I když je hrdina slavné knižní ságy Poláka Andrzeje Sapkowského předurčen k osudovému poslání, jeho přitažlivost vždy spočívala právě v tom, že odmítá hrát ony velké hry, na jakých žánr fantasy tradičně stojí. Je vyvrhelem a mezi zaplivanými lavicemi krčem se cítí víc doma než v bitvách ovlivňujících národy.
Takového hrdinu se předloni pokusil přivést na obrazovky i seriál Netflixu. Urputného, jízlivého člověka, který žije na okraji a trochu se podobá monstrům, s nimiž coby nájemný žoldák bojuje. A nejen tím, že umí zavrčet jako jedno z nich. Také a hlavně tím, že patří k cechu, kterého se okolí obává i štítí.
Epizodická první řada seriálu vycházela ze Sapkowského povídek, a co jí chybělo na epičnosti, to doháněla zemitostí, byť pro některé diváky možná přízemností.
Sapkowského svět stojí na slovanských příšerách, ale především na slovanských či germánských bájích, báchorkách, povídačkách. Jeho hrdinové se nebáli ušpinit, především však přitahovali zájem tím, jak se pohybují uprostřed morálního bahna.
V aktuální druhé řadě Zaklínače, která je opět k vidění na Netflixu, se však tvůrci seriálu vydali do epičtějších vod Sapkowského pětidílné románové ságy. Ta nasála mnohem více typických znaků tolkienovské fantasy, od dvorních pletich po osudová poslání. Přitom však stále fascinovala postavami, které se vymykají konturám tradičních západních fantasy. A světem, jenž je méně ušlechtilý, naopak plný nesnášenlivosti - třeba k elfům, kteří nepobíhají lesy plnými zlatavých stromů, ale pro okolí jsou spíše šupáky se špičatýma ušima.
Na konci první řady Geralt přijal poslání starat se o osiřelou princeznu Ciri. Když v úvodní části té druhé doputuje ke starému příteli, nalezne jej v polokančí podobě a v průběhu večera se s ním pustí do "chlastací hry", v níž figuruje moře alkoholu a vrhání nožů na podobiznu přítelova otce.
Tady se v seriálu stále ozývají tóny Sapkowského povídek, jež přirozeně mísí velkolepé události s těmi nejpřízemnějšími. Z báje se stává bajka a báchorka, drobné přešlapy nešťastníků, kteří sešli z cesty, mají větší význam než pouť za záchranou světa. Obzvlášť když protagonista nevěří v osud a ušlechtilá poslání. A prostě se jen stará o dívku, kterou mu okolnosti přihrály do cesty, protože to je navzdory všem jeho dosavadním samotářským zvyklostem momentálně důležité.
Jenže v dalších částech druhé řady získá navrch kolotoč, v němž hraje roli rozmáhající se temné království Nilfgaard, poroba elfího plemene a další půtky mezi šlechtici, mágy a celými říšemi.
Geralt sice dovede svou blonďatou svěřenku do sídla zaklínačů, doprostřed tlupy neurvalých zarostlých chlapů s nedostatkem civilizačních návyků, ale špína okolních kobek a šatů protagonistů nenahradí špínu, která je zažraná v nitru hrdinů a kterou Sapkowski dráždil čtenáře.
Výsledkem je seriál, který více konvenuje americkému publiku, jak ukazují i zahraniční recenze. A který možná lépe dovede ukojit hlad po nástupcích Hry o trůny. Ubylo v něm divokých kontrastů, mírní se napětí mezi umaštěnou hospodskou zkazkou a mýtem, mezi lidovým popěvkem barda Marigolda a vznešenou poemou.
Henry Cavill v titulní roli už si nevystačí s mručením, už není jen chlápkem, který si nejlépe rozumí s vlastním koněm, byť jeho úsporné herectví stále patří k potěchám nové řady. Tvůrci v čele s showrunnerkou Lauren Schmidtovou Hissrichovou v něm však hledají hrdinu, který má blíže k hraničáři Aragornovi z Pána prstenů a jeho všemožným klonům.
A tak jako kdyby Zaklínač ve druhé řadě osiřel. Nenasál dostatek intrik, aby mohl být další Hrou o trůny, ve svém politikaření není dostatečně zákeřný a komplikovaný a paradoxně ani dostatečně ušpiněný, což by přitom měla být devíza Sapkowského světa. Přitom se zbavil oněch až požitkářských tónů, s nimiž hrdinové kašlou na osud velkého světa a sobecky si dělají, co zrovna uznají za vhodné.
Výsledkem je jakási "princezna Koloběžka" - solidně produkovaná, ale poněkud sterilní fantasy podívaná, která není ani vysoká, ani nízká.
Stále je tu dost vtípků, které fungují, souboje s obludami v potemnělých síních pevností či uprostřed sněhu dovedou přitáhnout pozornost. Mezi povinnými atrakcemi žánru ale zůstalo příliš málo prostoru na osobitost i odvahu neubírat se známými cestami.
Pro mnohé fanoušky fantasy to stále bude jeden z těch seriálů, na jehož další řadu se netrpělivě těší. Pro milovníky Sapkowského usoplené "poetiky" však jde spíše o výpravu nešťastným směrem.
Zaklínač II
Showrunnerka: Lauren Schmidt Hissrichová
Seriál je k vidění na Netflixu.
