reklama
 
 

Mezi zdmi se krotí divá zvěř i multikulturní společnost

2. 12. 2008
Mezi zdmi Mezi zdmi | Foto: Artcam
Do českých kin vstupuje vítěz z festivalu Cannes
Doporučujeme

Recenze - Jak se vyrovnat s životem v multikulturní společnosti? To je ústřední otázka francouzského filmu Mezi zdmi Laurenta Canteta. Do českých kin vstupuje jako vítěz festivalu v Cannes a francouzský kandidát na Oscara. Vítěz oprávněný - navzdory možná až příliš "francouzskému přístupu" k tématu.

Snímek se odehrává na pařížském předměstí a sleduje jeden školní rok jedné třídy vedené francouzštinářem Marinem. V "kolektivu" se sešly nejrůznější individuality, navíc odlišné i sociálním a rasovým původem.

V jeho průběhu přijde jeden nový žák a jiný třídu opustí, studenti napíší své autoportréty, párkrát se poškorpí na školním dvoře a něco se možná i naučí. Mezi zdmi jedné školy se v menším odvíjí stejný příběh jako ve venkovním světě a film je prvotřídní alegorií současné společnosti, nejen francouzské.

Nesentimentální tón snímku velí ukázat třídu jako živý a dravý organismus sestávající z jednotek, které nejsou zrovna výkvětem společnosti. Studenti si neberou servítky a učiteli nic neodpouští, do krve se s ním přou, hádají, uštěpačně a drze se vymlouvají a odmítají spolupracovat.

Mezi zdmi má daleko do předešlých snímků tohoto druhu; nejznámější Džungle před tabulí je proti tomu procházkou růžovým sadem.

"S našimi žáky je trochu potíž, ale jinak jsou to zlatíčka," shrnuje jeden z učitelů na začátku roku. Právě učitelé jsou možná až příliš idealizovaní, což se týká zejména ústředního hrdiny Marina, který sice nazve dvě ze studentek čúzami, jinak ale zůstává nepravděpodobně vstřícným a přátelským krotitelem, který i ve chvíli maximálního zoufalství a zmaru maximálně kopne do židle.

Jeho dravou zvěř naopak film pozoruje bez růžových brýlí. Studenty představuje jako výrazné a impulzivní osobnosti, které jsou zvyklé se prát o místo na slunci a v nichž často není zbla vůle přizpůsobit se školním pravidlům.

Uzavřená komunita třídy představuje multikulturní společnost plnou vnitřního napětí, které vyplývá nejen z rozdílů mezi prostupujícími se kulturami, ale i z neschopnosti většinové společnosti problémy menšin adekvátně řešit. Je lepší je penalizovat, nebo naopak motivovat, dát jim více prostoru nebo je dále odsouvat na okraj, chválit či udílet důtky?

Tyto otázky film otevírá, aniž na ně podsouvá jasné odpovědi. Nabízí je v příbězích jednotlivých hrdinů, hlavně v motivu nepřizpůsobivého studenta Sulejmana. Skrze aprobaci hlavního hrdiny Marina se sem přirozeně dostává i téma jazyka a jeho různých vrstev, odlišností a podob, které stejně odrážejí dynamicky se rozvíjející současnost.

Zejména s blížícím se závěrem se ale film příliš začne babrat ve svém tématu, respektive v záměru vypovídat skrze pozorování jednoho mikrosvěta o celém jeho širším rámci. V okázalé snaze o alegorii pak jen řetězí další a další scény.

Ve svém záměru je to film možná až moc srozumitelný a jeho snaha "tepat soudobé nešvary" může občasnou doslovností trochu dráždit, stejně jako poněkud natahovaná stopáž. Bohatě to ale vyvažují jeho silnější stránky.

Hodně už bylo napsáno o autenticitě snímku vyplývající zejména z výhradního obsazení skvělých neherců, což se týká i hlavní role: učitele ztvárnil Francois Bégaudeau, autor literární předlohy.

Protagonisté se vůbec nestydí odhalit své slabosti před kamerou, s postavami dýchají a v hodinách francouzštiny sestavované autoportréty působí jako skutečné obrazy jich samých.

Pnutí a tlaky uvnitř kolektivu pozvolna a nenápadně přerůstají ve skutečné a viditelné problémy, které jsou pak zase urovnávány  ať už vědomým jednáním nebo spíš samospádem.

Asi nejsilnějším zážitkem z filmu je ale to, jak blízko je při jeho sledování divák zázraku vzdělávání a kultivace. Jako by sám film vznikal přímo před divákovýma očima; postrádá cokoliv kašírovaného a vyvolává občas až pocit klaustrofobie z toho, že by se mezi těmito zdmi mohl ocitnout kdokoliv z nás.

Mezi zdmi (Entre les murs), Francie 2008. Scénář Laurent Cantet,  Francois Bégaudeau, Robin Campillo na motivy stejnjmeného románu Francoise Bégaudeauta, režie Laurent Cantet. 128 minut, distribuce Artcam. Premiéra 27. listopadu 2008.

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama