele pozemku proti vyvlastnění, kterou soud zamítl v květnu.

Zdroj: ČTK
Další zprávy